Když to tak půjde dál, pastviny rozoráme

Ta zvířata přece musí zmrznout, proč je neschovají do stáje? - napadá většinu lidí při pohledu na stádo krav, přežvykující v hlubokém sněhu. Chovatel Lubor Kitzler ovšem laikům vzápětí vysvětlí, že jeho masným plemenům skotu ani letošní mnohatýdenní mrazy nijak nevadí.
Problém vidí úplně jinde: "Otázkou je, jestli tady na Českolipsku přežije do další zimy vůbec zemědělství."
Řeč je samozřejmě o dotacích. Tuzemští rolníci přitom letos dostanou zase víc než loni: už přes třicet miliard korun. Přesto farmář Kitzler a jeho kolegové prohlašují, že teď zápolí o holé živobytí.
Paradox mezi stále vyššími dotacemi a rostoucími potížemi vysvětluje Kitzlerův kolega Petr Krogman, šéf uskupení Spojené farmy: "Zvyšují se dotace na intenzívní produkci mléka nebo obilí, s jehož přebytky si pak stát neví rady. Ale nám, kteří paseme skot tam, kde se jiné hospodaření nevyplatí, podpory klesají. Když to tak půjde dál, venkov se vylidní."

Pražáci si už přestali ucpávat nos
Farmář Kitzler, ředitel farmy PV-Cvikov, chová na Českolipsku masná plemena krav a ovce. Zaměstnává na šedesát lidí. Zvířata chová podle ekologických zásad, plochy nezamořuje chemií, a výsledným produktem je tak "biohovězí" a "biojehněčí" maso.
"Cena je nejméně o třetinu vyšší než u obyčejného masa. Díky řetězci Ahold i dalším odbyt nevázne," říká Kitzler.
Sázka na bioprodukty je sice úspěšná, ale přesto není hlavním cílem hospodaření. Kitzler se totiž stará o zhruba 4500 hektarů luk a pastvin. "Smyslem naší práce je péče o krajinu. Nezvyšujeme nadprodukci mléka, pšenice ani masa, ale díky nám neleží tisíce hektarů ladem. Pozemkový fond dříve platil velké peníze, aby vůbec někdo státní pozemky posekal. Právě na to bereme dotace, bez nich by se tu neudržel nikdo," říká. I zasněžená krajina potvrzuje, že v posledních pěti letech zase ožívá.
"Po roce 1990 se tu pozemky přestaly obdělávat. Z Českolipska zmizelo přes osmdesát procent dobytka, ze zemědělství odešla spousta lidí hledat práci jinde. Když jsme tu znova začínali oživovat kopce pastvou, stěžovali si na to třeba někteří Pražáci, kteří se nastěhovali do opuštěných chalup. Ale teď už jim vůně venkova nevadí a jsou naopak rádi, když místo bodláků mají okolní louky čistě vypasené," zdůrazňuje Kitzler.

Ruiny stájí za desítky miliónů korun
Masná plemena limousine a charolais, která cvikovští chovají, mají vlastně štěstí, že jsou vůči chladu odolná. Kdyby se totiž opravdu potřebovala ve stájích víc ohřát, tak mají smůlu. Kitzler sice přikoupil v uplynulých letech hospodářská stavení, hlavně pro skladování krmiv na zimu i jako úkryt zvířat třeba před sněhovou bouří, ale jsou to ruiny. "Tohle nám nabízel Pozemkový fond původně za 28 miliónů korun," ukazuje na bývalé velkokapacitní stáje, v nichž kvůli chybějící střeše skučí meluzína.
Chátrající stavení jsou přesvědčivou ukázkou toho, jak dopadla socialistická velkovýroba, když ji přestal uměle živit komunistický režim. Ale také dost jasně ukazují, že udržet teď v Evropě obhospodařovanou krajinu třeba v podhůří bez dotací bohužel také nejde.
"Biomaso by nás v žádném případě neuživilo. A třeba ovčí vlnu prodáváme s obrovským prodělkem. Bez státních podpor bychom to okamžitě zabalili," upozorňuje Kitzler.

Sečeme pozemky podle přání ochranářů
Sousedem cvikovské farmy je společnost Agrome, řízená Milanem Boleslavem. Sídlí v Horní Polici v Českém středohoří, zaměstnává 35 lidí a obhospodařuje přes 2700 hektarů. (Pro srovnání: průměrná výměra farmy v Česku je ve stovkách hektarů, v západní Evropě takřka desetkrát menší.)
Princip její činnosti je obdobný jako ve Cvikově. Chová "bez chemie" masný skot. A také se drží při životě jen díky dotacím.
"Spolupracujeme se správou Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Ta třeba určuje, kdy sekat některé pozemky, aby tam stačily vykvést vzácné rostliny nebo zvěř vyvést mláďata. Louky sekáme od středu k okrajům - tak stačí drobná zvěř před stroji utéct. Nepoužíváme chemii. A tohle všechno je samozřejmě na úkor výnosů, které nám stát kompenzuje ve formě dotací," vysvětluje Boleslav.

