Pátek, 29. března 2024

Došlo na peníze

Došlo na peníze
Kdo ovládne Setuzu, výrobce biopaliva z řepky, kdo vydělá na naftě z českých polí?

Nový ministr zemědělství Jan Mládek má teď na stole problém, který smetl ze židle jeho předchůdce Jaroslava Palase a Petra Zgarbu. Jmenuje se Setuza, ale výstižněji se o něm dá mluvit jako o hlavním českém dodavateli biologických příměsí do pohonných hmot, tedy složky do bionafty. Ekonom už psal, že podle evropské směrnice do roku 2010 má činit podíl bionafty 5,75 procenta z celkové spotřeby.

Zatím jsou s tím problémy, výrobci chtějí větší dotace, Setuza je na krach a v pochybných vlastnických poměrech, a podle lobbistů, kteří se kolem toho točí, to vypadá špatně.

Co vypadá špatně? Jedinečná podnikatelská příležitost, český ropný pramen, který se rýsuje na obzoru. Špatně vypadá proto, aby vyšel levně. Pokud se probíráme postupem jednotlivých aktérů, sledujeme stále stejnou strategii - zastírat potenciál a zvyšovat formální ocenění vlastní pozice, která k tomuto potenciálu otevírá přístup.

TRŽNÍ POTENCIÁL BIONAFTY se pravděpodobně razantně zvýší, protože stát nyní hodlá zvýšit dotace na zmíněnou příměs (metylester řepkového oleje - MEŘO) skoro na dvojnásobek, na 6570 korun za tunu. To by mělo odstranit dosavadní stav, kdy se domácí prodej bionafty údajně nevyplatil a veškeré MEŘO se vyváželo.

Dotované množství MEŘO se také zdvojnásobí, na 125 tisíc tun. Od roku 2007 by měla být biopaliva přimíchávána do pohonných hmot plošně. Do všeho. Jednotně. Pět procent do nafty i do benzinu.

O to se tedy hraje.

Napřed je však třeba vyřešit rébus kolem Setuzy, největšího výrobce MEŘO. Má následující prvky.

Nikdo neví, jak je to s vlastnictvím Setuzy. Stačí se podívat na schéma operace, kterou byla Setuza obklopena v divokých týdnech po pádu IPB. Analýza jednotlivých kroků ukazuje, že vlastnické poměry se nakonec uzavřely ve schématu klasického incestu, kdy se vytvoří dcera, ale ta pak vlastní matku, a lítá v tom i babička.

Jádro události najdeme v létě roku 1999, kdy skupina, která dnes ovládá Setuzu, koupila od IPB dva další podniky, zpracovatele olejů Milo Olomouc a výrobnu MEŘO v Mydlovarech za 1,7 miliardy korun.

SLOVO KOUPILA však neznamená, že i zaplatila. Tak vznikl osudový dluh, který se vleče dodnes a který se Setuza pokoušela dlouhá léta zalepit tzv. Nemethovou pohledávkou. Jedná se o pohledávku advokáta Nemetha vůči zkrachovalé IPB. Ten si kdysi vyčíslil hodnotu svých služeb pro lva ve světě financí (prý pro něj vymyslel kajmanské fondy) na nějakých sedm nebo osm miliard korun, a toto "aktivum" pak začal rozprodávat.

Zatím poslední kapitola dobrodružného života Setuzy a jejího dluhu nastala v listopadu letošního roku, kdy ji formálně plně ovládla společnost Český olej. Provedla to na základě starší tajné smlouvy se státní institucí s dlouhým názvem Podpůrný " a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), kterou podepsal ministr Palas.

