Postupně otáčím loď

Mezi zemědělci vzbudilo rozhořčení, že systém vyplácení přímých dotací se musí kvůli Bruselu změnit. Je to tak zlé?

Z jednání, které jsem minulý týden vedl v Bruselu s evropskou komisařkou pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerovou-Boelovou, vyplynulo kromě jiného to, že Česká republika bude moci i v dalším období poskytovat finanční podporu vybraným výrobním odvětvím zemědělství. Informace, že bude muset rozpustit veškeré přímé platby na plochu obhospodařované půdy tedy není přesná. Změna proti dosavadnímu systému to však je. Budeme vyplácet doplňkové platby k přímým platbám z národních prostředků, tzv. platby Top-up, zpětně vzhledem k určitému historickému referenčnímu období a nikoli dopředu. Sektory, v ČR podporované, jako chov přežvýkavců, pěstování chmele, brambor pro výrobu škrobu a některých dalších plodin zůstanou zachovány. Nastavení pozměněného systému v novém nařízení vlády budeme průběžně konzultovat s Evropskou komisí tak, aby byl průchodný.

Postupně to ale bude méně peněz?

EU se zemědělskou politikou zabývá, na konci diskusí bude zřejmě určitý společný pokles dotací na produkci i na plochu. Dotace mají v podstatě dvojí charakter: srovnávají úroveň našich zemědělců s konkurenty, a to do doby vyrovnání velkých rozdílů. Tuto hladinu nemůžeme snižovat sami, ale jedině s celou EU, pokud se na tom dohodneme. Ale existují dotace, které lze víc ospravedlnit, a to do zemědělsky méně příznivých oblastí, do ekologického zemědělství, na údržbu krajiny. Jde vlastně o vyrovnání zisku, jehož zemědělec nedosáhne, protože nehospodaří tak intenzivně.

Museli jsme tedy ustoupit, s čím se naopak chystáme v EU prosadit?

Rozhodně budeme hájit naše zájmy. Probíhá například reforma cukerného pořádku. Česká republika přišla o část cukerné kvóty, ale tlaku na její další snížení jsme se ubránili. Hlavně se však musíme připravovat na předsednictví v EU, kdy budeme chtít trochu víc šlápnout na plyn v reformě zemědělské politiky. Francie se v době diskusí o rozpočtu Unie na léta 2007-2013 jen velmi nerada smiřovala s tím, že právě v roce 2009 má dojít k přehodnocení zemědělské dotační politiky EU. A protože bude předsedat Unii bezprostředně před námi, bude mít podle mne eminentní zájem na maximální možné fixaci svých úrovní dotací. Je tedy otázka, jaké žezlo nám v této věci předá. Rozhodně je už dnes jasné, že to nebude jednoduché.

Sněmovna propustila do druhého čtení vládní novelu devizového zákona, což usnadní nákup státní půdy občanům EU. Není to na české zemědělce podraz?

Vláda se přiklonila k přijetí menšího zla ze dvou možných, toto stanovisko s těžkým srdcem obhajuji. Devizový zákon je jeden z těch problémů, který jsem na ministerstvu zdědil a má kořeny ve špatně vyjednaných podmínkách našeho vstupu do EU, tedy z let 2002 - 2004. Podle nich u nás mohli cizinci získávat půdu pro zemědělskou činnost. Poslanci si to dodatečně uvědomili a pokusili se tomu zpětně zabránit (viz box). Devizový zákon je ovšem vnitřním předpisem ČR, a je-li v rozporu s přístupovými dohodami, tj. právem mezinárodním, mohlo by to vést až k soudním sporům. Žádné žaloby zatím podány nebyly a Evropská unie vždy zohledňuje, pokud se členská země snaží přetrvávající rozpory odstraňovat. Navrhuji proto účinnost zákona odložit o několik měsíců, případně let.

Odklad o pouhé měsíce by měl stačit?

Když tu záležitost široce otevřeme, zájem českých zemědělců o státní půdu podstatně vzroste a místo zemědělských strojů si raději koupí kus pole. Proto by měli mít podle mne prostor, aby si půdu mohli koupit, než takříkajíc spadne klec. Čeští zemědělci hospodaří z 90 procent na pronajaté půdě, z toho je asi 350 tisíc hektarů státní půdy, na které jsou v nájmu. Je fakt, že na ni dlouho neměli peníze. Spláceli privatizovaný majetek, kupovali techniku.

Nyní se již tedy mají lépe?

Zdráhám se říci, že jsou na tom dobře. Spíš se odrážejí ode dna. Obecně být zemědělcem není jednoduchá věc, na dotacích toto podnikání určitým způsobem postavené je. Plně jim rozumím také v tom, jak na ně tlačí obchodní politika řetězců, které dávají přednost levnějším potravinám z dovozu, valí se na ně důsledky unijní reformy s cukrem, náklady na vstupy rostou.

A ještě mohou přijít o půdu...

