Dům, který voní konopím

O velkém snu z konopí, závisti sousedů a alternativních domech z přírodního materiálu.

"... a odsuzuje se k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na dva roky." Když se loni v říjnu Petr Žáček (38) po vynesení rozsudku znovu posadil na lavici obžalovaných, věděl, že tříletá soudní tahanice je u konce a trest definitivní. Okresní soud v Litoměřicích mu ho vyměřil za to, že na ploše čtrnácti arů pěstoval technické konopí s obsahem omamných látek (THC) převyšujícím zákonem povolenou hranici o pět setin procenta. "Tráva", pro kterou byl odsouzený, ale nikomu rauš nepřivodila. Šlo totiž o stavební materiál, z kterého už pátý rok staví dům na okraji Trnovan, na severu Čech.

Pokusy a omyly
Před několika roky se Petr Žáček rozvedl a od základu změnil svůj život. Opustil rodinu v kamenném domě a koupil si menší zahradu s dřevěnou chatkou. Uvnitř žádný luxus - jedna postel, kamna, dvě židle, stůl, umyvadlo, suchý záchod... Od první chvíle, kdy se nastěhoval do zahradní chýše, začal snít o stavbě domu. Maloval si, kde bude koupelna, záchod, ložnice i kuchyň, počítal cihly, cement, písek i peníze. Došel téměř k miliónu korun. A tehdy ho napadlo, že nebude stavět z tvárnic, betonu a písku, ale z levného konopí, z kterého se dělají například pytle, papír na bankovky nebo džíny.
"Nebýt konopí, nevznikl by v Číně první papír a Kryštof Kolumbus by asi nikdy neobjevil Ameriku," říká Žáček. "Z něj se v té době totiž dělala lana, plachty, olej na svícení. Henry Ford dokonce ve dvacátých letech minulého století vyrobil z konopných vláken i automobilovou karosérii. Tak proč by z konopí nešel postavit i dům, který bude mít výborné tepelné a izolační vlastnosti. Chtěl jsem dokázat, že alternativní bydlení jde postavit za málo peněz."
Žáček nakoupil semínka státem povolené odrůdy konopí, která nemá pro nízký obsah psychotropních látek nic společného s marihuanou. Rozházel je po zahradě a čekal, co udělají. Nikdo mu neradil. Po čtyřech měsících dosáhly rostliny třímetrové výšky. Z uschlých stébel první úrody postavil na zkoušku boudu pro psa. Povedla se. Vydržela ovšem jen do doby, než ji otestoval. Skákal po ní jako na trampolíně a ona se rozpadla. Zkoušel to znovu a znovu. "Zpevňoval jsem její stěny směsí jílu a vápna. Nakonec bouda vydržela," vzpomíná.
Další rok si pronajal od obecního úřadu kus pole, na kterém mu konopí vyrostlo až do šesti metrů. "Nevěděl jsem, jak ho sklidím a zpracuji. Když jsem si představil, že dlouhé uschlé stvoly rozdrtím v mašině a potom budu muset směs znovu lepit dohromady do podoby tvárnic nebo cihel, připadlo mi zbytečné. Šlo mi totiž o to, abych i při zpracování spotřeboval co nejméně energie. Nejjednodušší bylo využít ho tak, jak se urodilo na poli. Naučil jsem se vázat snopy. Když jsem je pak skládal těsně vedle sebe, získal jsem představu, jak by mohly vypadat budoucí obvodové stěny."

