Bionafta je ekologie, ale hlavně byznys

Česko se jako člen Evropské unie zavázalo, že do roku 2010 bude do motorových paliv přidávat nejméně 5,75 procenta biosložek - například rostlinných olejů nebo biolihu. V současné době ovšem v tuzemsku neexistuje žádný program, který by umožnil tohoto cíle dosáhnout.
Přitom používání biopaliv není zdaleka jen ekonomickou záležitostí, jde také o velký byznys. Za uplynulých dvanáct let získaly firmy, které se zapojily do výroby bionafty, od státu přes 16 miliard korun. Právě ekonomické otázky jsou také příčinou, proč nyní Česko s rozvojem dalšího uplatňování biopaliv váhá.

Dotace nejsou pro rolníky
V době před vstupem země do Evropské unie měli z dotačního systému pro bionaftu zřetelný prospěch rolníci. Aby byla bionafta (směs třetiny řepkového metylesteru a motorové nafty) na trhu cenově konkurenceschopná, stát její produkci podporoval. A to tak, že zemědělce vyzval k pěstování řepky pro nepotravinářské účely. Za to měli rolníci zaručen její odbyt za slušnou cenu.
Hlavními příjemci dotací ovšem byli zpracovatelé řepky, výrobci metylesteru. Ti mohli od rolníků řepku vykupovat levněji (rozdíl mezi vyšší tržní cenou kryly zemědělcům dotace), a pak metylester se ziskem prodávat dál.
"Každý tvrdí, že dotace v programu bionafta byly hlavně pro pěstitele. Ale opak je pravdou, z podpor žili hlavně její zpracovatelé - my jsme uvítali jen ten zaručený odbyt řepky," potvrdil i Karel Vítek, místopředseda družstva Agroodbyt.
Vstup do unie však znamenal konec takového systému. Brusel Česku dosavadní způsob dotací nepovolil.
Ministerstvo zemědělství požádalo rychle o výjimku, o přechodné dotační období, a Brusel vyhověl. Potom však celý kabinet začal váhat, zda návrh ministra zemědělství není přehnaný. Jaroslav Palas totiž chtěl na necelé dva roky dotaci 950 miliónů korun, a ještě víc než další miliardu by znamenaly daňové úlevy.
Nyní vláda zkoumá, kolik peněz a za jakých podmínek může na bionaftu dát. Rozhodnout se má do konce roku.

Budoucnost: plošné dotace
V zákulisí zatím probíhá souboj podnikatelů o to, kdo z uvažovaného dotačního systému získá nejvíc. Palasův návrh, jehož princip vláda nemění, by přinesl zisk přímo zpracovatelům metylesteru. Ti by dostali dotace i daňové úlevy.
Ve hře je však samozřejmě také petrochemický průmysl. Jeho představitelé sice odmítají názor, že by jim vpád biopaliv do jejich podnikání dělal vrásky - ale chtějí se také dostat k dotacím. Požadavek opírají o to, že perspektivou pro zavádění biopaliv je plošné přimíchávání biosložek do pohonných hmot. To znamená dávat několik procent rostlinného metylesteru do veškeré nafty, a obdobně třeba biolíh z obilí do benzínu.
"Stát, jako vlastník firmy Čepro, by měl začít rychle a vážně uvažovat o investicích," tvrdí například Ivan Ottis, šéf představenstva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu.
Jinak řečeno, petrolejáři chtějí peníze od státu na technologie, jimž budou muset povinně do paliv míchat biosložky. Nic jim tedy nepřinese Palasovo přechodné období, kdy by se až do roku 2006 dělala postaru bionafta a dotace brali jen výrobci metylesteru.

Malé firmy jsou stranou
Ekologové, a tentokrát spolu s nimi i leckteří zemědělci, ovšem otázku biopaliv vidí ještě jinak. Poukazují totiž na to, že jakmile se celá záležitost stala velkým byznysem pro velké firmy, vytrácí se jedna z původních myšlenek využívání biokomponentů.
Výroba rostlinných olejů nebo biolihu podle těchto názorů má pravý smysl právě v menších venkovských podnicích. Mimochodem - v Česku je asi desítka menších výrobců metylesteru.
"Tito podnikatelé by dotace náležitě využili, a především by sami byli zase uživateli biopaliv. Dá se přece jezdit i na čistý metylester," vysvětluje Vítek. Jeho názor má opodstatnění také v tom, že by zajistil i více pracovních míst na venkově. A Evropská unie právě proto takové podnikatelské aktivity v regionech podporuje.
Vláda však zatím na názory menších firem nereaguje. Přechodné období pro dotování bionafty tak má pomoci velkých firmám, stejný efekt pak přinese plošné mísení. I na výrobu biolihu už se chystá několik velkých firem.
Stát chce dál dotovat bionaftu, str. 15

Celkové náklady na program výroby bionafty
(v miliardách korun)
Období Půjčky Dotace Úleva na dani Celkem
1992-95 0,773 - - 0,773
1997 - 0,402 1,24 1,642
1998 - 0,348 1,14 1,488
1999 - 0,399 1,36 1,759
2000 - 1,64 1,16 2,8
2001 - 0,765 0,83 1,595
2002 - 0,984 1,472 2,456
2003 - 1,193 1,484 2,677
2004 - 0,52 0,56 1,08
Celkem 0,697* 6,251 16,27 -
Poznámka: * - Byla splacena jen část investičních půjček ve výši 75,5 miliónů korun.

Výrobní náklady na bionaftu v Česku a zahraničí
(v euro na litr bionafty)
Česko Německo Anglie
0,656 0,509 0,567
Zdroj: Studie Univerzity Pardubice pro Úřad vlády, září 2004

Systémy dotování výroby bionafty v Česku
1. Od roku 1992 do 31. 12. 1996
Výrobci řepkového metylesteru dostali investiční půjčky 772,7 miliónu korun. Z toho dosud státu splatili asi 75 miliónů. Majetek v hodnotě 400 miliónů korun skončil v konkursu, splatit by tak firmy ještě měly asi 295 miliónů korun.
2. Od 1. 1. 1997 do 31. 3. 2000
Podpora spočívala v nulové spotřební dani na směsné palivo (bionaftu), a DPH pro bionaftu byla jen pět procent. V roce 1999 dostali někteří výrobci navíc dotaci tři koruny na kilogram řepkového metylesteru.
3. Od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2001
Daňové zvýhodnění bylo zrušeno, nahradily je dotace přímo výrobcům řepkového metylesteru. Dotace se vztahovala jen na produkci z tuzemské řepky.
4. Od 1. 10. 2001 do 30. 4. 2004
Stát dotoval cenu řepky, aby ji zpracovatelé pro výrobu metylesteru mohli levněji kupovat. Vedle toho se uplatnila vratka spotřební daně na metylster.