Spojené farmy - cesta, jak na pastvinách přežít?
Farmáře Kitzlera a Boleslava ale nespojuje jen sousedství a způsob podnikání. Jejich firmy jsou, spolu s více než desítkou dalších, součástí uskupení Spojené farmy.
S nápadem přišli farmáři před více než deseti lety. Do akciovky Spojené farmy vkládají majetek v podobě svých farem.
Společně - a tedy levněji - nakupují naftu, stroje a krmiva. Společně - a tím s tlakem na lepší cenu, pak zase prodávají plemenná zvířata i maso. "Na zpracování masa a jeho dodávky do obchodní sítě máme společnost Biopark," vysvětluje Boleslav.
Spojené farmy obhospodařují už přes 16 tisíc hektarů hlavně v okresech Cheb, Děčín, Česká Lípa a Liberec. Celkové dotace sdružených farem jsou skoro sto miliónů korun. To vypadá jako velmi slušná částka.
"Musíte si však uvědomit, že tyto peníze se skládají ze dvou částí. Z takříkajíc čistokrevných dotací, které jsou vylepšení příjmové stránky farem, a pak z kompenzací, které jsou pouze náhradou za zvýšené náklady či ušlé příjmy. A právě tyto kompenzace u farem za méně příznivých podmínek převažují," vysvětluje Krogman

Dotace na chov ovcí pětinásobně klesly
Farmář Kitzler dokumentuje situaci na chovu ovcí. "Až do roku 2004 jsme dostávali na jednu ovci dotaci dva tisíce korun. Od loňska se ale systém změnil, a teď nám vychází na ovci jen čtyři sta korun!" rozhořčuje se.
Cvikovský podnik tak má podle něj letos jen zhruba dvě třetiny z takzvaných národních dotací (peníze, vyplácené ještě k dotacím z Bruselu), než kolik bral v roce 2004. "Ještě předloni jsme dostali jeden a půl miliónu korun, loni jen devět set tisíc," uvádí.
Se vším všudy dostávají podnikatelé ve Spojených farmách zhruba šest tisíc korun na hektar. Jejich kritika nyní směřuje k tomu, aby jim stát neubíral na úkor produkčních oblastí.
"Princip je přece v tom, že v intenzívních oblastech jsou nižší výrobní náklady, a proto tamní zemědělce z větší části živí samotná výroba. Ale v podhůří je potřeba hradit vyšší náklady a ušlé příjmy - pokud tedy společnost chce, aby tu zemědělství zůstalo. Nepoužívám proto v tomhle případě slovo dotace, ale kompenzace," říká Krogman.

"Dolňáci" se přetahují o dotace s "horňáky"
Spor mezi rolníky z intenzívních oblastí a z podhůří je nyní v českém zemědělství klíčový. Farmářům ze Spojených farem škodí, že většina dotací začíná směřovat do nížin na ornou půdu.
Objem agrárních podpor z Bruselu i z domácích zdrojů je totiž v zásadě dán. A zatímco kompenzace jsou velmi přesně ekonomicky spočítány, tak u dotací, a především té jejich části, která je placena z českého rozpočtu, jde "jen" o to, která skupina přesvědčí úřady, že si zaslouží z celkové sumy větší příděl.
Daňový poplatník se může oprávněně ptát i zemědělců ze Spojených farem, na co vlastně desítky miliónů potřebují. Když výsledkem jejich hospodaření není především agrární produkce, jak tedy jejich přínos přesně měřit?
A proč potřebují tolik podpor, když jejich farmy sice zabírají tisíce hektarů, ale zaměstnávají jen zhruba dvě stovky lidí?
Farmáři ovšem mají své argumenty. "Proč se má dotovat orná půda v nížinách, když obilí je kvůli nadbytku neprodejné, a tak se zase dotuje jeho export, výstavba státních skladů nebo se uvažuje o jeho pálení?" ptá se Kitzler.
"Zná stát nějakou levnější cestu, jak udržet malebnou středoevropskou krajinu bez eroze, se všemi jejími rekreačními a zdravotními funkcemi, než chovem skotu a ovcí?" dává další řečnickou otázku Boleslav.
Krogman propočítává, že v uplynulých dvou letech dotace z národních zdrojů pro podhorské farmy o dvacet pět procent klesly. Naopak podpory pro ornou půdu v nížinách o čtyřicet procent narostly.
"Tenhle nesmyslný trend bohužel pokračuje. A není divu, když nejenom my, ale i naši kolegové uvažují, že své louky a pastviny opět rozorají," dodává Krogman.
Pohled na českolipské pastviny, oživené i v zimě stády krav, dodává argumentům tamních farmářů na přesvědčivosti.