Zemědělci, nejlevnější zahradníci!

V poslední době se váš list opět věnoval zemědělským dotacím (Proč dotace patří na síť, HN 17. ledna). Rád bych k tomu dodal několik poznámek.
Zaprvé jsou naše zemědělské dotace o 40 procent menší než u zemědělců v zemích, které do unie vstoupily před námi. Připojením deseti nových členů k EU se tento rozdíl zdál představitelům nejsilnějších zemí unie dostatečný, aby zmírnil jejich strach z konkurence, zejména z českých a maďarských zemědělců. Bohužel to vypadá, že kvůli změnám ve Společné zemědělské politice nebude dodrženo to, co jsme před vstupem dojednali, tedy srovnání dotací v roce 2012 na stejnou úroveň pro všech 25 států.
Zadruhé unijní dotace do zemědělství jsou právě takové, jaké je tržní společnost nejvyspělejších států Evropy ochotna poskytnout, aby se jí to vyplatilo. Málokdo u nás, s výjimkou zemědělských podnikatelů, ví, že když chci požádat o dotaci na pouhou desetinu svých pozemků, musím nahlásit celou výměru a i na pozemcích, na které dotace nepobírám, musím dodržovat přísná pravidla ve vztahu k životnímu prostředí, welfare zvířat apod.
Společnost si velmi dobře uvědomuje, že zemědělec je nejlevnějším zahradníkem v krajině a že za bezpečné potraviny, ochranu vodních zdrojů i za kulturně udržovanou krajinu v lokalitách s omezeným hospodařením musí něco zaplatit. A společnost si také dokáže spočítat, že tato forma je nejvýhodnější.
Teoreticky vzato může samozřejmě existovat trh bez dotací. Ovšem s tím, že náklady nejen na výše uvedené činnosti, které nyní platí především EU ze společného rozpočtu, by občané platili v cenách za zboží a služby. A je dobré si také uvědomit, kolik návazných odvětví je na cenách zemědělské produkce závislých.
Často slyším názory, že otevřením trhu se k nám dostanou levnější potraviny a že umělé udržování bariér unie je jen pozůstatkem situace dávno minulé, udržovaným mocnou agrární lobby. Ano, uvolnění trhu by tento efekt mohlo přinést, ale pouze velmi krátkodobý, zatímco tímto napáchané škody by byly jen těžko napravitelné.


Levnější podraží
Jsme mezi nejvyspělejšími státy, které bezpečnými potravinami, kvalitní vodou a ochranou životního prostředí chrání zdraví svých občanů. Rozvojové země, které tak dosud nečiní, půjdou za nějaký čas stejným směrem. A i tam tak postupně poroste cena práce, což je další z faktorů při cenové konkurenci.
Nechtěl bych žít na současném Balkáně nebo v Turecku a bát se ptačí chřipky a jiných potravinových rizik. Vývoj však jde rychle kupředu a tak, jak to vidíme například u západních průmyslových investorů. Ti rok od roku posouvají své závody dál a dál na východ, kde je levnější pracovní síla a méně striktní omezení z hlediska životního prostředí, a stejným směrem se bude ubírat trend i v oblasti zemědělské produkce. Nebude to tak dlouho trvat a nové a nové země, dříve s nižšími cenami, budou své potraviny zdražovat a ne zlevňovat.
Nic není zadarmo a možná se sem hodí jednoduché přirovnání ke stavbě domu: Když ušetříte na maltě a betonu, může vám v nejméně vhodnou chvíli celý dům spadnout na hlavu.


Proč rozruch nad dotacemi
Výše zemědělských dotací pro ČR je našimi politiky napříč politickým spektrem hodnocena jednoznačně. Všichni tvrdí, že jsou nízké a že je hanba, že nemáme přímé platby dorovnány alespoň na úroveň, kterou jsme vyjednali. (Vládní politici musí hovořit pouze o možnostech rozpočtu.) V tom je tedy jasná shoda. Zajímavé ale je, proč způsobuje pozdvižení, když se ve zveřejněných dotacích můžeme dočíst, že velcí podnikatelé berou více dotací a malí podnikatelé méně.
Zdá se, že tady nastupuje známý český syndrom "když mně chcípla koza, ať sousedovi chcípne taky". V dnešní době, kdy o dotacích rozhoduje Evropská unie, poněkud ztrácí dech snaha hledat ve výši dotace klientelismus. Ono to ostatně nešlo ani dříve, protože vypsané podmínky platily a platí pro všechny stejně. Ale jakmile o systému rozhoduje autorita mimo naši republiku, je to pro některé naše investigativce přijatelnější.
K čemu by tedy vlastně vedla, na základě zveřejněných dotací, úvaha o změně dotační politiky ve prospěch malých a slabých?
Při porušení rovného přístupu k dotacím by větší podporu dostávali kromě drobných farmářů, jejichž cílem není expandovat, i ti méně schopní podnikatelé, kteří se za rovných podmínek nedokázali v konkurenčním prostředí prosadit. Až by, díky dotacím, uspěli a dostali se na úroveň, které již dotace nepřísluší, dostávali by dotace zase jiní, ti ještě méně schopní. Něco takového by šlo snad jenom v Kocourkově.


Dotace čekají změny
Ostatně unie, jak se zdá z reforem společné zemědělské politiky, se ubírá zcela opačným směrem. Snižuje přímou podporu produkce a dává více peněz na projekty zaměřené na multifunkční zemědělství či rozvoj venkova. Je to patrné z prvních úvah o čerpání peněz z Evropského fondu rozvoje zemědělství a venkova, který bude fungovat v letech 2007 až 2013.
Určitě se najde pár drobných podnikatelů, kteří dokáží zpracovat a předložit projekty tak, aby na nabízené peníze dosáhli. Na druhé straně musí mít také vlastní prostředky na spolufinancování, které je u těchto projektů podmínkou. Nebudu určitě daleko od pravdy, když řeknu, že většinu peněz opět získají velcí farmáři, zemědělské společnosti či družstva.
Určitou záchranou drobných farem by měla být tzv. platba na farmu, plánovaná od roku 2009. Ta umožní přežít bez soutěže v kvalitě a ceně produktu. Největší koláč se však, stejně jako v průmyslu, bude rozdělovat mezi nejsilnějšími a nejschopnějšími podnikateli.
Ani tady však není na místě žádná závist. Jak můžete vždy na přelomu roku sledovat, zveřejňují média 100 nejbohatších Čechů. Přes veškeré dotace jsem ještě mezi nimi nenašel žádného zemědělce. Je však zajímavé, že mezi nimi jsou podnikatelé, kteří při následném zpracování a ve službách těží z levné zemědělské produkce.
AUTOR: Jan Fencl
Autor je bývalý ministr zemědělství