U cihlářských výrobků dochází při výpalu v cihlářské peci k úplnému vyhoření pilin, což vede k menší spotřebě energií, tedy k energetickým úsporám.
Palivo, nebo surovina?
V současné době, kdy v oblasti energetiky a paliv začíná hrát významnou roli nová legislativa pro podporu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování cen energií, se biomasa a biopaliva dostávají na pole mnoha diskuzí. Velmi žádané piliny můžeme klasifikovat jednak jako biopalivo, jednak jako strategickou surovinu pro výrobu dřevotřískových desek, ale také přídavnou surovinu pro výrobu pálených cihel.
V cihlářském průmyslu se piliny při výrobě přidávají do suroviny pro její vylehčení, neboť při sušení výlisků působí ve hmotě jako rozptýlená (disperzní) výztuž a brání tak vzniku tzv. smršťovacích trhlin. Dále zajišťují snížení konečné objemové hmotnosti vypáleného střepu (vytvářejí se póry v cihelném střepu), a tím zlepšují tepelně izolační vlastnosti výrobků - snižuje se tepelná vodivost materiálu.
U cihlářských výrobků dochází při výpalu v cihlářské peci k úplnému vyhoření pilin, což vede k menší spotřebě energií, tedy k energetickým úsporám. Laboratorními zkouškami, ale i v praxi bylo ověřeno, že 25 až 30 % energie potřebné pro výpal dodají právě piliny. Díky pilinám smíchaným s cihlářskou hlínou s následným výpalem vzniká vysoce tepelně izolační stavební materiál, který dalších minimálně 80 let, resp. po celou dobu životnosti stavby, šetří energie na vytápění objektů, které jsou z tohoto materiálu postaveny.
Piliny jako surovinu pro výrobu lisovaných dřevotřískových desek v nábytkářské výrobě lze částečně nahrazovat dražší dřevěnou štěpkou. V cihlářském průmyslu se tento materiál nahrazuje velmi těžce.
Momentálně se nabízí možnost nahrazovat piliny papírovými výmětovými vlákny - odpadem z výroby papíru, dále pokrutinami z olejnin, jako je řepka či slunečnice nebo obilná sláma. Tyto alternativní zdroje jsou však bohužel v oblasti dostupnosti velmi nestabilní a většina z nich nachází znovu těžko nahraditelné uplatnění v zemědělské prvovýrobě.
Piliny mají na trhu velmi specifickou pozici a to hlavně díky způsobu svého vzniku. Je třeba zdůraznit, že piliny se na zakázku nevyrábějí, naopak vznikají jako odpad při zpracování dřeva v pilařských provozech. Z toho též vyplývá, že objem jejich produkce silně podléhá sezónním i ekonomickým vlivům. Mezi tyto hlavní vlivy patří např. omezený provoz na pilách v zimních měsících, vazba objemu pořezu na poptávce řeziva na trhu a vlastní spotřeba pilin na vytápění pilařských provozů, popř. na sušení řeziva u některých provozů, kde se piliny používají jako medium pro sušení.
Častou nezanedbatelnou komplikací při dodávkách pilin ke spotřebiteli je jejich vlastní nakládka, doprava a skladování. Pro dopravu jsou využívány speciální nákladní automobily, které mají v jiných oborech jen výjimečné využití.
Nyní je tedy velmi zajímavou otázkou, zda za každou cenu podporovat a plnit politické závazky a cíle naší republiky pod silným vlivem EU, jako je snížení emisí skleníkových plynů v období 1990 - 2008/2012 o 8 % a do roku 2010 dosáhnout 8% získávání elektřiny z obnovitelných zdrojů, nebo podporovat český průmysl a nedopustit zdražování finálních výrobků pro konečné spotřebitele.
Je zřejmé, že snižování emisí CO2 podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je nejdražším řešením s nejmenším potenciálem. Proto skutečnost, že biomasa je nejvýznamnějším zdrojem obnovitelných zdrojů energie a relativně ekonomicky dostupným, je třeba posuzovat ze všech hledisek.
