Levnější to nebude
Až bude barel ropy stát 90 dolarů, výrobu biopaliv už zřejmě nebude nutné
dotovat, myslí si Ivan Ottis, předseda České asociace petrolejářského průmyslu a
obchodu a generální ředitel Parama.
Až bude barel ropy stát 90 dolarů, výrobu biopaliv už zřejmě nebude nutné dotovat, myslí si Ivan Ottis, předseda České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu a generální ředitel Parama.
Kolik by musel stát benzin, aby lidé začali méně jezdit?
Ještě nedávno bylo magickou hranicí třicet korun za litr, ale je to spíš jen psychologická bariéra. Nyní ji vidím mezi 35-40 korunami. Jestli ropa půjde dále nahoru a spolu s ní produkty, což ale není ještě automatické, tak se benzin může k této hranici přibližovat.
Souvisí dnes vývoj cen ropy s tím, že se její zásoby tenčí a neotevírají se žádná významná nová naleziště?
Těžko říci, kdy nastane onen kritický bod. Rostoucí cena ropy umožňuje odtěžování polí nákladnějšími technologiemi, i otvírání nových, kde to nebylo dříve ekonomické, takže to zas horizont posunuje. Vývoj bude ale asi složitější, protože existují programy náhrady alternativními palivy, což má kromě ekologických důvodů i ekonomické a strategické. Jakmile se však začne objevovat nedostatek ropy, tak cena vyletí nahoru s významnými dopady na světovou ekonomiku.
Nedostatku ropy se ale velká část dnešní populace dožije. Bude tak brzy náhrada?
Nemáme mnoho možností na výběr. EU má směrnici o alternativních palivech a do roku 2020 jimi chce nahradit dvacet procent pohonných hmot ropného původu. Nejde jen o biopaliva, největší položku tvoří zemní plyn, což je sice skoro totéž co ropa, ale jeho zásoby vydrží přece jen déle. EU předpokládá, že při očekávaném nárůstu spotřeby pohonných hmot o 20 procent v letech 2000-2020 by právě tento nárůst byl pokryt alternativními palivy, takže vyčerpání zásob ropy by se o něco oddálilo. Hlavní řešení je však ve vodíkových článcích, kde vodík funguje jako přenašeč energie.
Zatím svět na "bezropnou" budoucnost připraven není. Nemělo by se dělat víc, než se dělá? Co když se geopolitická situace zhorší?
V tom s vámi souhlasím. Nové technologie, které přinesou náhradu ropných produktů, nejsou zatím na takové úrovni, aby se začaly významněji zavádět. Zda je to pouhé zpoždění, nebo jsou problémy složitější, než se čekalo, to nevím. Myslím si ale, že ropa už o moc levnější nikdy nebude. Navíc její cena není tvořena jen fyzickou potřebou, kdy rozhoduje trh. V některých obdobích se většina obchodů s ropou odehrává ve spekulativní rovině, bohužel tato spekulativní cena je základem i pro fyzické obchody.
Kotace na burze je základ pro cenové formule pro nákup ropy. Do spekulativních obchodů se promítá také okamžitá politická situace. Hráči ale potřebují, aby se trh hýbal, aby měli šanci nakupovat a prodávat. Podezírám je, že někdy schválně rozkolísávají ceny. Snad záměrně se někdy uvolňují zprávy, kterými se pak pohyb cen vysvětluje. Výpadek jedné rafinérie nebo porucha jednoho ropovodu v dnešním globálním trhu s ropou a jejími produkty přitom nemohou nic znamenat. Výjimkou byl hurikán v USA, tam byl dopad opravdu celosvětový.
Dá se rozlišit, kdy táhne ceny víc skutečná poptávka a kdy spekulace?
Myslím si, že odhadnout se to dá podle takzvané rafinérské marže. Ta je také kotována na burze. Představme si hypotetickou rafinerii s typickou konfigurací, která je umístěna v Rotterdamu a kam se ropa dopravuje tankery. Každý den je možné vypočítat hodnotu produkce této rafinerie, a to podle aktuálních cen na burze. Když se od této částky odečtou náklady na ropu Brent a náklady na energie, dostaneme rafinerskou marži, která se nazývá marže Rotterdam. Ta se denně zveřejňuje. Reálné rafinerie se od této hypotetické liší skladbou produktů, jejich tržními cenami, zpracovávanými ropami, variabilními i fixními náklady. Trend je ale u všech vždy stejný: Roste-li mezinárodní marže, roste i u naprosté většiny reálných rafinerií a naopak. Podle mého názoru platí, že udržuje-li se marže nebo dokonce i přes stoupající cenu ropy roste, je cena tažena fyzickou poptávkou. To jinými slovy znamená, že se rafineriím daří promítat vysoké náklady na ropu do cen výrobků. Je-li trend opačný, tedy marže klesají, je podle mne cena ropy hnána spíše spekulacemi. Pak je naděje, že se vrátí na nižší úroveň.
