Podpora biopaliv: stát zcela selhal

Všichni motoristé v Česku jezdí na benzín s příměsí biolihu nebo na naftu s přídavkem řepkového metylesteru. To už měla být podle příslibů politiků realita letošního roku. Ale skutečnost je jak známo jiná. Kvůli naprostému selhání příslušných státních úředníků je rozvoj ekologických paliv dnes v tuzemsku v troskách.

Miliardy na bionaftu
Přitom se řada podnikatelů v uplynulých letech na programu podpory biopaliv už vydatně přiživila. Například dotace, daňové úlevy a zřejmě už nikdy nesplacené půjčky, které v uplynulých letech spolkl program na podporu bionafty, přišly daňové poplatníky na zhruba 16 miliard korun.
Evropská unie už loni Česku její způsob dotování bionafty nepovolila. Česko ovšem úspěšně požádalo o výjimku, a zároveň se tým vicepremiéra Martina Jahna snažil nastavit kritéria podpory tak, aby státní kasu nestála tolik peněz.
Jenže klíčová firma Setuza, největší producent řepkového metylesteru, zatím nachází výhodnější odbyt za hranicemi - a podle ní nízkou domácí dotaci zatím nevyužívá. Na domácím trhu tak bionafta chybí.
Zatím v nedohlednu je i program biolihu. Podle řady ekonomů i podnikatelů zcela nesmyslný tendr, jenž měl udělit monopol na biolíh jen pěti vyvoleným firmám, zkrachoval kvůli podezření z korupčních vlivů.

Co bude se Setuzou?
Hlavní roli v zavádění biopaliv, aspoň řepkových olejů, hraje zmíněná Setuza. I v ní má stát vliv - vlastní totiž přes Podpůrný rolnický fond (PGRLF) kontrolní balík jejích akcií. Přitom však jen přihlíží, jak se ze Setuzy stala firma s velmi obtížně odhadnutelným chováním.
U České konsolidační agentury má zhruba třímiliardový dluh. Za loňský rok přitom vykázala nevídanou ztrátu bezmála 700 miliónů korun. To vše přesto, že v minulosti byla díky své výrobní technologii hlavním odběratelem podpor, které stát na bionaftu dával. A to vše s již zmíněným výsledkem, že se nyní obrátila k tuzemské bionaftě zády.
Vláda teď zvažuje převod pohledávky Setuzy z konsolidační agentury na rolnický fond - bez výběrového řízení, a tím situaci ještě komplikuje. Fond se totiž - bez ohledu na výhrady ekonomů - označuje za soukromou firmu, a osud pohledávky tak je nejasný.

Řešení: plošné míchání
Kromě vyjasnění majetkových poměrů v Setuze tak před vládou stojí úkol koncepčně zajistit rozvoj biopaliv, což požaduje i příslušná směrnice Evropské unie. Jediným rozumným řešením, po němž už dlouho volají sami výrobci biopaliv, a jež vlastně už dlouho slibuje i vláda, je zavedení povinného plošného přidávání několika procent biokomponentů do benzínu a nafty. Stát zkrátka jen zadá, kolik biopaliv chce, a které z firem se s nimi za daných podmínek na trhu uplatní, to už bude jejich věc.
Zatím se však zdá, že tak prosté řešení je nad síly kabinetu. Dá se pak jen spekulovat o tom, zda vše brzdí petrolejářská lobby nebo tlaky různých dalších podnikatelů, kteří si chtějí vymoci lepší podmínky na úkor ostatních - viz koncese na biolíh.