Hlína, dřevo, konopí
Žáček pojal od počátku stavbu jako experimentální umělecké dílo. Nepotřeboval výkres ani kalkulačku, stavěl tak, jakou měl fantazii. Až v druhém plánu počítal s tím, že když se mu dům povede, nabídne svůj projekt mladým rodinám s dětmi.
"Z konopí nic stavět nebudete," oznámili Petrovi Žáčkovi na stavebním úřadu v Litoměřicích, když žádal o povolení ke stavbě nezvyklého domu. "Bavit se budeme až ve chvíli, kdy předložíte projektovou dokumentaci." On však trval na svém: "Stavět budu! Přikazují snad úřady například sochaři, co smí nebo nesmí vytvořit z kamene? Stavba z konopí je experiment. Může se stát, že když třeba zmokne, rozpadne se, začnu stavět znovu. Výkresy jsou k ničemu. To, co nakonec vznikne, neuvidíte nikde na světě," argumentoval.
I bez souhlasu úředníků začal Žáček dům tvořit. Vykopal obvodové základy do tvaru elipsy, do kterých naskládal těsně k sobě - bez jediné lžíce betonu - velké i malé kameny jako kostky stavebnice lego. Na ně postavil dřevěnou konstrukci ze starých chmelničných sloupů. Kostra domu, připomínající iglú, jurtu a pyramidu v jednom, byla hotová během několika týdnů. V obestavěném přízemí s velkými okny na východ, jih i západ vytvořil multifunkční místnost o ploše pětatřicet metrů čtverečních s centrálním topením uprostřed. Totéž nabídlo i první patro, kde vznikl budoucí ateliér a dvě ložnice. Do konstrukce stěn pak začal Petr Žáček vkládat konopné snopy. Vnější písčitou omítku nahradila směs jílu a vápna.
"Postavit dům z obnovitelných zdrojů je geniálně jednoduchý nápad. Neničí se životní prostředí a ke stavbě stačí jen kámen, vápno, hlína, dřevo a samozřejmě konopí," říká Marie Široká, předsedkyně Konopářského svazu ČR. "Když všechno funguje, jak má, můžete ještě konopím v zimě topit. Na výhřevnost je přinejmenším stejně kvalitní jako hnědé uhlí. Náklady jsou minimální. Navíc dům z přírodních materiálů má i pozitivní energii."
Rostoucí dům se ale nelíbil některým sousedům, kteří sepsali petici o neohlášené stavbě. Petrovi Žáčkovi hrozila pokuta. Nezbylo mu než se odvolat na Základní listinu lidských práv a svobod, která zaručuje možnost umělecké tvorby a vědeckého bádání. Úřadům současně slíbil, že v domě bez rohů a zákoutí nespálí v kachlových kamnech za celý rok víc než pět metráků kvalitního paliva. Pokud se mu nepodaří slib splnit, dům sám zbourá. Jenže to nestačilo. Stavební úřad trval na standardní projektové dokumentaci. Ta by ale Žáčka přišla přinejmenším na třicet tisíc korun. Ty neměl. Jako zahradník si měsíčně vydělal osm tisíc hrubého. Peníze mu sotva stačily na obživu a financování stavby. "Takže se s úřady neustále dohaduji," konstatuje. "Je to špatný systém, který místo toho, aby podpořil vznik ekologického domu, tak mi hází klacky pod nohy. Naposledy mi úředníci vytkli, že je stavba blízko plotu. Pokud dokumentaci nepředložím dodatečně do konce ledna, hrozí, že stavba skončí pod lžící buldozeru,&#"Byla by to škoda, je to průkopnický projekt," říká architekt Oldřich Hozman, jeden z našich předních odborníků na alternativní stavby. "Na Žáčkovi se mi líbí, že chce dům dostavět a vše pečlivě prověřit tak, aby se mohly podobné stavební postupy opakovat. Je to příklad k zamyšlení, jak stavět jednoduše a účelně, a přitom nezatěžovat životní prostředí." Marie Široká doplňuje: "I když dům připomíná exotické africké obydlí, ukazuje, že je možné stavět z netradičního materiálu. Kdyby Žáčkovi někdo pomohl do finále, rozdráždění úředníci i sousedé by změnili názor."

Zloději, udavači a soud
Tři až čtyři nájezdy na zahradu každou noc zaznamenal Petr Žáček v době, kdy technické konopí vystrčilo první okvětní lístky. Zloději si ho přijížděli pokosit v domnění, že jde o marihuanu. "Nepomohlo ani to, že jsem přes noc spal mezi stromy v houpací síti a nechal volně pobíhat velkého psa. Stačilo, abych nebyl přes den nebo noc doma, a část úrody nenávratně zmizela," vzpomíná. "Dobře utajit se mi povedlo až pronajaté pole."
Pěstování technického konopí na stavbu domu komplikovali Žáčkovi nejenom zloději, ale i policisté. Čas od času přijeli, aby zkontrolovali, zda splnil ohlašovací povinnost, kterou zákon ukládá v případě, že se technické konopí pěstuje na ploše větší než deset krát deset metrů. Tu Žáček pokaždé splnil.
"Jednou ale přijeli dost zostra," vzpomíná. "Údajně proto, že dostali anonymní hlášku od starostlivých sousedů, kteří na mě napsali udání, že pěstuji marihuanu. Pak přijeli další policisté z kriminálky. Vzali vzorky rostlin a odvezli mě na odběry, aby zjistili, jestli mám v krvi a moči omamné látky. U výslechu se mě zeptali, jestli kouřím konopí. Řekl jsem ano, to technické, co mi roste na poli ze semen povolené odrůdy. Dodnes nevím, jak a proč se rostliny zbláznily! Kdybych opravdu ale chtěl mít požitek z kouření konopí, muselo by obsahovat pětkrát víc THC než to, co naměřili. I tak mě ovšem policisté obvinili z výroby a držení psychotropních a omamných látek. Soudce mě odsoudil s dvouletou podmínkou na jeden rok. Přitom rozbor prokázal jen o pět setin tetrahydrocannabinolu víc, než je povoleno."
Petr Žáček se odvolal. Pěstování technického konopí nebyla přece výroba drog! Krajský soud vrátil případ zpět k prošetření. "Bránil jsem se tím, že experti vzali vzorky jen z květů, kde bývá nejvíc THC! Opět jsem dostal podmínku a znovu se odvolal. Vadilo mi, že jsem byl odsouzen za něco, co jsem neudělal."
K odvolání dodal Petr Žáček veškeré splněné ohlašovací povinnosti, účet o koupi státem povolené odrůdy konopí i fotodokumentaci o výstavbě domu. Soudce byl nekompromisní. Pět setin procenta nad povoleným limitem nakonec rozhodlo o konečném podmíněném trestu. O dalším pokračování stavby domu soud nerozhodoval.