Celá kauza je příkladem toho, že nemáme koncepci, jak nakládat s půdou. Na ministerstvu proto vzniká tým pro její přípravu.
Povede ho Miroslav Tyl, známý z počátku devadesátých let (iniciativa 3T podle iniciál předkladatelů opozičního návrhu zákona o transformaci zemědělského majetku, Tyl, Tlustý, Tomášek - pozn. redakce). Některé současné zákony, které se k půdě vztahují, je nutné novelizovat a revidovat. Kromě již zmíněné novely devizového zákona projednává Sněmovna zákon o prodeji státní půdy, chystáme revizi zákona o převodu státní půdy na fyzické osoby. Dosud se touto politikou zabýval Pozemkový fond a jen část měl na starosti náš legislativní odbor. Nastal čas to přehodnotit. Politiku bude dělat ministerstvo.

Není také na čase, aby se v zemědělství odehrály zásadní strukturální změny?

Ty přece stále probíhají! Zemědělství není nic statického, ani z hlediska dotací tam není důraz jen na produkci a udržování struktury. Probíhá tu do jisté míry také generační výměna, to je pro mne důležité téma, například jak vstup mladých lidí do zemědělství podpořit. Láká je především agroenvironmentální podnikání, je pro ně atraktivní skloubit zdravý životní styl s farmařením, agroturistika aj. Bohužel se stále zmenšuje objem potravinové produkce a začínají se pěstovat plodiny určené pro energetické účely. V biosložkách sice vidím velký prostor pro nový růst sektoru, není to ale samospasitelné. Nemůžeme přece osadit celou republiku biokřovím.

Jak to bude s jejich podporou?

Jedna je přímá, od prvního ledna je to 45 eur na hektar při pěstování plodin použitelných k energetickým účelům. Připravujeme k tomu nařízení vlády. Další podporou, např. u biopaliv, je samotná povinnost přimíchávat určité procento biosložek. Ta totiž vytváří pro prvovýrobce stabilní trh, protože ví, kolik jich bude celkově třeba. Jde ale o to, abychom dokázali vyladit kontrolní mechanismy a zabránili daňovým únikům. Proto jsme povinné přimíchávání odložili o půl roku. Na velké lihovary a výrobu metylesteru řepkového oleje už dotační tituly nejsou, ale na výstavbu menších bioplynových stanic, spojených se zemědělskou činností, podporu chystáme.

Lze nějak zkrotit cenový diktát obchodních řetězců?

Regulovat je nemůžeme, protože jsou to soukromé subjekty. Co můžeme a budeme dělat, je tlak na to, aby respektovaly prostředí, v němž podnikají. Jde např. o nekompromisní dodržování pravidel při označování potravin zemí původu, doložitelnost výrobce a zpracovatele a veterinární a hygienickou certifikaci. Jestliže se naši zemědělci museli přizpůsobit s nemalými investicemi kvalitativní úrovni EU musí mít šanci své výrobky na trhu také uplatnit. A co podpora domácí produkce?

Úloha státu se bude muset měnit. Ne všichni spotřebitelé dnes nakupují jen levné zboží z letáků. Z obchodního hlediska je velmi krátkozraké, když nadnárodní řetězec veřejně prohlásí, že od českých dodavatelů nebude brát výrobky a bude je dovážet. Takové dovozy můžeme kontrolovat a také to ve spolupráci s příslušnými institucemi budeme dělat.

V lesích ČR padaly nejdřív stromy a pak i hlavy. Už se situace uklidnila?

Snaha minulého vedení Lesů ČR řešit již vyhlášené tendry na lesnické práce vypsáním nových tendrů byla minimálně problematická. Vždyť také způsob, jak to provedli, byl sám o sobě předmětem zkoumání Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Při mém příchodu to bylo zcela zablokované, vznikl "neprávní" stav, v lesích se nemohlo, či nesmělo pracovat. Teď se to vrátilo do bodu nula, jenže nikoli z důvodu právního, ale věcného. Orkánu padly za oběť dvě třetiny dříví z plánované celoroční těžby. Takže běžná těžba probíhat v podstatě nebude, protože není co kácet.

Co bude následovat?

Největší objem těžby byl zadán v rámci nouzového stavu po orkánu a nyní stále probíhá. Během roku se vypisují menší zkrácená výběrová řízení, a to především na zalesňovací práce, které musí pokračovat, a na dotěžení kalamity. Pracuje se na zpracování podmínek výběrových řízení na tří- až pětileté období, aby se do lesů vrátila stabilita. Na funkci nového ředitele bude vyhlášen konkurz. Další personální změny však nyní ještě nebudu konkretizovat. Je třeba, aby byly podmínky nastaveny transparentně, aby každý dostal svoji šanci. Lesy ČR musejí být manažery situace, nejen pasivním pozorovatelem. Činnost těžebních firem je třeba chápat jako službu, kterou si Lesy ČR objednávají s tím, že dřevo stále zůstává ve státním vlastnictví. Podle propočtů by to mohlo přinést od stovek milionů až po víc než miliardu korun rozdílu ve prospěch Lesů ČR, a to je velmi konzervativní odhad.

V čem bude spočívat ta hlavní změna?

