Mrkev svépomocí
Oporou rakouského biozemědělství jsou levní Slováci a vídeňské dámy.
Oporou rakouského biozemědělství jsou levní Slováci a vídeňské dámy.
Zatímco golfové hřiště a tenisové kurty v dolnorakouském Wolkersdorfu zejí v sobotu ráno ještě prázdnotou, na poli s mrkví a cibulí už si tuží těla dámy z Vídně. Majitelka místní ekologické farmy Maria Franzová má své zákaznice vycepované. Chtějí-li mít velkoměstské spotřebitelky jistotu, že kupovaná zelenina zaručeně vyrostla bez pesticidů a umělých hnojiv, musejí si ji samy piplat od chvíle, kdy se v řádcích objeví první zelené výhonky.
"Takových zákaznic mám každý rok 25, ale zemědělské podniky v nejbližším okolí Vídně jich dokážou získat až šest stovek," popisuje šířící se módní vlnu rakouských konzumentů zeleniny paní Franzová. Za poplatek 85 eur dostane každá ze zákaznic k dispozici 75 metrů čtverečních půdy se sazeničkami, na jejichž sortimentu se předem dohodne.
Ekologickému zemědělství se Maria Franzová věnuje od konce osmdesátých let, kdy zdědila rodinnou farmu, opustila dobře placené místo bankovní úřednice a nyní, jak sama říká, pracuje už jen pro zábavu. Zmíněná "zábava" zahrnuje ještě vinohrad, stádo ovcí, výrobu domácího sýra a pěstování starých odrůd obilí pro výrobu speciálního pečiva.
Rakousko má největší podíl ekologických zemědělců v Evropě. Tímto způsobem tam hospodaří každý desátý farmář. O nepráškované potravinářské produkty se zajímá dokonce i tamní církev, takže rakouská agentura Biogetraide zahájila projekt "biohostie". Katoličtí faráři tak pro svaté přijímání nabízejí věřícím certifikované oplatky, vyráběné tradičním způsobem z ekologicky pěstovaného obilí.
NA SVÉRÁZNÝ MARKETING vsadil velkopěstitel ekologicky pěstované zeleniny Gerhard Zoubek z biofarmy Adamah v Glinzendorfu u Vídně. Každý týden dodává čerstvé výpěstky zájemcům ve městě v proutěných koších až do bytu. Konkrétní sortiment se nedá objednat předem, sklízí se to, co právě dozrálo, takže je to vždy tak trochu překvapení. Zákazník ale dostane v košíku recept, jak dodanou zeleninu kuchyňsky upravit.
"Dávám práci 70 lidem," říká Gerhard Zoubek. Většina jeho zaměstnanců jsou občané Slovenska, kteří to nemají z Bratislavy daleko. Zelinářská produkce z farmy Adamah putuje i do Čech, kde ji bere velkoodběratel Marek Štěrba z Ekofarmy Deblín na Vysočině.
"Rostoucí poptávce se svou vlastní produkcí nestačím. Zemědělci v okolí ale zeleninu pěstovat nechtějí, protože je to pracné. Věnují se ve velkém pšenici a pak se zlobí, že za ni nedostanou dobrou cenu," podotýká Štěrba.
Bez slovenských pomocníků se neobejde ani biozelinář Wilfried Menzinger z Franzensdorfu. Ruční práce je v Rakousku drahá, zahraniční dělníci přijdou vhod. Na rozdíl od Zoubka, který svou produkcí zapomenutých a starých odrůd zeleniny chce konkurovat unifikované nabídce supermarketů, uzavřel Menzinger s obchodními řetězci smír. Osevní postup podřizuje zjara konkrétním objednávkám obchodníků a výpěstky jim dodává pečlivě očištěné ve vakuově plněných balíčcích s certifikačním osvědčením Ja, natürlich!, což znamená Ano, přirozeně!
AUTOR: Alice Olbrichová
Zatímco golfové hřiště a tenisové kurty v dolnorakouském Wolkersdorfu zejí v sobotu ráno ještě prázdnotou, na poli s mrkví a cibulí už si tuží těla dámy z Vídně. Majitelka místní ekologické farmy Maria Franzová má své zákaznice vycepované. Chtějí-li mít velkoměstské spotřebitelky jistotu, že kupovaná zelenina zaručeně vyrostla bez pesticidů a umělých hnojiv, musejí si ji samy piplat od chvíle, kdy se v řádcích objeví první zelené výhonky.
"Takových zákaznic mám každý rok 25, ale zemědělské podniky v nejbližším okolí Vídně jich dokážou získat až šest stovek," popisuje šířící se módní vlnu rakouských konzumentů zeleniny paní Franzová. Za poplatek 85 eur dostane každá ze zákaznic k dispozici 75 metrů čtverečních půdy se sazeničkami, na jejichž sortimentu se předem dohodne.
Ekologickému zemědělství se Maria Franzová věnuje od konce osmdesátých let, kdy zdědila rodinnou farmu, opustila dobře placené místo bankovní úřednice a nyní, jak sama říká, pracuje už jen pro zábavu. Zmíněná "zábava" zahrnuje ještě vinohrad, stádo ovcí, výrobu domácího sýra a pěstování starých odrůd obilí pro výrobu speciálního pečiva.
Rakousko má největší podíl ekologických zemědělců v Evropě. Tímto způsobem tam hospodaří každý desátý farmář. O nepráškované potravinářské produkty se zajímá dokonce i tamní církev, takže rakouská agentura Biogetraide zahájila projekt "biohostie". Katoličtí faráři tak pro svaté přijímání nabízejí věřícím certifikované oplatky, vyráběné tradičním způsobem z ekologicky pěstovaného obilí.
NA SVÉRÁZNÝ MARKETING vsadil velkopěstitel ekologicky pěstované zeleniny Gerhard Zoubek z biofarmy Adamah v Glinzendorfu u Vídně. Každý týden dodává čerstvé výpěstky zájemcům ve městě v proutěných koších až do bytu. Konkrétní sortiment se nedá objednat předem, sklízí se to, co právě dozrálo, takže je to vždy tak trochu překvapení. Zákazník ale dostane v košíku recept, jak dodanou zeleninu kuchyňsky upravit.
"Dávám práci 70 lidem," říká Gerhard Zoubek. Většina jeho zaměstnanců jsou občané Slovenska, kteří to nemají z Bratislavy daleko. Zelinářská produkce z farmy Adamah putuje i do Čech, kde ji bere velkoodběratel Marek Štěrba z Ekofarmy Deblín na Vysočině.
"Rostoucí poptávce se svou vlastní produkcí nestačím. Zemědělci v okolí ale zeleninu pěstovat nechtějí, protože je to pracné. Věnují se ve velkém pšenici a pak se zlobí, že za ni nedostanou dobrou cenu," podotýká Štěrba.
Bez slovenských pomocníků se neobejde ani biozelinář Wilfried Menzinger z Franzensdorfu. Ruční práce je v Rakousku drahá, zahraniční dělníci přijdou vhod. Na rozdíl od Zoubka, který svou produkcí zapomenutých a starých odrůd zeleniny chce konkurovat unifikované nabídce supermarketů, uzavřel Menzinger s obchodními řetězci smír. Osevní postup podřizuje zjara konkrétním objednávkám obchodníků a výpěstky jim dodává pečlivě očištěné ve vakuově plněných balíčcích s certifikačním osvědčením Ja, natürlich!, což znamená Ano, přirozeně!
AUTOR: Alice Olbrichová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