Mimochodem, vysoké rafinerské marže byly příčinou velmi dobrých výsledků rafinerského oboru v roce 2004. Rok 2005 už zdaleka tak dobrý nebyl.
Jak jsou na tom české rafinerie v porovnání s onou hypotetickou rotterdamskou?
Záleží na konkrétní tržní situaci. Máme vyšší náklady na přepravu ropy, protože jsme ve vnitrozemí, zato máme o něco vyšší prodejní ceny. Většinou zpracováváme lacinější ropu, ale ta má zase horší výtěžky (získá se z ní méně produktů - pozn. red.). Překvapivě máme vyšší náklady na energie, na druhé straně však nižší osobní náklady. Uplatnění všech těchto vlivů se ovšem v různých situacích liší.
Mají všechny rafinerie marži víceméně podobnou?
Mají, protože 75 procent všech jejich nákladů tvoří ropa. Rafinerská marže je dnes devět dolarů, což je hodně vysoko. Taková situace byla už v roce 2004, proto měly firmy v oboru velké zisky. V roce 2005 nastal pokles, letošní první čtvrtletí bylo rovněž slabé, ale ve druhém, zejména pak v květnu, marže vylétly vzhůru. Ekonomiku podniku můžeme ovlivňovat fixními náklady, cenami energií, cenou práce, ale prostor není velký. Když je marže v Rotterdamu slušná, tak by měly všechny rafinérie vydělávat, když není, tak by to nikdo neměl očekávat. Zvyšovat ceny totiž nemůžeme, protože nám to nedovolí konkurence.
V loňském roce se do ČR dovezlo rekordní množství ropy, bylo to 7,736 milionu tun, téměř o dvacet procent víc než rok předtím. Čím to bylo způsobeno?
Protože v České rafinérské (ČRA) zpracovali rekordní množství ropy, což je dáno tím, že pracuje v takzvaném přepracovacím režimu. Když byl tento podnik samostatnou komplexní společností, prodával pohonné hmoty především na čerpací stanice svých akcionářů (Unipetrol, ENI, ConocoPhillips, Shell - pozn. red.). Když ale v roce 1995 antimonopolní úřad schvaloval vznik tohoto v českých poměrech prakticky monopolního výrobce motorového benzinu a absolutně dominantního výrobce motorové nafty, bylo formulováno v dohodách, že výrobně vznikne monopolní subjekt, ale na trhu se to neprojeví. Vztah mezi Českou rafinérskou a pobočkami akcionářů bude normálním obchodním vztahem. Akcionáři neměli závazek odebírat pohonné hmoty v ČRA. Podíl ČRA na trhu pohonných hmot v ČR klesal , a tedy i množství zpracované ropy v ČRA. Nyní už je tržní podíl ČRA zase na šedesáti procentech oproti 40-55 procentům. Navíc od té doby vzrostla spotřeba v ČR. Akcionáři nejsou ani dnes zavázáni odebírat, ale smysl přepracovací filosofie je v tom, že musí v každém případě hradit svoji část fixních nákladů v přepracovací rafinérii. Musí si spočítat, že koupí-li si třeba za korunu levnější benzin ve Slovnaftu a dovezou ho, tak zaplatí za nevyužitou kapacitu.
Mohli jsme si nedávno vyzkoušet, jak vypadá částečný kolaps v elektrické síti. Jak by vypadal náhlý ropný kolaps?
Energetický výpadek jsme zvládli, i když jsme museli v té době odstavit olejářský blok. V ropném oboru samozřejmě také existují havarijní plány a celoevropský soubor opatření s názvem NESO, který stanoví, co v krizové situaci dělat, jak se uvolňují nouzové zásoby a podobně. Samozřejmě, že by s tím souvisela také opatření ve spotřebě. Je to ale v bližší budoucnosti dost nepravděpodobné, to by snad musela prasknout obě hlavní potrubí. Výhodou je, že máme ropovody dva a diverzifikované zdroje ropy.
Uvažovalo se také o tom, že by se ingolstadtský ropovod "otočil" a využíval se také k vývozu ruské ropy dál do Evropy? Co si o tom myslíte?
