Těžkosti našich biofarmářů

V České republice je několik set biofarem, které hospodaří ekologickým způsobem, nepoužívají umělá hnojiva, pesticidy a další postřiky, zvířata musejí žít volně, tedy v žádných klecích, uvázaná a stresovaná, bez pohybu v malých prostorách. Takovou farmu vlastní Zdeněk Polášek z Kozlovic na Frýdecko- Místecku

Kdy jste začal jako biozemědělec?

Po devadesátém roce podmínky nebyly pro biozemědělce dobré, zlepšily se, až stát přispíval dotacemi. Jenže do padesáti hektarů rozlohy půdy se nevyplatí farmu ani zavést. Bylo by to prodělečné. Teď ještě vezměme kontroly, papírování kolem toho ... Navíc ještě připočítejte řadu poplatků. Já mám jen pastviny, ale jsou podniky bio s ornou půdou, pěstující ovoce, zeleninu - to už je zase o něčem úplně jiném. Mně stačí pastviny a louky, je to pro mě nejjednodušší.

Jak jste začal farmařit?

Koupil jsem dům a pozemky kolem něho. Věděl jsem, že existuje nějaký velmi otužilý skot, který nepotřebuje žádné chlévy, je celý rok venku. Tak jsem si řekl, že takové krávy bych tady mohl mít. Začal jsem tak, že jsem koupil mladé jalovice z Německa a Francie, jde o skotské plemeno Highland Cattle, extenzivní masný typ, a tak to postupně šlo. Kromě toho jsem koupil další krávy, také v Hořejších Kunčicích mám pozemky v nájmu, tam býval státní statek. Tam ovšem nemám jen highlandy, ale různá plemena, především masná. Dobytek byl k mání, a tak jsem ho odkoupil. Mám průměrně 250 kusů hovězího dobytka. Na rozlohu pastvin je to minimum, kolik musím mít.

Vyplácí se takové hospodaření?

Bez dotací nelze mít žádnou farmu, u biofarmy je to ještě náročnější, přísnější a dražší.

Vyrábíte biomaso, což ale musí mít návaznost na zpracovatelský průmysl.

To je pravda, jenže na Moravě a ve Slezsku nejsou žádná biojatka, nejbližší jsou až v severních Čechách. Na takovou dálku se ten dobytek převážet nedá.

To je dost kuriózní situace, jatek je v okolí dost ...

Běžná jatka biomaso zpracovávat nechtějí, protože by musela mít kompletní oddělený provoz. Princip je v tom, aby nemohl být zákazník ošizen, klamán. O nic víc nejde. Zákazník nepozná, co je biomaso a co ne, to lze zjistit jen složitými laboratorními testy. Nelze porazit jeden kus bio a druhý běžný a skladovat maso vedle sebe. Buď to musí být zcela oddělený provoz, anebo se to dělá tak, že se jeden den zpracovává výhradně biomaso a nic jiného. Mrazáky a chladicí boxy musí být pro toto maso zvlášť.

Jak takovou situaci řešíte?

Nijak. Vyrobím biomaso, dodám ho na jatka za cenu jako běžné maso. Když má někdo štěstí, koupí zrovna kousek ode mne a ani se nedoví, že jí superzdravé maso.
Nejvýhodnější je prodat telecí maso, protože tele pije mléko od matky a žere trávu, tedy biotrávu. Když ale chcete skot vykrmovat, musíte mít kravín, zajistit pro něho biokrmivo, třeba kukuřici. To nikdo nechce dělat, protože biokukuřice má jen poloviční výnos. Podívejte, dnes nevypěstujete obilí, když ho pětkrát nepostříkáte. Vypěstovat jadrné krmivo bez postřiku je složité a výnosy jsou mnohem nižší. Z tohoto důvodu je výroba biomasa drahá, každý si to spočítá, že na tom moc nevydělá.

Existuje do budoucna nějaké řešení?

Jsem členem dobrovolné organizace Pro- Bio. Máme takový záměr, že by biojatka mohla být v Mořkově, to je kousek odtud, na Novojičínsku. Jsou tam šikovná malá jatečka, která prošla přísnými kontrolami potravinářských provozoven před vstupem do Evropské unie. Je tu ovšem podmínka, aby dodávka činila aspoň pět set kusů za rok. A potom ještě vyřešit, co s biomasem, aby ho někdo odebíral a prodával. Supermarkety by to braly, jsou schopny to prodat, jenže dosud nikdo neumí zajistit pravidelnou dodávku tisícovky kilogramů biomasa týdně.

A co čeští zákazníci?

Musíme si přiznat, že naši zákazníci ve své většině biomaso nechtějí, žádají co nejlacinější párky, všechno za pár korun. Když budeme mít biojatka, máme šanci to vyvézt. Je skutečností, že jsme třeba o dvacet let pozadu za Německem. Budeme biomaso vyvážet do Německa, Itálie a Španělska. Musíme navázat styky s překupníky, kteří tam mají styky.

A co Polsko, nemáte strach z konkurence?

Máme. V Polsku je jiná situace než u nás, kde bylo všechno združstevněno. Tam zůstaly rodinné farmy, vlastně je jich takových většina, to u nás bylo zničeno. Větší rodinné farmy se neupínají jen na tradiční hospodaření, pole, dobytek a podobně, ale mají malou výrobu sýrů, malou porážku ... Oni jsou schopni to udělat za levnější peníze než my.