Bez státní pomoci však Setuza není životaschopná, protože je předlužená, pokud s Nemethovou pohledávkou něco neuhraje. Český olej koupil od překupníka tuto pohledávku v nominální hodnotě 1,7 miliardy korun za 95 procent hodnoty, ale ani tady nečekejte obrovský proud peněz v této hodnotě. I tento obchod si jenom hrál na peníze, neboť dohoda umožňovala, aby bylo zaplaceno řádově 100 milionů korun, a teď se čeká, jak to s pohledávkou u soudů dopadne. Kdyby se ukázalo, že pohledávka právně neexistuje (je "neexistentní"), placení se zastaví a snad bude i něco vráceno. Ovšem pak se zároveň ukáže také to, že Setuza nemá 1,8 miliardy korun, kterými údajně pokrývala dluh. A jelikož po dobu hádek o pohledávku tento dluh nesplácela, tak narůstal a dnes je na úrovni 4,1 miliardy korun. To je zhruba třikrát víc než základní jmění této firmy. Co to znamená z pohledu zákona o konkurzu a vyrovnání, je nasnadě.

DLUH SETUZY, o kterém je řeč, mezitím putoval. Vznikl u IPB, pak ho převzala ČSOB a nyní je v České konsolidační agentuře, tedy ve státních rukou. Podle listopadového usnesení vlády, z prvního zasedání, kterého se Mládek zúčastnil jako ministr, má být převeden z ČKA (za cenu někde na úrovni deseti procent nominálu) na PGRLF. To je krok, který připravovali i Mládkovi předchůdci. V čem je rozdíl? Vláda si chce zpočátku ponechat právo rozhodovat o tom, co se stane, až za Setuzu dluh zaplatí. Může se pokusit vrátit poměry před Palasovu tajnou smlouvu.

Ministr Palas v uvedené tajné smlouvě poskytl možnost Českému oleji, aby ke svým 50 procentům dokoupil ještě 38 procent státního podílu za směšných 100 milionů korun (ale stát ze sebe zároveň setřepal podíl na dluhu Setuzy). Předseda vlády Paroubek teď označil Palasův postup za velice nevýhodný. Podle některých výkladů si tak stát zahrával s nedovolenou podporou, protože státní podíl byl prodán bez výběrového řízení a za neúměrně nízkou cenu.

Do hry se znovu vrátila Nemethova pohledávka, která je teď v ČKA, jako součást balíku dokumentace. Samotná ČKA je opatrná, chce, aby měla neplatnost ("neexistentnost") Nemethovy pohledávky potvrzenu úředně. ČSOB, která pohledávku neuznává, už vyhrála soud proti jedné lucemburské firmě, která se rovněž pokoušela jednu Nemethovu pohledávku uplatnit. Soudní spor ČKA proti Setuze (kde je také Nemethova pohledávka na stole) začal ve středu u Městského soudu v Praze, další začne v Ústí nad Labem. To však může trvat dlouho. ČKA si proto vyžádala ocenění dluhu Setuzy (dnes už tedy oněch 4,1 miliardy korun) u dvou nezávislých firem. Má přihlédnout i k existenci sporu, zda může Nemethova pohledávka něco z toho pokrýt.

To by mělo být hotovo do konce roku. V lednu začne administrativní převod pohledávky na PGRLF. Ten ji bude spravovat a musí se tedy rozhodnout, jak s ní optimálně naložit.

MÁ ZHRUBA ČTYŘI MOŽNOSTI. Ve všech jde o to, jak setřást Český olej, aby neměl pokud možno ani akcii. Nejde o vyvlastnění, ale o dohodu, ve které by se strany slušně vyrovnaly úměrně reálně vynaloženým nákladům (ale i odpovědnosti za průšvihy).

Pokud se nedohodnou, lze sáhnout třeba po konkurzu, a věřitelský výbor by byl v rukou PGRLF. Je to však velice nejistá akce, případ soudce Berky a řady obviněných správců konkurzní podstaty nabádá k velké opatrnosti. Vláda přitom má zájem udržet výrobu a kapacitu výrobce olejnin, nezpřetrhat odbytové kanály.

Další možností je exekuce, která může mít až charakter prodeje podniku. (Kupec převezme výrobní zařízení, zatímco společnost zůstane jako prázdná schránka. Tímto způsobem byla prodána IPB, když ji přebírala ČSOB.)

Přichází v úvahu i normální správa pohledávky, tj. vytvoření možnosti, aby PGRLF pracoval se Setuzou dál a dohodl se na nějakých splátkách.

Taky se to může přehodit na někoho jiného a Setuzu prostě prodat.