Smysl by to mělo v tom, že bychom byli tranzitní země nejen v plynu, ale i ropě a inkasovali bychom poplatky.
Velkým tématem posledních dvou let jsou biopaliva. Spor se vede o dotace na jejich výrobu, která je dražší než u paliv z fosilních zdrojů. Při jaké ceně ropy už by nebyly dotace potřebné?
To už nebude dlouho trvat. Litr lihu se na trhu prodává kolem 18-20 korun, tomu se přiblížíme při ceně ropy mezi 90-100 dolary za barel.
Dnes již ovšem podpora biopaliv existuje, a to jak pro MEŘO (methylester řepkového oleje, které se přidává do nafty - pozn. red.), tak pro biolíh. U obojího je možné uplatnit vratku spotřební daně. Další podpory mají být zavedeny od příštího roku, kdy se předpokládalo, že nastartuje celý bioprogram. Evropská unie nemá námitky proti kompenzaci vyšších nákladů. Určitě si to ovšem nepředstavuje tak, že by biopaliva byla příležitostí, aby na nich někdo vydělával víc než na fosilních palivech.
Vláda měla rozhodnout o programu biopaliv včetně dotací ještě před volbami, posléze to odložila a nyní je velká otázka, kdy toto téma přijde na pořad. Stane se něco, když od příštího roku nezačne program běžet?
V zákoně o ochraně ovzduší jsou jmenovité sankce, které mají hradit všechny subjekty, které uvádějí na trh motorová paliva, pokud nezajistí od 1. ledna 2007 přimíchání příslušného podílu lihu do benzinu a MEŘO do nafty. Celkem za celou Českou republiku to mají být 2 miliony hektolitrů lihu a 200 tisíc tun MEŘO do nafty. Takové množství biosložek odpovídá osmiprocentnímu podílu v pohonných hmotách. Jenže normy dnes povolují maximálně pět procent biosložky. Pět procent biolihu znamená, že ho spotřebujeme jen 1,5 milionu hektolitrů, což zase odporuje zákonu o ovzduší. Upozorňovali jsme od začátku, že je třeba čísla upravit.
AUTOR: Milena Geussová
Ivan Ottis (58) řídil několik českých rafinerských podniků (Kaučuk, Česká rafinérská, nyní je ředitelem společnosti Paramo). Je členem představenstva holdingu Unipetrol a předsedou České asociace petrolejářského průmyslu.
Kolik by musel stát benzin, aby lidé začali méně jezdit?
Ještě nedávno bylo magickou hranicí třicet korun za litr, ale je to spíš jen psychologická bariéra. Nyní ji vidím mezi 35-40 korunami. Jestli ropa půjde dále nahoru a spolu s ní produkty, což ale není ještě automatické, tak se benzin může k této hranici přibližovat.
Souvisí dnes vývoj cen ropy s tím, že se její zásoby tenčí a neotevírají se žádná významná nová naleziště?
Těžko říci, kdy nastane onen kritický bod. Rostoucí cena ropy umožňuje odtěžování polí nákladnějšími technologiemi, i otvírání nových, kde to nebylo dříve ekonomické, takže to zas horizont posunuje. Vývoj bude ale asi složitější, protože existují programy náhrady alternativními palivy, což má kromě ekologických důvodů i ekonomické a strategické. Jakmile se však začne objevovat nedostatek ropy, tak cena vyletí nahoru s významnými dopady na světovou ekonomiku.
Nedostatku ropy se ale velká část dnešní populace dožije. Bude tak brzy náhrada?
Nemáme mnoho možností na výběr. EU má směrnici o alternativních palivech a do roku 2020 jimi chce nahradit dvacet procent pohonných hmot ropného původu. Nejde jen o biopaliva, největší položku tvoří zemní plyn, což je sice skoro totéž co ropa, ale jeho zásoby vydrží přece jen déle. EU předpokládá, že při očekávaném nárůstu spotřeby pohonných hmot o 20 procent v letech 2000-2020 by právě tento nárůst byl pokryt alternativními palivy, takže vyčerpání zásob ropy by se o něco oddálilo. Hlavní řešení je však ve vodíkových článcích, kde vodík funguje jako přenašeč energie.
Zatím svět na "bezropnou" budoucnost připraven není. Nemělo by se dělat víc, než se dělá? Co když se geopolitická situace zhorší?
