Rajter odchází se ctí

Vláda vyplatí vzpurnému severočeskému sedlákovi Janu Rajterovi 234 miliónů korun. Za to, že stáhne své žaloby proti mexické společnosti Nemak, která kousek od Mostu vyrábí hliníkové hlavy do motorů. Smír ve známém sporu oznámil premiér během návštěvy Mostecka. Občas až barvotiskově viděná pře - sedlák, jehož rodina byla perzekvována komunisty, se brání ekologicky škodlivé výrobě a státní aroganci - tedy končí.
Nepochybně se ozvou závistivé hlasy: Rajterovi se tváří jako bojovníci proti systému, dokud nedostanou čtvrt miliardy! Ale k čemu závist? Rajter je člověk, který se nenechá snadno koupit ani zastrašit. Odchází až poté, co mu stát nabídl takové odstupné, na jaké přistoupil. Je to důkaz, že nepotřebujeme žádné zákony o vyvlastňování v průmyslových zónách. Je to povzbudivý precedens: neústupnost se vyplácí.
U premiérova gesta se objevila interpretace, že Jiří Paroubek přináší do kraje, kde kandiduje, čtvrt miliardy z peněz daňových poplatníků. Věc ale s volbami souvisí jinak: Nemak kvůli sporům se sedlákem hrozil, že z Česka odejde, a to se teď ČSSD nehodí.
Dojem šťastného konce poněkud kalí fakt, že Rajter má už v ruce pět soudních rozsudků (včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu), podle nichž jsou haly Nemaku černou stavbou, které nemají na svém místě co dělat. A stát, kraj i Nemak tyhle rozsudky prostě klidně ignorují. Jedno z poselství příběhu je tedy i to, že v České republice exekutiva ve stále větší míře pohrdá soudy. Ty - řečeno se Stalinem - nemají ale žádné "divize", ale v právním státě je jejich rozsudky třeba ctít. A právní stát i po včerejšku dostává v případě Rajter na frak.