Vláda nechce jen přihlížet, protože se jedná o podnik strategického významu - a svými chybami taky částečně nese odpovědnost za jeho osud. Mládek už naznačil, že nejlepším východiskem by bylo, kdyby se podnik nakonec prodal nějakému serióznímu mezinárodnímu výrobci, ale česká varianta je také ve hře.

Ta by se líbila novému šéfovi PGRLF Petru Buchalovi:

"Kdyby stát dostal podnik pod kontrolu, mohl by ho spravovat tak, aby to bylo výhodné i pro zemědělce, kteří vyrábějí suroviny."

Chtěl by dát zemědělcům šanci, aby se dostali k majetku. Je známa i uvažovaná forma - měla by podobu družstva Agroodbyt, které by reprezentovalo prvovýrobce olejnatých semen. To by vytlačilo zprostředkovatele, jako je Český olej, kteří zatím dostávali největší podíl zisku z tohoto výnosného oboru.

Setuza je pro zemědělce naprosto zásadní podnik, protože má kapacitu na zpracování až 650 tisíc tun olejnin ročně. Jenže česká cesta nese i riziko pádu do starých vlastnických struktur a sehraných seskupení.

Možná dojde na výběrové řízení, ve kterém budou mít delší slámku největší světoví výrobci, americké společnosti Cargill nebo AGF. Tam je však riziko, zda budou mít o českou řepku trvalý zájem.

AUTOR: Zbyněk Fiala
AUTOR: Emil Szirmai

Potenciál Setuzy
Stát chystá dvojnásobné zvýšení dotací na MEŘO 6570 Kč/tunu


Vlastnická struktura kolem Setuzy

Procenta uvádějí vlastnické podíly, čísla v závorkách charakterizují situaci v druhé etapě, po pádu IPB, kdy nastupuje IOB jako předchůdce Českého oleje. Žádný nový kapitál nepřinesl. Na začátku všech operací je půjčka Setuzy u IPB, a to je ten dluh, který dnes Setuzu topí. Setuza si tenkrát půjčila 1,7 miliardy korun a po pádu IPB se pokoušela tento dluh pokrýt "započtením" stejně velké Nemethovy pohledávky.


Struktura Setuzy před pádem IPB

15. 10. 1998 založení Českomoravské finanční a leasingové (ČMFL). IPB vložila 750 mil. Kč na 52 % a Setuza 700 mil. Kč (úvěr od IPB) na 48 % akcií ČMFL

21. 10. 1998 založení Agrocreditu - 100% vlastníkem ČMFL za 1,44 mld. (úvěr od IPB)

26. 10. 1998 bylo na ČMFL převedeno 49,92 % akcií Setuzy ze společnosti Gotex (za 1,4 mld. Kč)

prosinec 1998 IPB prodává svůj podíl v ČMFL kajmanské společnosti Tritton Development Fund

leden 1999 založení společnosti Milo Surovárny (skupina Milo Holding)

březen 1999 Setuza koupila 100 % akcií Milo Holding, které následně prodala SEC leasing (100% dcera společnosti První západočeská pro kapitálový trh kontrolovaná skupinou kolem F. Mrázka a T. Pitra)

19. 7. 1999 Agrocredit uzavřel s Milo Olomouc smlouvu o prodeji 100 % akcií Milo Surovárny (úvěr IPB 785 mil.). Agrocredit tak jako 100% dcera ČMFL ovládaná z 51,7 % Tritonem, tak během r. 1999 získala 100% podíl Milo Surovárny a téměř 50% podíl v Setuze

28. 12. 1999 Agrocredit převedl 15 % akcií společnosti Setuza na Milo Surovárny a ve vlastnictví mu tedy zůstalo 34,9 % akcií Setuzy. Zároveň převedl 49,9 % akcií Milo Surovárny na Setuzu za 580 mil. Kč (IPB poskytla Setuze na tuto operaci úvěr ve výši 480 mil. Kč)

první polovina roku 2000 objevuje se Invest Oil Bohemia (IOB), v té době 100% dceřiná společnost Mrazírny a Balírny, jejímž 100% vlastníkem byla První západočeská pro kapitálový trh