K potenciálním zdrojům biomasy - biopaliv patří zejména dřevo a lesní biomasa, zdroje ze zemědělství - účelově pěstované plodiny, slunečnicový a obilný šrot, energetické rostliny a rychle rostoucí dřeviny, bioplyn a vytříděný komunální odpad. Současná politika podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie tržní cenu biomasy zvyšuje, není již lokálním levným palivem, ale mezinárodně obchodovanou komoditou. Levné zdroje biomasy jsou prakticky průmyslem a výtopnami rozebrané.
K zamyšlení se nabízí neobjektivní podpora výrobcům elektrické energie z některých druhů biomasy, což deformuje trh a vytváří nerovné podmínky pro jednotlivá odvětví, které tyto druhy biomasy používají jako vstupní suroviny pro své výrobky. Podpora výrobců cihel, kde se šetří energie již při výrobě a dále dlouhodobě při použití cihlářských výrobků při výstavbě, není žádná.
Určitě zajímavou informací je aktuální stav z oboru lesnictví. V současné době dochází k dlouhodobému nedotěžování přirozeného přírůstu dříví v lese. Z ročního přírůstku přibližně 20 mil. m3 dříví se těží asi 15 mil. m3, což je pouze 75 %. Nezanedbatelným faktem je i to, že značná část těžby opouští region republiky. Pak se nabízí jedno řešení - využívat pěstovanou biomasu - energetické plodiny.
K těmto plodinám patří např. nedřevnaté rostliny - laskavec, ozdobnice, rákos, rdesno, vousatice, třtinovec, proso, konopí, artyčok, šťovík, pelyněk, chrastice, jednoleté traviny, dále pak rychle rostoucí dřeviny jako topol, vrba, olše. Pro představu např. laskavec poskytne z 1 ha 152 t zelené hmoty, což představuje 35 t energetické fytomasy.
Tento objem nám poskytne 250 GJ z 1 ha a náklady činí 15 000 Kč/ha. Tato koncepce má nejvyšší potenciál, ale je i zároveň zatím nejdražší.
Je tedy třeba doporučit legislativním tvůrcům, aby v zájmu naší budoucnosti konstruktivně řešili reformu dotační i koncepční politiky v zemědělství i energetice, oproštěnou od nezdravého lobbování a rádoby moderních trendů.
AUTOR: JOSEF KOTEK
jednatel
Wienerberger Cihlářský průmysl
V cihlářském průmyslu se piliny při výrobě přidávají do suroviny pro její vylehčení, neboť při sušení výlisků působí ve hmotě jako rozptýlená (disperzní) výztuž a brání tak vzniku tzv. smršťovacích trhlin. Dále zajišťují snížení konečné objemové hmotnosti vypáleného střepu (vytvářejí se póry v cihelném střepu), a tím zlepšují tepelně izolační vlastnosti výrobků - snižuje se tepelná vodivost materiálu.
U cihlářských výrobků dochází při výpalu v cihlářské peci k úplnému vyhoření pilin, což vede k menší spotřebě energií, tedy k energetickým úsporám. Laboratorními zkouškami, ale i v praxi bylo ověřeno, že 25 až 30 % energie potřebné pro výpal dodají právě piliny. Díky pilinám smíchaným s cihlářskou hlínou s následným výpalem vzniká vysoce tepelně izolační stavební materiál, který dalších minimálně 80 let, resp. po celou dobu životnosti stavby, šetří energie na vytápění objektů, které jsou z tohoto materiálu postaveny.
Piliny jako surovinu pro výrobu lisovaných dřevotřískových desek v nábytkářské výrobě lze částečně nahrazovat dražší dřevěnou štěpkou. V cihlářském průmyslu se tento materiál nahrazuje velmi těžce.
Momentálně se nabízí možnost nahrazovat piliny papírovými výmětovými vlákny - odpadem z výroby papíru, dále pokrutinami z olejnin, jako je řepka či slunečnice nebo obilná sláma. Tyto alternativní zdroje jsou však bohužel v oblasti dostupnosti velmi nestabilní a většina z nich nachází znovu těžko nahraditelné uplatnění v zemědělské prvovýrobě.
