S biopalivy bude méně lidí hladovět

První desetiletí 20. století se nesla ve znamení automobilu. V té době se tvrdilo, že by nebylo bezpečné vyměnit spolehlivost koně za nejistotu automobilu. Kůň byl koneckonců vždy dostupný a "jel" na vojtěšku, které byl evidentně dostatek. Pro mnohé bylo příliš riskantní důvěřovat benzinu, neboť ten by se mohl za pár let stát vzácností.

Dnes, kdy opět musíme změnit svou základní energetickou surovinu, je důležité jasně stanovit, co je realita a co mýtus.

Ropná žízeň zdraží jídlo

Realitou je, že budeme-li pokračovat v současném tempu spotřeby ropy bez významného snížení uhlíkových emisí, pak bezpochyby budeme směřovat k bezpříkladným klimatickým změnám a přírodním katastrofám. Stejně tak je faktem, že bude-li se poptávka po ropě nadále zvyšovat, dojde k raketovému růstu cen, který strašlivě postihne chudé země. I sama Mezinárodní energetická agentura přiznává, že zvyšování poptávky a nepravidelná nabídka vyvolají další tlak na ceny, které budou dále ovlivněny také vyššími náklady na těžbu nových zásob.

Kromě toho bude mít zvýšení cen ropy vážné dopady na cenu potravinářských výrobků. Dražší hnojiva začnou být méně dostupná pro zemědělce v chudých zemích a prudké zvýšení dopravních nákladů zhorší přístup k potravinám pro miliony lidí. Vyšší ceny ropy tedy budou dozajista znamenat nižší spotřebu potravin.

Jedním z nejčastějších mýtů je tvrzení, že biopaliva budou zákonitě konkurovat produkci potravin. Dnes jsou největšími producenty potravin rozvinuté země, které své zemědělství silně dotují. V rozvojových zemích se produkce potravin ve velkém měřítku nevyskytuje: tyto státy jednoduše nemohou konkurovat zemědělským dotacím bohatých zemí. Je pro ně cenově výhodnější dovážet z rozvinutých zemí produkty, které jsou nabízeny jako potravinová pomoc nebo se prodávají za dotované ceny, než je vyrábět přímo v místě.

Produkce biopaliv v rozvojových zemích by tento obrázek změnila. Rozsáhlé plochy neobdělané orné půdy na jižní polokouli by byly využity k pěstování vysoce ziskových plodin orientovaných na biopaliva, což by restrukturalizovalo zemědělský sektor. Vytvořily by se miliony pracovních míst, což by zvýšilo příjmy, vývoz i potravinovou kupní sílu nejchudších.

Naděje pro Amazonii

V Brazílii se produkce biopaliv zvýšila spolu s produkcí potravinářských plodin. Za hlad nemůže využívání biopaliv, nýbrž nedostatečné příjmy. Zkušenosti ukázaly, že výroba biopaliv generuje příjmy a zvyšuje spotřebu potravin. Brazilský etanolový průmysl vytváří jeden milion pracovních míst přímo a až šest milionů nepřímo.

Dalším mýtem je, že produkce biopaliv ohrožuje amazonský deštný prales. Je potřeba uvést, že v letech 2004 až 2006, což bylo období prudkého růstu brazilské produkce biopaliv, se rychlost odlesňování deštných pralesů snížila o 52 procent.

Biopaliva mohou přispívat ke snižování uhlíkových emisí tím, že se pěstují na znehodnocených pozemcích. V případě Brazílie využíváme k pěstování třtiny méně než 10 procent veškeré orné půdy. Brazilská vláda však zároveň pracuje na rekultivaci 150 milionů hektarů znehodnocených pastvin. Tato půda získá díky cukrové třtině vegetační vrstvu, což přispěje ke snížení uhlíkových emisí.

Celosvětové energetické zdroje se dnes soustřeďují ve 20 státech. Biopaliva umožní skutečnou demokratizaci mezinárodního trhu, neboť energii pro svět bude vyrábět více než 100 zemí. Není pochyb o tom, že je to obrovská změna - možná stejně revoluční jako ta, která vypukla počátkem 20. století. Přechod od zvířecí tažné síly k benzinu byl koneckonců opakem ekologické udržitelnosti. Dnes to můžeme napravit a současně přispět k tvorbě zaměstnanosti a bohatství v zemích Jihu - ku značnému prospěchu pro globální společenství.

Autor je ředitelem energetického odboru ministerstva zahraničí Brazílie