Vyvedení akcií Setuzy po pádu IPB

27. 6. 2000 převedl Agrocredit na IOB 34,92 % akcií Setuzy za 120 mil. s odloženou splatností kupní ceny

28. 6. 2000 převedl Agrocredit na IOB 49,9 % akcií Milo Surovárny za 630 mil. rovněž s odloženou splatností kupní ceny

29. 6. 2000 prodala Setuza akcie ČMFL společnosti IOB (za 700 mil., kupní cena měla být uhrazena zápočtem proti pohledávce IOB vůči Setuze). IOB pak vyměnil akcie společnosti Milo Surovárny se Setuzou za akcie ČMFL a Setuza se tak stala 99,8% vlastníkem společnosti Milo Surovárny a IOB se stala spoluvlastníkem ČMFL

30. 8. 2000 dal IOB Agrocreditu do zástavy 700 ks akcií ČMFL k zajištění úhrady kupních cen za akcie Setuzy a Mila ve výši 120 mil. Kč a 630 mil. Kč (viz výše) a dalších závazků ve výši 77 mil. Kč (tržní hodnota akcií měla činit 1 252 857,14 Kč). Dodatkem bylo sjednáno, že v případě neuhrazení závazku prodá IOB zastavené akcie ČMFL společnosti Agrocredit, který mu za ně měl doplatit 4 250 000 Kč (proběhlo dne 5. 12. 2000)

5. 12. 2000 prodal IOB akcie ČMFL Agrocreditu za 831 250 000 Kč (součet 120 630 77 4,25 mil. Kč). Tato kupní cena byla částečně uhrazena jednostranným započtením ze strany Agrocreditu z 28. 12. 2000 a 23. 1. 2001. Agrocredit tak nabyl akcie ČMFL, čímž došlo k paradoxní situaci, kdy 100% dcera ČMFL, Agrocredit, vlastnila 48 % akcií své matky, navíc tak došlo k vyvedení cenných akcií společností Setuza a Lukana (nové jméno společnosti Milo Surovárny) za akcie ČMFL, které těmito nestandardními operacemi (již bez Setuzy a Lukany) byly prakticky bezcenné

30. 12. 2000 koupila Setuza podnik společnosti Lukana. Krátce předtím převedla Lukana 15 % akcií Setuzy IOB (za 61 mil. Kč) a 14. 12. 2000 byla navíc uzavřena smlouva o prodeji akcií mezi Setuzou a IOB, na jejímž základě přešlo 100 % akcií Lukany na IOB. Ten pak převedl všechny své akcie Setuzy na společnost AJZ (následně přejmenována na Český olej, jejímž vlastníkem byla zřejmě společnost Invest Oil Prague se vztahem ke skupině T. Pitra a F. Mrázka)

ESI

Jak Český olej k Setuze přišel

Dne 29. 8. 2000 se konala valná hromada ČMFL, na níž se dostavil zástupce Tritonu (už pod ČSOB). Jako důkaz o vlastnictví 750 ks akcií ČMFL (č. 1-750) přinesl potvrzení o uložení akcií v depotu ČSOB. Ale vzhledem k tomu, že akcie fyzicky nepředložil, nebyl na valnou hromadu připuštěn. Po jeho odchodu se dostavil Michal Zouhar (dnešní formální vlastník Českého oleje) za lichtenštejnskou firmu Grus Trust Enterprise, který také předložil akcie ČMFL (č. 741-1450), tj. 710 ks akcií, a Jan Burián, zmocněný zástupce dalšího muže této skupiny, Norberta Ostrčila, který nejprve nebyl připuštěn, neboť nepředložil úředně ověřenou plnou moc, ale o 20 minut později se dostavil Norbert Ostrčil osobně a předložil akcie ČMFL (č. 1-442 a č. 444-740), tj. 739 akcií ČMFL. Vše tedy nasvědčuje tomu, že minimálně část akcií byla falešných, neboť některá čísla se shodují s těmi v držení Tritonu, které po celou dobu od jejich vydání leží v depotu ČSOB (dříve IPB); navíc by to znamenalo, že společnost ČMFL emitovala větší počet akcií
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů