Nic není nemožné - ani modrá růže

Co nabízí rozvoj genového inženýrství? Změnu charakteru zemědělství, jež se může proměnit - například - ve velkovýrobu léků a vysoce efektivních pohonných hmot přímo na polích. Ale také šíření rostlin s novými geny, které se už dnes nedá udržet pod kontrolou. Vyplynulo to z Mezinárodní konference o biotechnologiích v zemědělství (ABIC 2004), na niž se před několika dny sjelo do Kolína nad Rýnem pět stovek odborníků z celého světa.

"Označení modrá růže bylo pro zahradníky synonymem pro nemožné, protože se dlouho nedala vyšlechtit. Nakonec se podařilo křížením různých odrůd získat růže, jejichž barva se modré blíží. Až my jsme však dokázali vytvořit v růži opravdový modrý pigment," nadšeně líčil Jošikazu Tanaka ze společnosti Suntory v japonské Ósace.
Tato květina totiž v sobě nemá geny pro vytváření enzymu potřebného pro vznik modrého barviva v okvětních lístcích. Japonští výzkumníci tyto geny, získané z petúnií a dalších rostlin, do růží uměle vnesli v laboratoři.
Doktor Tanaka ukazoval na konferenci své modré růže jenom na obrázcích. Sice se různě po světě už prodávají, ale přivézt je do Evropě by bylo nezákonné. Dovoz genově upravených rostlin totiž vyžaduje povolení, které evropské úřady vydávají jen zdráhavě.
A na to si účastníci konference, vědci i podnikatelé, neustále stěžovali. "Evropa má v zavádění moderních biotechnologií zpoždění, a to má a bude mít nepříznivý ekonomický dopad a ztrátu konkurenceschopnosti ve světovém měřítku," připomínal například Hans Kast, jeden z šéfů německého koncernu BASF.

V Americe věříme regulačním úřadům
"Evropští spotřebitelé jsou vůči genovým modifikacím nedůvěřiví. Teprve když se podaří získat jejich důvěru, budou se moderní biotechnologie výrazněji rozvíjet i na našem kontinentě," konstatoval na konferenci Manuel Hallen z Evropské komise.
"Kdybychom v USA měli takové zkušenosti třeba s nemocí šílených krav, jako máte vy v Evropě, nastaly by nám těžké časy. Ale máme to podstatně jednodušší, lidé věří regulačním úřadům a vědí, že nic nebezpečného by nepovolily," vysvětlil na otázku Hospodářských novin Michael Phillips, viceprezident amerického sdružení biotechnologických firem Biotechnology Industry Organization, proč v USA nenaráží genové inženýrství na nepřízeň veřejnosti. Jsou tedy evropské obavy zbytečné?

Pro zdraví neškodné, ale neposedné
Účastníci konference se shodli, že u žádné schválené genově upravené (neboli transgenní) rostliny se neprokázaly zdravotně závadné účinky. Potvrdily to vědecké studie, a nakonec i praxe - jedí je lidé i zvířata už od roku 1996.
Naopak se ukázala určitá zdravotní výhoda transgenních rostlin. Některé z nich se díky genovým úpravám ubrání hmyzím škůdcům, kteří je nemohou poškodit. Díky tomu do rostlin hůře pronikají plísně, jež tvoří jedovaté toxiny. Výsledkem pak je, že jídlo z takovýchto transgenních plodin může být zdravější než běžné potraviny.
Jinou věcí je možnost přenosu pozměněných vlastností na ostatní rostliny - například prostřednictvím pylu. A to se skutečně děje. "Vítr i včely přenášejí pyl až na vzdálenost stovek metrů," shrnul poslední poznatky Joachim Schiemann z Federálního výzkumného střediska pro zemědělství a lesnictví v německém Braunschweigu.
I do ostatních plodin se tak mohou po opylení dostat geny z transgenních polí. Není to problém zdravotní, ale etický a ekonomický.