V tom s vámi souhlasím. Nové technologie, které přinesou náhradu ropných produktů, nejsou zatím na takové úrovni, aby se začaly významněji zavádět. Zda je to pouhé zpoždění, nebo jsou problémy složitější, než se čekalo, to nevím. Myslím si ale, že ropa už o moc levnější nikdy nebude. Navíc její cena není tvořena jen fyzickou potřebou, kdy rozhoduje trh. V některých obdobích se většina obchodů s ropou odehrává ve spekulativní rovině, bohužel tato spekulativní cena je základem i pro fyzické obchody.
Kotace na burze je základ pro cenové formule pro nákup ropy. Do spekulativních obchodů se promítá také okamžitá politická situace. Hráči ale potřebují, aby se trh hýbal, aby měli šanci nakupovat a prodávat. Podezírám je, že někdy schválně rozkolísávají ceny. Snad záměrně se někdy uvolňují zprávy, kterými se pak pohyb cen vysvětluje. Výpadek jedné rafinérie nebo porucha jednoho ropovodu v dnešním globálním trhu s ropou a jejími produkty přitom nemohou nic znamenat. Výjimkou byl hurikán v USA, tam byl dopad opravdu celosvětový.
Dá se rozlišit, kdy táhne ceny víc skutečná poptávka a kdy spekulace?
Myslím si, že odhadnout se to dá podle takzvané rafinérské marže. Ta je také kotována na burze. Představme si hypotetickou rafinerii s typickou konfigurací, která je umístěna v Rotterdamu a kam se ropa dopravuje tankery. Každý den je možné vypočítat hodnotu produkce této rafinerie, a to podle aktuálních cen na burze. Když se od této částky odečtou náklady na ropu Brent a náklady na energie, dostaneme rafinerskou marži, která se nazývá marže Rotterdam. Ta se denně zveřejňuje. Reálné rafinerie se od této hypotetické liší skladbou produktů, jejich tržními cenami, zpracovávanými ropami, variabilními i fixními náklady. Trend je ale u všech vždy stejný: Roste-li mezinárodní marže, roste i u naprosté většiny reálných rafinerií a naopak. Podle mého názoru platí, že udržuje-li se marže nebo dokonce i přes stoupající cenu ropy roste, je cena tažena fyzickou poptávkou. To jinými slovy znamená, že se rafineriím daří promítat vysoké náklady na ropu do cen výrobků. Je-li trend opačný, tedy marže klesají, je podle mne cena ropy hnána spíše spekulacemi. Pak je naděje, že se vrátí na nižší úroveň.
Mimochodem, vysoké rafinerské marže byly příčinou velmi dobrých výsledků rafinerského oboru v roce 2004. Rok 2005 už zdaleka tak dobrý nebyl.
Jak jsou na tom české rafinerie v porovnání s onou hypotetickou rotterdamskou?
Záleží na konkrétní tržní situaci. Máme vyšší náklady na přepravu ropy, protože jsme ve vnitrozemí, zato máme o něco vyšší prodejní ceny. Většinou zpracováváme lacinější ropu, ale ta má zase horší výtěžky (získá se z ní méně produktů - pozn. red.). Překvapivě máme vyšší náklady na energie, na druhé straně však nižší osobní náklady. Uplatnění všech těchto vlivů se ovšem v různých situacích liší.
Mají všechny rafinerie marži víceméně podobnou?
Mají, protože 75 procent všech jejich nákladů tvoří ropa. Rafinerská marže je dnes devět dolarů, což je hodně vysoko. Taková situace byla už v roce 2004, proto měly firmy v oboru velké zisky. V roce 2005 nastal pokles, letošní první čtvrtletí bylo rovněž slabé, ale ve druhém, zejména pak v květnu, marže vylétly vzhůru. Ekonomiku podniku můžeme ovlivňovat fixními náklady, cenami energií, cenou práce, ale prostor není velký. Když je marže v Rotterdamu slušná, tak by měly všechny rafinérie vydělávat, když není, tak by to nikdo neměl očekávat. Zvyšovat ceny totiž nemůžeme, protože nám to nedovolí konkurence.
V loňském roce se do ČR dovezlo rekordní množství ropy, bylo to 7,736 milionu tun, téměř o dvacet procent víc než rok předtím. Čím to bylo způsobeno?
