Lehká topná řepka

Je to velký paradox. Zhruba miliardu ročně zaplatí daňoví poplatníci na dotacích na zpracování řepky olejné. Na první pohled to vypadá smysluplně: z řepky se s jejich pomocí vyrobí metylester řepkového oleje (MEŘO), který slouží k výrobě bionafty. Program tedy má nejen pomáhat zemědělcům s odbytem řepky, ale také zlepšovat životní prostředí - metylester se totiž sám v přírodě rozkládá. Jenže letos na jaře přišlo šokující zjištění: po našem vstupu do Unie byly dotace pozastaveny, ale všechny výrobny metylesteru jedou na plný výkon i bez nich. Přestože nás zpracovatelé řepky i úředníci ministerstva zemědělství roky strašili, že bez dotací zbude na polích nesklizená řepka a výrobci metylesteru budou muset zavřít linky, opak je pravdou. A našimi penězi si některé podniky namastily kapsu.

Myslíme ekologicky

Již čtrnáct let funguje v České republice systém přímých a nepřímých dotací na bionaftu, tedy i na využití metylesteru řepkového oleje. Za tu dobu stát utratil na podporu tohoto ekologického paliva 16 miliard korun. Od roku 2000 do letošního května dokonce fungoval systém přímých státních dotací na prodej řepky. Státní zemědělský intervenční fond vykupoval od zemědělců řepku za tržní cenu v průměru okolo sedmi tisíc korun na tunu a prodával ji dál zpracovatelům (především ústecké Setuze a Agropodniku Jihlava, které mají 80 procent trhu) za necelou polovinu. Bez dotací se dá kilogram MEŘO vyrobit za zhruba 19 korun, s dotací cena klesne až na zhruba 11 korun. Záhy se tato praxe stala předmětem kritiky českých zemědělců. "Tento program s podporou zemědělců nemá nic společného a je pouze dotací soukromých zpracovatelů řepky," upozorňuje David Novák, předseda zemědělského družstva Agroodbyt, které sdružuje přes desetinu tuzemských farmářů. Zemědělcům dal za pravdu vývoj: z čerpacích stanic sice zmizela po zastavení dotací bionafta, výrobci ale jedou na plný výkon a ani zemědělci přes letošní velkou nadprodukci nemají problémy s odbytem. Všichni zpracovatelé totiž vyrobený metylester exportují do Německa, kde je po něm velká poptávka.
Jak je ale možné, že se deset let něco dotuje, a když dotace nejsou, tak to jde i bez nich? "Pokud chceme, aby se doma prodávala bionafta, musí se dotovat," říká Oldřich Janíček z ministerstva zemědělství, který má dotace na starosti. Jenže v Česku je výjimečná situace i v tom, že jsme jediný stát, který výrobu metylesteru takto dotuje, a jak je vidět, není to potřeba. Na tuto námitku nemají politici žádný srozumitelný argument. "Takto to funguje už od roku 1990," snaží se přímé odpovědi vyhnout ministr zemědělství Jaroslav Palas. Ani jeho předchůdce Jan Fencl, za něhož se způsob dotací změnil právě ve prospěch zpracovatelů, se vyjádřit nechce. "Respekt? Ne, vás nemám rád, s vámi se bavit nebudu," odsekává a pokládá telefon (Respekt před čtyřmi lety upozornil na to, jak si jako ministr a šéf pozemkového fondu přihrával lukrativní pozemky v rodném Hodoníně).