Genetická kontaminace
Stěžují si zejména ekologičtí zemědělci, kteří používají termín "genetická kontaminace". Jejich pravidla jim zakazují používat nejen chemikálie, ale i transgenní plodiny. Jenže svá pole neuhlídají. Kanadští ekologičtí farmáři například zjišťují, že jejich řepka už obsahuje cizorodé geny z okolních polí, takže ztrácejí právo označovat svou úrodu jako pocházející z ekologického zemědělství. I zákazníci, kteří by se rozhodli transgenním potravinám vyhýbat, mohou fakticky během příštích let přijít o možnost výběru, protože nové geny budou všude.
Právě v době kolínské konference zveřejnili ekologičtí zemědělci na Havaji zjištění, že polovina testovaných semen z jejich papájí už obsahuje geny přenesené z okolních papájových plantáží, kde rostou genově upravené rostliny.
A čínské úřady připustily, že nechaly vysázet více než milión transgenních topolů, aby zabránily rozšiřování pouští, ale nevědí, kde přesně byly tyto stromy zasazeny.
Ukazuje se tedy, že genově upravené rostliny se už šíří a nejde je uzavřít do jakýchkoli stanovených hranic.

Dnes nevadí housenky, zítra sucho
Mezi transgenními úpravami jednoznačně převažují dva základní typy. Při tom prvním se díky genům, odebraným z baktérií a vloženým do rostlin, v plodině vytváří toxin, který zabíjí hmyzí škůdce. Jiným živočichům ani člověku nevadí. Housenka se zakousne do listu a zahyne, aniž by se musely proti ní používat postřiky.
Druhým typem pak jsou rostliny, kterým neškodí prostředky proti plevelům. Zemědělec postříká pole, všechen plevel zničí, ale plodiny rostou nerušeně dál.
Prospěch z obou typů genových úprav mají zemědělci, kteří si ušetří práci a peníze za postřiky a pohonné hmoty.
Konference v Kolíně nad Rýnem ovšem ukázala, že se prudce rozvíjí výzkum dalších typů genových úprav, proti nimž je modrá růže doktora Tanaky vlastně jen nepodstatná kuriozita.
V jejich důsledku by například zemědělské plodiny měly být více odolné vůči horku a suchu, což je dobré pro tropické a subtropické země, ale může se v době hrozby globálního oteplování hodit i v dalších částech světa.

Rybí tuk z pole
Vědci také zkoumají, jak rostliny přimět, aby ve svých plodech vytvářely více vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek. Favoritem se ve výzkumných laboratořích dnes stávají nenasycené mastné kyseliny, označované jako omega-3, obsažené například v rybím tuku nebo lněném semínku. Chrání lidské srdce a cévy před onemocněními, snižují krevní tlak, působí proti zánětům kloubů i kožním onemocněním. Cílem tedy je, aby se díky genovým úpravám vytvářely v dostatečném množství i v běžných potravinářských plodinách.
"Rostliny se mohou stát zelenými továrnami pro výrobu léků," líčil na konferenci Julian Ma, profesor Lékařské školy svatého Jiří v Londýně. Léčivé proteiny, zatím získávané ze zvířat nebo vyráběné synteticky, mohou podle současného poznání vyrůstat na transgenním poli, kde je stačí sklidit a extrahovat.
Další účastníci konference popisovali zkoumané postupy, které mají olejnaté plodiny proměnit v zásobárnu rostlinných olejů použitelných ve spalovacích motorech a účinných stejně jako benzín, jehož ceny stále rostou.
Dosavadní znalosti ukazují, že tyto představy, na pohled jako ze sci-fi knížek, se do reality mohou dostat v nejbližších letech.
A co když se zjistí, že transgenní rostliny přece jen přinášejí rizika, která si ještě plně neuvědomujeme? Pak nezbývá než doufat, že na to vědci přijdou dříve, než na polích neporoste nic jiného.
[*]

Bavlník už dnes díky genovým úpravám vzdoruje housenkám, které by jej chtěly sníst. Do budoucna výzkumníci věří, že se jim podaří změnit barvu bavlny na modrou, aby ji nebylo nutné v továrnách obarvovat, než se z ní ušijí džínsy.