Piliny mají na trhu velmi specifickou pozici a to hlavně díky způsobu svého vzniku. Je třeba zdůraznit, že piliny se na zakázku nevyrábějí, naopak vznikají jako odpad při zpracování dřeva v pilařských provozech. Z toho též vyplývá, že objem jejich produkce silně podléhá sezónním i ekonomickým vlivům. Mezi tyto hlavní vlivy patří např. omezený provoz na pilách v zimních měsících, vazba objemu pořezu na poptávce řeziva na trhu a vlastní spotřeba pilin na vytápění pilařských provozů, popř. na sušení řeziva u některých provozů, kde se piliny používají jako medium pro sušení.
Častou nezanedbatelnou komplikací při dodávkách pilin ke spotřebiteli je jejich vlastní nakládka, doprava a skladování. Pro dopravu jsou využívány speciální nákladní automobily, které mají v jiných oborech jen výjimečné využití.
Nyní je tedy velmi zajímavou otázkou, zda za každou cenu podporovat a plnit politické závazky a cíle naší republiky pod silným vlivem EU, jako je snížení emisí skleníkových plynů v období 1990 - 2008/2012 o 8 % a do roku 2010 dosáhnout 8% získávání elektřiny z obnovitelných zdrojů, nebo podporovat český průmysl a nedopustit zdražování finálních výrobků pro konečné spotřebitele.
Je zřejmé, že snižování emisí CO2 podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je nejdražším řešením s nejmenším potenciálem. Proto skutečnost, že biomasa je nejvýznamnějším zdrojem obnovitelných zdrojů energie a relativně ekonomicky dostupným, je třeba posuzovat ze všech hledisek.
K potenciálním zdrojům biomasy - biopaliv patří zejména dřevo a lesní biomasa, zdroje ze zemědělství - účelově pěstované plodiny, slunečnicový a obilný šrot, energetické rostliny a rychle rostoucí dřeviny, bioplyn a vytříděný komunální odpad. Současná politika podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie tržní cenu biomasy zvyšuje, není již lokálním levným palivem, ale mezinárodně obchodovanou komoditou. Levné zdroje biomasy jsou prakticky průmyslem a výtopnami rozebrané.
K zamyšlení se nabízí neobjektivní podpora výrobcům elektrické energie z některých druhů biomasy, což deformuje trh a vytváří nerovné podmínky pro jednotlivá odvětví, které tyto druhy biomasy používají jako vstupní suroviny pro své výrobky. Podpora výrobců cihel, kde se šetří energie již při výrobě a dále dlouhodobě při použití cihlářských výrobků při výstavbě, není žádná.
Určitě zajímavou informací je aktuální stav z oboru lesnictví. V současné době dochází k dlouhodobému nedotěžování přirozeného přírůstu dříví v lese. Z ročního přírůstku přibližně 20 mil. m3 dříví se těží asi 15 mil. m3, což je pouze 75 %. Nezanedbatelným faktem je i to, že značná část těžby opouští region republiky. Pak se nabízí jedno řešení - využívat pěstovanou biomasu - energetické plodiny.
K těmto plodinám patří např. nedřevnaté rostliny - laskavec, ozdobnice, rákos, rdesno, vousatice, třtinovec, proso, konopí, artyčok, šťovík, pelyněk, chrastice, jednoleté traviny, dále pak rychle rostoucí dřeviny jako topol, vrba, olše. Pro představu např. laskavec poskytne z 1 ha 152 t zelené hmoty, což představuje 35 t energetické fytomasy.
Tento objem nám poskytne 250 GJ z 1 ha a náklady činí 15 000 Kč/ha. Tato koncepce má nejvyšší potenciál, ale je i zároveň zatím nejdražší.
Je tedy třeba doporučit legislativním tvůrcům, aby v zájmu naší budoucnosti konstruktivně řešili reformu dotační i koncepční politiky v zemědělství i energetice, oproštěnou od nezdravého lobbování a rádoby moderních trendů.
AUTOR: JOSEF KOTEK
jednatel
Wienerberger Cihlářský průmysl
Zdroj:STAVITEL
Sdílet článek na sociálních sítích