Za vším hledej Chrudim

Dotace by měly zůstat doma a sloužit podpoře domácího zemědělství (také proto se vyplácejí z peněz zemědělského fondu). Schválená pravidla proto nařizují, že dotované MEŘO smí skončit pouze v tuzemsku pro výrobu bionafty. Jednoduchý pohled do statistik však ukáže, že zde něco nehraje. Stát loni dotoval výrobu 73 tisíc tun metylesteru a erární kasu to přišlo na 980 milionů korun. Z tohoto množství lze vyrobit zhruba 240 milionů litrů bionafty. Jenže podle oficiálních statistik MPO se na tuzemských čerpacích stanicích loni prodalo 89 milionů litrů bionafty, na jejíž výrobu bylo použito necelých 30 tisíc tun metylesteru. Nápovědu, kam se zbylé množství dotovaného metylesteru podělo, může dát pohled na další statistiku, tentokrát celní: ve stejném období se z republiky vyvezlo 43 tisíc tun metylesteru.
Zneužívání dotací má hlídat Státní zemědělský intervenční fond, v jehož čele již deset let sedí Jan Höck. "Že se dotované MEŘO vyvezlo? Každý o tom mluví, ale nic se neprokázalo," rozčiluje se Höck. Podobně mluví i úředník Janíček. "Mně ty dohady lezou krkem, dokažte to," říká. Nad tím, že jsou jasné nesrovnalosti ve statistikách, mává rukou: "Celním statistikám nevěřím."
Odpověď na to, proč některým společnostem vše prochází, může dát pohled do obchodního rejstříku. Podnikání šéfa intervenčního fondu Höcka je až podezřele spjato s šéfy dvou firem, které od fondu dostávají největší dotace - již zmíněného Agropodniku Jihlava (jeho majitelem je Oldřich Gojiš) a ústecké Setuzy (řídí ji František Janů). Všichni tři se před časem sešli ve firmě ZZN Chrudim, kterou až do loňského května ovládala Höckova rodina. A nejen to: Höckova dcera Jana sedí s Gojišem v další firmě Cukrex a další Höckovu firmu Rosepo zase odkoupili lidé kolem Setuzy. Ostatně podezření z protežování obou bývalých společníků tady už bylo a vyneslo Höckovi hrozbu pětiletého vězení. Policie jej loni obvinila z porušování povinnosti při správě cizího majetku, protože podle kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2001 při uzavírání zakázek na uskladňování a vývoz pšenice zvýhodňoval firmu AGF Trading, jejímž ředitelem byl v té době právě Janů. Obvinění bylo zrušeno kvůli formální chybě, vyšetřování pokračuje.

Hlavně nebýt za blbce

Höck ovšem odmítá, že by své bývalé obchodní partnery jakkoli zvýhodňoval. "Jsem jen výkonný úředník, dělal jsem, co mi nařídilo prezidium fondu," říká Höck. "Podklady k projednávání vždy připravoval Höck i s doporučeními. Vždy argumentoval tím, že když se nedají peníze, tak řepka zůstane trčet, protože ji nikdo nevykoupí," říká bývalý člen prezidia Josef Stehlík. Prezidium prý vždy téměř vše odsouhlasilo - často proto, že nikdo nechtěl přiznat, že něco z toho nechápe. "Byly to tak složité vzorce, že se v tom nikdo nechtěl hrabat. A kdo chtěl něco vysvětlit, byl označen za blbce, co tomu nerozumí," popisuje, jak chodilo rozhodování prezidia.
Höckovým přímým nadřízeným je ministr zemědělství Jaroslav Palas. Toho všechna podezření i policejní vyšetřování jeho úředníka nechávají klidným. "Já o tom nevím a vůbec mě to nezajímá," říká.
Přípravu nových pravidel pro výrobu bionafty dostal na starost vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Nedávno vláda schválila jeho koncepci, podle níž se má co nejdříve přejít na povinné pětiprocentní přimíchávání MEŘO do nafty, tedy na cestu, kterou se začínají vydávat i ostatní evropské státy. To ale nebude dříve než od počátku roku 2006. Po tuto přechodnou dobu bude opět výrobcům přiznána dotace - její výše ovšem má být pohyblivá podle ceny řepky a nafty a její příjemci musí prokázat zaplacení spotřební daně. Vzorec, podle kterého se bude počítat, má být hotov do konce listopadu. Pracují na něm opět Palasovi úředníci, tedy i Janíček.

Marek Pokorný