A je to tady, bio BOOM!

Současně má na starosti pobočku Svazu ekologických zemědělců ProBio, která sdružuje 45 prodejen zdravé výživy a biopotravin. Proto jsme se právě jeho zeptali na problémy, ale i skryté příležitosti tohoto trhu.

Můžete jmenovat tři hlavní problémy českého trhu s biopotravinami?

Biopotraviny jsou informačně velmi náročná komodita. Musíte spotřebiteli vysvětlit, čím se liší od konvenčních potravin, aby byl ochoten za ně zaplatit více. V okamžiku, kdy překonáme informační deficit českého spotřebitele, budou se biopotraviny prodávat lépe. Druhým problémem je zatím nízká koupěschopnost českých spotřebitelů, i když už dnes si biopotraviny kupují lidé, kteří nepatří do vyšších příjmových skupin. Třetím problémem je nedostatečný sortiment a dostupnost. V okamžiku, kdy se rozšíří sortiment například o čerstvé a chlazené potraviny a zlepší se dostupnost prodejen, rozšíří se rovněž skupina nakupujících.

Kdy čekáte, že k nám přijde boom biopotravin?

Rozmach trhu již začal. Podle údajů, které mám k dispozici, vzrostl český trh v roce 2004 o 50 % a v minulém roce o 30 %, což je opravdu dramatický nárůst. Pro srovnání, německý bio trh v loňském roce narostl o 15 %, britský asi o 11 %. Naproti tomu potravinářský trh jako celek je v celé Evropě spíše stagnující.. Růst trhu tedy bude pokračovat a spíše se urychlí , a to i díky tomu, že český trh letos podpoří ministerstvo zemědělství. Navíc Státní zemědělský intervenční fond podal projekt do Evropské unie na program, který by měl podporovat marketing biopotravin. Pokud bude projekt schválen, SZIF získá asi 60 mil. korun na tříletou propagační kampaň na podporu spotřeby biopotravin.

Jak je vůbec trh biopotravin velký?

Světový trh s biopotravinami má hodnotu zhruba 30 miliard dolarů a tvoří asi jedno procento trhu s veškerými potravinami. Severní Amerika spotřebuje biopotraviny v hodnotě 12 miliard eur ročně, z nichž 90 % se prodá v USA. Přičemž 99 % biopotravin se spotřebuje v Evropě, Severní Americe a Japonsku. V Evropě je největší maloobchodní trh s biopotravinami v Německu a dosahuje zhruba 4 miliard eur. Trh ve Velké Británii představuje 1,75 miliardy eur. Potom následuje Francie a Itálie.

A co Česká republika?

Podle mých odhadů byl v roce 2005 maloobchodní obrat biopotravin 350 mil. korun. Sousední Rakousko mělo, pro srovnání, obrat 450 mil. eur. Potenciál růstu českého trhu je tedy obrovský.

Kolik je u nás registrováno ekologických zemědělců?

Podle statistiky ministerstva zemědělství je to 829. Podle mého názoru je zde další potenciál k růstu, zejména v produkčních oblastech Moravy - poptávka po čerstvém bio ovoci, zelenině a mléčných výrobcích se určitě bude zvyšovat.

Proč je v České republice tak málo biovýrobců? Kvůli legislativě?

Podle mne legislativní překážky v tom roli nehrají. U nás totiž platí stejné normy jako v každé jiné evropské zemi. Překážky jsou v něčem jiném. Hygienické a veterinární normy jsou vykládány příliš přísně a drobní zpracovatelé si nemohou dovolit je plnit. Dále trh je co do objemu zatím malý pro velké zpracovatele. Jediný velký výrobce, který vyrábí biopotraviny, je olomoucká Olma. Hodnotově jde však o promile z jejího obratu. Některé nadnárodní firmy v ČR, jako např. Nutricia Deva nebo Ardo (výrobce dětské stravy, resp. mražené zeleniny, pozn. red.), sice v ČR působí a vyrábí, většinu sortimentu ale pro zahraniční trhy a z dovozových surovin. Malé firmy mají problémy marketingové, logistické... Prostě trh je zatím příliš malý. Šance získat od banky peníze na projekt zpracování nebo výrobu biopotravin je velmi malá. Můžeme ale za všechny jmenovat i úspěšné české firmy, třeba Pro Bio (Staré Město pod Sněžníkem), Country Life, DoRa, Sluneční brána, Biopark nebo Sivo.

Kolik biopotravin v našich obchodech je z domácí produkce? V současné době lze u nás koupit zhruba 3 tisíce produktů v kvalitě bio, odhaduji, že minimálně 60 % z nich je z dovoz. Nejvíce z Německa. Pak z Holandska, Belgie, Francie a Itálie.

Vraťme se k české produkci...

V České republice se zpracovává mléko a jogurty, sýry, regionálně pečivo, maso - hlavně hovězí, mouky a snídaňové směsi, ale ty často z dovozových obilovin. Rovněž je u nás velmi rozvinutá oblast biokoření a biočajů (např. dceřinná společnost firmy Sonnetor).

Jaké množství biopotravin se prodá prostřednictvím řetězců v ČR?

