Cizinci na českých polích nám nekale konkurují
Stát neubránil české zemědělství před přílivem cizinců, a ti teď tuzemským
rolníkům nezdravě konkurují.
To je názor většiny podnikatelů ze zemědělských profesních svazů, které HN
oslovily otázkou: Jak hodnotíte zahraniční podnikatele v českém zemědělství?
Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu:
Doufal jsem, že zákon zabrání tomu, aby u nás cizinci mohli tak lehce kupovat
zemědělské pozemky a hospodařit. Stát ale české zemědělce neubránil. Stačí, když
cizinec založí u nás firmu, a už může kupovat půdu a hospodařit. Zahraniční
podnikatelé mají samozřejmě výhodu silnějšího finančního zázemí. To je pro naše
zemědělce nekalá, nezdravá konkurence.
Zdeněk Koubek, místopředseda Okresní agrární komory v Břeclavi:
Vadí mi, že se cizinci mohou k půdě dostat všelijak, i když teoreticky na
pozemky mít nárok nemají. Často pro ně pracují a shánějí půdu nastrčené osoby.
Jsou přitom velmi dobře připraveni, mají třeba podrobné mapy i vybavení k
zaměření pozemků. A musím také přiznat, že naši lidé pozemky za dobrou nabídku
také prodávají. U nás byl samozřejmě zájem hlavně o vinohrady. Před vstupem do
Evropské unie se kupovaly pozemky, na nichž se ještě dala réva vysazovat, teď se
platí za vysazené vinice.
Pokud jde o samotné zahraniční farmáře, jsou mezi nimi podnikatelé dobří i
špatní. Na Břeclavsku to zkoušejí třeba Rakušané, kteří hospodařit vůbec
neumějí, a naopak jiným jejich kolegům se daří. Cizinci se usazují hlavně tam,
kde se naše dřívější velké zemědělské podniky rozpadly.
Stanislav Němec, předseda Asociace soukromého zemědělství:
Ve středních Čechách, kde hospodařím třeba já, nemají samozřejmě zatím cizinci o
pozemky tak velký zájem jako v pohraničí. Ani do budoucna nevěřím, že vstup
zahraničních farmářů k nám bude masový. Kdo z nich chtěl, už tu stejně zakotvil.
S cizinci na našich polích jistě můžeme nesouhlasit a závidět jim, že jsou z
bohatších zemí a konkurují nám. Ale nic hrozného v tom nevidím. Naopak někteří z
nich dokonce mohou ukázat části našich podnikatelů, jak správně hospodařit. Jsou
také lépe naučeni využívat mimoprodukční dotace, zejména podpory na ekologii.
Jan Veleba, předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů:
Konkurence cizinců je samozřejmě nezdravá. Mají silnější kapitálové zázemí,
zejména při nákupu půdy, a to pak umějí využít. Pro zemědělce je přitom
vlastnictví půdy základem podnikání. Teď začíná stoupat zájem cizinců hlavně o
ornou půdu, v souvislosti s tím, že se i po vstupu do Evropské unie zvýšily
dotace na hektar. Potíž je v tom, že neexistuje žádná statistika s přesnými
údaji, kolik cizinců tu vlastně je. Já odhaduji, že u nás na Chebsku už mají tak
patnáct až dvacet procent veškeré zemědělské půdy.
Stát neubránil české zemědělství před přílivem cizinců, a ti teď tuzemským rolníkům nezdravě konkurují.
To je názor většiny podnikatelů ze zemědělských profesních svazů, které HN oslovily otázkou: Jak hodnotíte zahraniční podnikatele v českém zemědělství?
Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu:
Doufal jsem, že zákon zabrání tomu, aby u nás cizinci mohli tak lehce kupovat zemědělské pozemky a hospodařit. Stát ale české zemědělce neubránil. Stačí, když cizinec založí u nás firmu, a už může kupovat půdu a hospodařit. Zahraniční podnikatelé mají samozřejmě výhodu silnějšího finančního zázemí. To je pro naše zemědělce nekalá, nezdravá konkurence.
Zdeněk Koubek, místopředseda Okresní agrární komory v Břeclavi:
Vadí mi, že se cizinci mohou k půdě dostat všelijak, i když teoreticky na pozemky mít nárok nemají. Často pro ně pracují a shánějí půdu nastrčené osoby. Jsou přitom velmi dobře připraveni, mají třeba podrobné mapy i vybavení k zaměření pozemků. A musím také přiznat, že naši lidé pozemky za dobrou nabídku také prodávají. U nás byl samozřejmě zájem hlavně o vinohrady. Před vstupem do Evropské unie se kupovaly pozemky, na nichž se ještě dala réva vysazovat, teď se platí za vysazené vinice.