V Evropě vedou Francouzi
Pět let Petr Žáček sel, okopával, sklízel a stavěl. Dnes má hotovou hrubou stavbu. Chybí mu dřevěné podlahy v přízemí a patře, pokrytí střechy hustě tkanou konopnou plachtou a napojení na vodovodní a kanalizační přípojku. Zbývá ještě jedna sklizeň konopných stvolů, aby dokončil vnitřní obložení stěn, které budou mít konečnou tloušťku kolem půl metru. Celkem spotřeboval deset tun konopí, které si během let vypěstoval na malém poli. Kdyby měl hektar půdy, trvalo by mu to jen jeden rok.
Letos na podzim chce Petr Žáček dům dodělat. Když všechno dobře dopadne, chtěl by si založit firmu, která bude podobné domy stavět především pro mladé lidi, kteří nemají moc peněz. Postavit se dají za poloviční cenu než ty cihlové nebo z betonu. "Řekněte, není skvělé, že vám za rok vyroste na poli materiál na stavbu rodinného domu?" konstatuje Žáček. A vlastně i otázkou odpovídá, proč se dům vyplatí stavět z přírodního materiálu.
"Velkou výhodou technického konopí je, že má dobrou pevnost, dlouhodobou trvanlivost, je cenově dostupné, rychle roste na poli, je hygienicky nezávadné a krásně voní," tvrdí Marie Široká. "V podobě koudele se nejčastěji používá na izolace střech a podlah místo skelné vaty. Lehké netkané textilie slouží jako vynikající zvuková izolace mezi stavební příčky nebo pro tlumení chůze pod dřevěnou či laminátovou podlahu. Konopné domy nehnijí a neplesniví, pohlcují páru i vodu, výborně akumulují teplo, neobsahují zdraví škodlivé těsnící chemické pěny, tmely a skleněná vlákna."
Architekt Oldřich Hozman doplňuje, že "ze stébel se zhotovují například i pevné slisované konstrukční desky na výrobu nábytku. Z nadrcené dřevité hmoty stonku pak třeba i sypké směsi na omítky, podlahy i tvárnice. Jsou až sedminásobně lehčí než ty klasické, jsou prodyšné, dům při jejich použití víc dýchá."
Konopí, coby stavební materiál, se v Evropě nejvíc využívá ve Francii, kde bylo v posledních letech postaveno kolem pěti set domů. Výroba stavebních hmot tam došla tak daleko, že je z nich možné postavit celý dům včetně základů. Podobně jsou na tom i v Německu, Rakousku, Nizozemsku nebo ve Skandinávii. U nás můžeme hovořit zatím jen o jednotlivostech. Když pomineme atypický dům Petra Žáčka v Trnovanech, nové stavby spočítáme lehce - jsou jen tři.
"V obci Větrovy u Tábora je postavený rodinný dům s konopnou izolací střechy," upřesňuje Oldřich Hozman. "V dalším domku nedaleko Prahy vyplnila konopná sláma dutiny mezi trámy ve všech podlahách. Třetím příkladem je projekt rekonstrukce činžovního domu v Praze. Konopnou slámou tam budou izolovány prostory mezi trámy ve stropních konstrukcích."
Podle Konopářského svazu ČR by se počet domů s vyšším podílem konopí mohl časem u nás výrazně zvýšit. Závisí to ale na tom, jak se rozšíří jeho pěstování. Podle odhadů by mohla u nás tato rostlina růst až na deseti tisících hektarech. Tím by se zcela uspokojila poptávka českého trhu po kvalitních konopných vláknech, která se jinak musejí dovážet. Ta naše by byla pochopitelně levnější a tím pádem i dostupnější.

Konopí pochází ze Střední Asie, v Evropě bylo známé už před sedmi tisíci lety. Nejvíc se ho ve světě pěstovalo v sedmnáctém až devatenáctém století, mimo jiné na výrobu plachet, celt, lan, pytlů, provazů a oleje na svícení. Později se začaly v textilním průmyslu víc využívat levnější bavlna a len. K oživení konopí došlo v letech dvou světových válečných konfliktů. Krušné chvíle zažilo naopak po pětačtyřicátém roce s objevem umělých vláken. Dnes v zemích Evropské unie roste na víc než pětačtyřiceti tisících hektarech, před šestnácti lety to byly jen necelé tři tisíce. Největšími pěstiteli jsou Francie, Německo, Rakousko, Velká Británie a Nizozemsko. Mimo EU to jsou Čína, Rusko, Ukrajina, Rumunsko.
V bývalém Československu se po druhé světové válce pěstovalo konopí na víc než deseti tisících hektarech. V sedmdesátých letech došlo k zákazu jeho pěstování, který byl zrušen až v devětadevadesátém roce. Povolená hranice tetrahydrocannabinolu jsou nejvíc dvě desetiny procenta. Plochy oseté technickým konopím v posledních letech v Česku nepřesáhly sto šedesát hektarů. Technické konopí tedy na svou příležitost stále čeká.