Protože v České rafinérské (ČRA) zpracovali rekordní množství ropy, což je dáno tím, že pracuje v takzvaném přepracovacím režimu. Když byl tento podnik samostatnou komplexní společností, prodával pohonné hmoty především na čerpací stanice svých akcionářů (Unipetrol, ENI, ConocoPhillips, Shell - pozn. red.). Když ale v roce 1995 antimonopolní úřad schvaloval vznik tohoto v českých poměrech prakticky monopolního výrobce motorového benzinu a absolutně dominantního výrobce motorové nafty, bylo formulováno v dohodách, že výrobně vznikne monopolní subjekt, ale na trhu se to neprojeví. Vztah mezi Českou rafinérskou a pobočkami akcionářů bude normálním obchodním vztahem. Akcionáři neměli závazek odebírat pohonné hmoty v ČRA. Podíl ČRA na trhu pohonných hmot v ČR klesal , a tedy i množství zpracované ropy v ČRA. Nyní už je tržní podíl ČRA zase na šedesáti procentech oproti 40-55 procentům. Navíc od té doby vzrostla spotřeba v ČR. Akcionáři nejsou ani dnes zavázáni odebírat, ale smysl přepracovací filosofie je v tom, že musí v každém případě hradit svoji část fixních nákladů v přepracovací rafinérii. Musí si spočítat, že koupí-li si třeba za korunu levnější benzin ve Slovnaftu a dovezou ho, tak zaplatí za nevyužitou kapacitu.
Mohli jsme si nedávno vyzkoušet, jak vypadá částečný kolaps v elektrické síti. Jak by vypadal náhlý ropný kolaps?
Energetický výpadek jsme zvládli, i když jsme museli v té době odstavit olejářský blok. V ropném oboru samozřejmě také existují havarijní plány a celoevropský soubor opatření s názvem NESO, který stanoví, co v krizové situaci dělat, jak se uvolňují nouzové zásoby a podobně. Samozřejmě, že by s tím souvisela také opatření ve spotřebě. Je to ale v bližší budoucnosti dost nepravděpodobné, to by snad musela prasknout obě hlavní potrubí. Výhodou je, že máme ropovody dva a diverzifikované zdroje ropy.
Uvažovalo se také o tom, že by se ingolstadtský ropovod "otočil" a využíval se také k vývozu ruské ropy dál do Evropy? Co si o tom myslíte?
Smysl by to mělo v tom, že bychom byli tranzitní země nejen v plynu, ale i ropě a inkasovali bychom poplatky.
Velkým tématem posledních dvou let jsou biopaliva. Spor se vede o dotace na jejich výrobu, která je dražší než u paliv z fosilních zdrojů. Při jaké ceně ropy už by nebyly dotace potřebné?
To už nebude dlouho trvat. Litr lihu se na trhu prodává kolem 18-20 korun, tomu se přiblížíme při ceně ropy mezi 90-100 dolary za barel.
Dnes již ovšem podpora biopaliv existuje, a to jak pro MEŘO (methylester řepkového oleje, které se přidává do nafty - pozn. red.), tak pro biolíh. U obojího je možné uplatnit vratku spotřební daně. Další podpory mají být zavedeny od příštího roku, kdy se předpokládalo, že nastartuje celý bioprogram. Evropská unie nemá námitky proti kompenzaci vyšších nákladů. Určitě si to ovšem nepředstavuje tak, že by biopaliva byla příležitostí, aby na nich někdo vydělával víc než na fosilních palivech.
Vláda měla rozhodnout o programu biopaliv včetně dotací ještě před volbami, posléze to odložila a nyní je velká otázka, kdy toto téma přijde na pořad. Stane se něco, když od příštího roku nezačne program běžet?
V zákoně o ochraně ovzduší jsou jmenovité sankce, které mají hradit všechny subjekty, které uvádějí na trh motorová paliva, pokud nezajistí od 1. ledna 2007 přimíchání příslušného podílu lihu do benzinu a MEŘO do nafty. Celkem za celou Českou republiku to mají být 2 miliony hektolitrů lihu a 200 tisíc tun MEŘO do nafty. Takové množství biosložek odpovídá osmiprocentnímu podílu v pohonných hmotách. Jenže normy dnes povolují maximálně pět procent biosložky. Pět procent biolihu znamená, že ho spotřebujeme jen 1,5 milionu hektolitrů, což zase odporuje zákonu o ovzduší. Upozorňovali jsme od začátku, že je třeba čísla upravit.
AUTOR: Milena Geussová
Ivan Ottis (58) řídil několik českých rafinerských podniků (Kaučuk, Česká rafinérská, nyní je ředitelem společnosti Paramo). Je členem představenstva holdingu Unipetrol a předsedou České asociace petrolejářského průmyslu.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