Firmy přišly, vytěžily dřevo a prodávaly určitý podíl, zhruba 50 %, Lesům ČR. Ve veřejné soutěži by šlo pouze o službu, firma by pak předala dřevo na odvozní místo s tím, že předmětem smlouvy může být za splnění určitých kvalitativních podmínek právo na odkoupení jeho části. Lesy ČR na tom nejsou personálně tak špatně, aby ho neuměly samy slušně prodat. V posledních letech se projevila tendence k velké centralizaci obchodu se dřevem, což vedlo k tomu, že velcí odběratelé měli smlouvy na velké objemy, takže regionální podniky začaly trpět jeho nedostatkem.

Prosadíte to?

Jednoduché to nebude, již dnes pociťuji negativní reakci od všech firem, které v lesích pracují a pracovaly. Mají na minulém systému nastavený svůj byznys, s dřevem obchodují a mají pocit, že nejlépe vědí, jak tu práci dělat. Argumentují, že státní podnik by neměl obchodovat, podnikat. Ale i státní firma, kterou není výhodné privatizovat, se musí k majetku chovat s péčí nejlepšího hospodáře a pokud možno ho zmnožovat, peníze do něj znovu investovat. Chci také sladit zájem ekonomický se zájmem regionálním. Při jednotlivých krajských inspektorátech Lesů ČR vzniknou regionální rady, kde se bude jednat o tom, jak zakázky formulovat a jak organizovat obchod.

Zrušíte Pozemkový fond?

Byl jsem postaven před rozhodnutí ukončit činnost tohoto fondu již v roce 2009. To je nereálné a jsem nucen požádat vládu o odklad tohoto termínu nejméně o dva roky. Fond bude dál pokračovat v privatizaci státní půdy, vypořádání restitučních nároků a v dalších činnostech. Ale jeho struktura a řízení doznají změny. Dosavadní třístupňové řízení je málo pružné a efektivní. Vzorem pro organizační strukturu může být Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Zdá se, že v ministerstvem řízených organizacích nezůstane kámen na kameni...

Tak to nevidím, ale jde mi o zásadní věci, efektivnost řízení. Podívat se chci také na strukturu v Podpůrném a garančním lesnickém a rolnickém fondu. Změny ale zatím nechystám ve Státním zemědělském a intervenčním fondu, protože tam mají na starosti výplatu dotací z EU a nerad bych působil farmářům potíže. Na jedné straně musíme plnit podmínky EU, ale v jejich rámci chci maximálně podporovat naše domácí zemědělství. Osobně věřím, že se mi během mandátu vlády podaří efektivnější systém zakotvit, poté už by mělo jít o jeho bezproblémový provoz. Ostatně i loď se při změně kurzu může otáčet jen postupně.

AUTOR: Alice Olbrichová
AUTOR: Milena Geussová

Mgr. Petr Gandalovič (43) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, pak byl učitelem na gymnáziu. V letech 1992-1994 byl náměstkem ministra životního prostředí, v období 1997-2002 generálním konzulem ČR v New Yorku. Od roku 2002 byl čtyři roky primátorem Ústí nad Labem. V první Topolánkově vládě byl ministrem pro místní rozvoj, od 9. 1. 2007 je ministrem zemědělství. Členem ODS je od roku 1991, nyní je místopředsedou strany.

Státní půda není pro každého
Pozemkový fond České republiky má nyní k dispozici asi 460 tisíc hektarů státní zemědělské půdy. Zájemce o konkrétní pozemek si však o ni může podat žádost až tehdy, kdy se tento pozemek objeví ve veřejné soutěži na prodej půdy. Půdu prodává Pozemkový fond, ale uchazeč o státní pole nebo kus lesa musí splnit tři podmínky, které vyplývají ze zákona o prodeji státní půdy a objevily se v něm v roce 1999. Musí tři roky podnikat v zemědělství jako fyzická osoba, a to na nejméně deseti hektarech. Koupit si může pouze pozemek ve stejném nebo sousedním katastru obce, kde hospodaří.
Občan EU má navíc podmínku, stanovenou devizovým zákonem, že musí mít v ČR trvalý pobyt aspoň tři roky a zemědělsky tu podniká. Projednávaná novela by měla podmínku tříletého trvalého pobytu odstranit. Unijní zemědělec by tím získal rovnoprávné postavení s českým zájemcem o státní zemědělskou půdu. Stejně jako český uchazeč však bude do soutěže připuštěn až po tříletém podnikání v zemědělství v daném nebo sousedním katastru obce, kde je půda na prodej.

Letos prvního května uplynou tři roky od vstupu Česka do EU a poprvé se tak fakticky naplní podmínka pro vypršení tříletého trvalého pobytu pro zahraničního občana z členského státu EU, který se v ČR registroval v evidenci zemědělských podnikatelů.
Musí ovšem při nákupu půdy projít stejnou procedurou jako domácí zemědělec. Opoziční poslanci však namítají, že vyšší kupní síla dává zahraničnímu uchazeči při získání půdy více šancí.