V objemu je to odhadem asi 60 %. Prodejnám zdravé výživy a bioprodejnám patří 25-30 % a zbytek se prodává přímo na farmách, tržnicích, zásilkovým obchodem, prostřednictvím internetu apod.

Kolik je v ČR klasických bioprodejen? Čtyři, které se výhradně zaměřují na bio. Kromě jedné všechny patří společnosti Albio. V Brně je ještě prodejna Lumo Natur, která má také stejně jako Albio asi 90 % sortimentu bio. Společnost Country Life provozuje zatím dvě prodejny v Praze, ve kterých biopotraviny tvoří zhruba 60 % jejich sortimentu. Všechny ostatní prodejny zdravé výživy mají podíl biosortimentu v rozmezí od 5 do 60 %.

Čím je specifický spotřebitel, který kupuje biopotraviny?

V poslední době se objevují zejména v Německu studie, které se snaží zmapovat spotřebitele biopotravin. Z výzkumů vyplývá, že spotřebitelem je většinou lépe situovaná žena z většího města, která upřednostňuje biopotraviny z několika důvodů. Mezi hlavními důvody můžeme jmenovat snahu o lepší zdraví, lepší chuť a důraz na ekologii, včetně humánního způsobu zacházení se zvířaty. Nové spotřebitelky se většinou rozhodují v okamžiku nějaké zásadní události v rodině. To může být početí nebo narození dítěte nebo naopak zásadní nemoc v rodině. Co se týká sortimentu, v Evropě nakupují nejdříve čerstvé zboží, tedy ovoce, zeleninu a mléčné produkty, potom maso a nakonec suché produkty. V České republice je to naopak. Zdejší spotřebitelky nakupují nejdříve suché produkty, oříšky, sušené ovoce, mouky a poté to ostatní.

Proč?

Je to pravděpodobně dáno kupní silou a nabídkou na trhu. Ale jedním z důvodů může být i to, že Češi jsou v mnoha případech majiteli zahrádek a např. zeleninu si pěstují sami. Tento důvod bych ale nepřeceňoval, protože lidé s vyššími příjmy tráví většinu času v práci, a neřekl bych, že mají tolik volného času, aby jej mohli věnovat zahrádkaření.

Jak podporuje trh s biopotravinami stát?

V Západní Evropě si některé vlády uvědomily, že ekologické zemědělství přináší celospolečenská pozitiva, a proto jej podporují i nad rámec kompenzačních plateb biozemědělcům. Německo například dává již od roku 2001 ročně minimálně 20 milionů eur na podporu trhu bioproduktů. České ministerstvo zemědělství v loňském roce podpořilo trh částkou zhruba půl milionu korun. Letos je na podporu vyčleněno přes 2 miliony korun.

Mezi problémy biotrhu jste zmínil nedostatečnou informovanost spotřebitele. S tím souvisí marketing.

Současný stav je takový, že výrobci na podporu prodeje nepoužívají téměř žádné nástroje, nebo využívají jen ochutnávky, výstavy a veletrhy. Ve velmi omezené míře se využívá i podpora v místě prodeje, např. formou letáků. Marketing v této oblasti obecně velmi zaostává. Pokud zde nějaký je, tak většinou u produktů, které se dovážejí, a tedy i podpora je financována ze zahraničí.

A co obal? V rozhovoru jste zmínil společnost Sluneční brána, která má podle mého názoru velmi dobře zpracovanou strategii obalu.

Obaly pro Sonnentor realizoval rakouský designér. I produkty, které se prodávají u nás, mají obaly v němčině, pouze s českými přelepkami. Ale máte pravdu, že marketingově jsou na tom velmi dobře.

Napadá vás někdo další, kdo by mohl být příkladem?

Vizuální zpracování obalů u nás není srovnatelné se zahraničím. Pokud ale zůstaneme v českých podmínkách, lze říci, že mezi ty lepší, co se týká obalu, patří určitě Olma. Z menších firem pak stojí za povšimnutí firma DoRa. Ta vyrábí kozí sýry, pomazánky, mléko apod. Má jednotné a lehce rozpoznatelné obaly s bílými a modrými pruhy. Ještě bych neměl zapomenout na design výrobků značky Biolinie, kterou původně vytvořila firma Nový věk a posléze ji prodala společnosti Pro Bio. Ucelenou a jednotnou komunikaci od obalů až po webovou stránku nemá u nás opravdu nikdo.

A co jednotná síť bio supermarketů? Má náš trh vůbec takový potenciál?

Určitě má, ale bude to trvat nejméně pět let, než se taková síť prodejen dostane do Prahy, a dalších pár let, než získá pokrytí v celé republice. Síť bio supermarketů roste v celé Evropě rychlým tempem. Nejrazantnější růst zaznamenalo Německo, kde je v současné době asi 15 řetězců provozujících zhruba 250 bioprodejen s prodejní plochou větší než 200 m2. V loňském roce rovněž razantně expandovaly do Rakouska. V letošním roce do Rakouska expandoval řetězec Basic, první prodejnu otevře ve Vídni a do dvou let hodlají mít v Rakousku 15 obchodů. Lze tedy předpokládat, že v okamžiku, kdy se bude moci Basic uživit v Praze, tak sem přijde. V tuto chvíli je však ještě brzo.

Radana Čechová