Brusel se snaží dostat GMO pod kontrolu

Geneticky upravené plodiny (GMO) jsou sice strašákem v prohlášeních řady ekologických aktivistů - ale zároveň také obrovským byznysem. Je přitom zřejmé, že ani dosud zdrženlivá Evropská unie se neubrání třeba kukuřici, která v sobě už má geny odolnosti proti škůdcům. Půjde spíše jen o to, jaká pravidla pro používání GMO vymezit.
Část evropských farmářů proti genově upraveným plodinám protestuje. Především ekologičtí farmáři tvrdí, že pěstování takových rostlin může "znečistit" i jejich produkci, a přijdou tak o její výjimečnost, a tedy i vyšší cenu na trhu. Jenže když například aktivisté Greenpeace přijdou s názorem, že znečistění ekologických farem "mutovanými" plodinami hrozí, objeví se vzápětí studie, které to popřou (viz třeba výzkumná zpráva britské firmy PG Economics). Obdobně je tomu i s údajnou škodlivostí GMO lidskému zdraví. I zde má na každou poplašnou zprávu Greenpeace druhá strana důraznou odezvu.
Pro další rozvoj genově upravených plodin se jednoznačně vyslovila i FAO, Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství. Ta odmítá názory, rozšířené právě hlavně v Evropské unii, podle nichž GMO ohrožují zdraví a narušují životní prostředí. FAO dokonce za hlavní problém označuje to, že se agrární biotechnologie nešíří rychleji, především farmářům v chudých zemích. Ti nemají peníze na chemikálie proti škůdcům, a plodiny s vlastními ochrannými geny by tak pro ně byly spásou.
Nevůle Evropy vůči GMO je způsobena především soubojem se Spojenými státy. Zámořské firmy jsou rozhodujícími producenty genově upraveného osiva a Evropa se obává, že by se ocitla v jejich područí. Na Brusel přitom tlačí i prezident George Bush. Například jen američtí pěstitelé modifikované kukuřice totiž odhadují ztráty, způsobené evropskou blokádou dovozu jejich produkce, na 300 miliónů dolarů. Jádrem odmítavého postoje Evropy je však snaha udržet své zemědělství jako cosi výjimečného, co nemá jinde ve světě obdoby. Tím Brusel zdůvodňuje vysoké agrární dotace a ochranu trhu unie, jejichž redukci požaduje Světová obchodní organizace.
V poslední době ovšem stále silněji i Evropská komise uznává, že nástup moderních biotechnologií nelze zadržet. Pozvolna odstraňuje překážky pro jejich ověřování v evropských podmínkách. Brusel se tak snaží dostat GMO aspoň pod svoji kontrolu, když už Evropa světový nástup biotechnologií včas nezachytila.
V praxi je přitom už trend jasný. Například naprostá většina krmiv v Evropě již nese označení o obsahu GMO. Jejich součástí je totiž geneticky upravená sója, která ovládá světové trhy.Evropa si nyní vytkla hlavní úkol: dopracovat legislativu a značení všech produktů tak, aby bylo vždy zřejmé, zda GMO obsahují. Zní to svobodomyslně: ať si každý vybere, co chce používat. Pokud ovšem zvítězí názor některých ekologů, že označení musí nést třeba i maso či mléko ze zvířat krmených GMO produkty, pak příslušné označení může nést už dnes většina potravin. Rozumnější by však bylo veřejnosti předložit jednoznačné důkazy o tom, jsou-li genově upravené plodiny škodlivé, nebo ne. Teprve pak se totiž podnikatelé i spotřebitelé budou moci skutečně svobodně rozhodovat, zda GMO zavrhnout či uvítat.