Pokud jde o samotné zahraniční farmáře, jsou mezi nimi podnikatelé dobří i špatní. Na Břeclavsku to zkoušejí třeba Rakušané, kteří hospodařit vůbec neumějí, a naopak jiným jejich kolegům se daří. Cizinci se usazují hlavně tam, kde se naše dřívější velké zemědělské podniky rozpadly.
Stanislav Němec, předseda Asociace soukromého zemědělství:
Ve středních Čechách, kde hospodařím třeba já, nemají samozřejmě zatím cizinci o pozemky tak velký zájem jako v pohraničí. Ani do budoucna nevěřím, že vstup zahraničních farmářů k nám bude masový. Kdo z nich chtěl, už tu stejně zakotvil. S cizinci na našich polích jistě můžeme nesouhlasit a závidět jim, že jsou z bohatších zemí a konkurují nám. Ale nic hrozného v tom nevidím. Naopak někteří z nich dokonce mohou ukázat části našich podnikatelů, jak správně hospodařit. Jsou také lépe naučeni využívat mimoprodukční dotace, zejména podpory na ekologii.
Jan Veleba, předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů:
Konkurence cizinců je samozřejmě nezdravá. Mají silnější kapitálové zázemí, zejména při nákupu půdy, a to pak umějí využít. Pro zemědělce je přitom vlastnictví půdy základem podnikání. Teď začíná stoupat zájem cizinců hlavně o ornou půdu, v souvislosti s tím, že se i po vstupu do Evropské unie zvýšily dotace na hektar. Potíž je v tom, že neexistuje žádná statistika s přesnými údaji, kolik cizinců tu vlastně je. Já odhaduji, že u nás na Chebsku už mají tak patnáct až dvacet procent veškeré zemědělské půdy.
To je názor většiny podnikatelů ze zemědělských profesních svazů, které HN oslovily otázkou: Jak hodnotíte zahraniční podnikatele v českém zemědělství?
Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu:
Doufal jsem, že zákon zabrání tomu, aby u nás cizinci mohli tak lehce kupovat zemědělské pozemky a hospodařit. Stát ale české zemědělce neubránil. Stačí, když cizinec založí u nás firmu, a už může kupovat půdu a hospodařit. Zahraniční podnikatelé mají samozřejmě výhodu silnějšího finančního zázemí. To je pro naše zemědělce nekalá, nezdravá konkurence.
Zdeněk Koubek, místopředseda Okresní agrární komory v Břeclavi:
Vadí mi, že se cizinci mohou k půdě dostat všelijak, i když teoreticky na pozemky mít nárok nemají. Často pro ně pracují a shánějí půdu nastrčené osoby. Jsou přitom velmi dobře připraveni, mají třeba podrobné mapy i vybavení k zaměření pozemků. A musím také přiznat, že naši lidé pozemky za dobrou nabídku také prodávají. U nás byl samozřejmě zájem hlavně o vinohrady. Před vstupem do Evropské unie se kupovaly pozemky, na nichž se ještě dala réva vysazovat, teď se platí za vysazené vinice.
Pokud jde o samotné zahraniční farmáře, jsou mezi nimi podnikatelé dobří i špatní. Na Břeclavsku to zkoušejí třeba Rakušané, kteří hospodařit vůbec neumějí, a naopak jiným jejich kolegům se daří. Cizinci se usazují hlavně tam, kde se naše dřívější velké zemědělské podniky rozpadly.
Stanislav Němec, předseda Asociace soukromého zemědělství:
Ve středních Čechách, kde hospodařím třeba já, nemají samozřejmě zatím cizinci o pozemky tak velký zájem jako v pohraničí. Ani do budoucna nevěřím, že vstup zahraničních farmářů k nám bude masový. Kdo z nich chtěl, už tu stejně zakotvil. S cizinci na našich polích jistě můžeme nesouhlasit a závidět jim, že jsou z bohatších zemí a konkurují nám. Ale nic hrozného v tom nevidím. Naopak někteří z nich dokonce mohou ukázat části našich podnikatelů, jak správně hospodařit. Jsou také lépe naučeni využívat mimoprodukční dotace, zejména podpory na ekologii.
Jan Veleba, předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů:
Konkurence cizinců je samozřejmě nezdravá. Mají silnější kapitálové zázemí, zejména při nákupu půdy, a to pak umějí využít. Pro zemědělce je přitom vlastnictví půdy základem podnikání. Teď začíná stoupat zájem cizinců hlavně o ornou půdu, v souvislosti s tím, že se i po vstupu do Evropské unie zvýšily dotace na hektar. Potíž je v tom, že neexistuje žádná statistika s přesnými údaji, kolik cizinců tu vlastně je. Já odhaduji, že u nás na Chebsku už mají tak patnáct až dvacet procent veškeré zemědělské půdy.
Sdílet článek na sociálních sítích