Na biopalivech každý nevydělá, říká šéf státního podniku Čepro Pavel Švarc
Bude se od Nového roku prodávat benzin smíchaný s lihem, jak to ukládá platný
zákon o ovzduší?
Bude se od Nového roku prodávat benzin smíchaný s lihem, jak to ukládá platný zákon o ovzduší?
Pochybuji o tom, že se stihnou schválit potřebné novely zákonů, takže to bude asi o něco později. Neznamená to však ještě, že cíl na rok 2008 - dvě objemová procenta lihu v benzinu - nebude splněn. Jen se může stát, že na začátku roku nebude v benzinu žádný líh, a později se ho bude přidávat víc. Ten polštář mezi dvěma a pěti procenty není tak malý.
To se ovšem dotkne lihovarů, které nakupují obilí a počítají s prodejem většího množství lihu pro palivářské účely. Uškodí jim to?
Větší problém budou mít s levnějšími dovozy směsných paliv z mimoevropských států. V zákoně nejsou tyto dovozy ošetřeny tak dobře, aby nemohly domácím výrobcům konkurovat. Je to ovšem otázka pro celníky. Nejde o dovoz samotného lihu, tam je legislativa dopracovaná, ale z Ukrajiny či Běloruska se můžeme dočkat dodávek benzinu s etanolem, a to na cenové úrovni, která naše výrobce vytlačí.
Přídavek MEŘO (metylesteru řepkového oleje) do motorové nafty měl na cenu paliva nepatrný vliv. Jak to ale bude s cenou benzinu smíchaného s lihem?
Bude to problém. Obilí dnes stojí 6000 korun za tunu a stávávalo 2500-3000 korun.
Vždyť se z něj ale líh ještě pro účely pohonných hmot nedělá, proč se tedy tolik zdražuje - a to s odkazem právě na biopaliva?
Protože se všechno exportuje do Číny, Indie a dalších zemí. Vliv biopaliv na cenu obilí je jen zástupným vysvětlením. Obávám se, že obilné lihovary budou mít potíže: počítal jsem jen tak z hlavy, jakou mohou mít návratnost, ale už při ceně 3000 korun za tunu obilí mi vyšla nákladová cena lihu někde ke čtrnácti korunám. K tomu je třeba přičíst marži a některé další položky, přitom už dnes je možno dovézt ze zahraničí líh také za 17 korun za litr. Tak jsem sám zvědav, jak ta kalkulace skončí, když se cena suroviny, tj. obilí, zdvojnásobila. Dovozový líh se vyrábí z levnější cukrové třtiny.
Splní Čepro letošní povinnost přimíchat dvě procenta MEŘO do motorové nafty, kterou uvádí na trh?
Přijali jsme strategii zaměřenou na jistotu: v některých obdobích mícháme víc než povinná dvě procenta, protože ke konci roku by mohly nastat problémy, například kdyby udeřily velké mrazy, míchání se s tzv. zimní naftou tak dobře nesnáší. Nechceme ale platit vysoké sankční pokuty, kdybychom povinné procento objemu biosložky nedodrželi. Máme tu polštář, lze míchat až do pěti procent.
Je v Česku této suroviny dost, když se zatím hlavně vyvážela?
Pro míchání do těch dvou procent je MEŘO opravdu dostatek. Navíc přibudou nové kapacity, jako je továrna na řepkový olej, která se začíná budovat v areálu lovosické Lovochemie. O smlouvách na příští rok s dodavateli vyjednáváme. Pokud jde o vývoz, situace se mění. V Německu i jiných evropských zemích už rapidně snižují finanční podporu na tyto biosložky, a to již od začátku letošního roku. Každý rok to bude méně. Změna je i v tom, že " když je třeba, dovážíme MEŘO z Německa do Česka, cenově je to srovnané.
Bude řepkový olej v příštím roce dražší?
Pravděpodobně ano. Litr řepkového oleje za cenu 17,50-18,50 koruny odpovídá ceně řepky zhruba 6000 korun za tunu, ale dnes stojí 9000 korun a víc. Do jisté míry nechápu, jak ekonomika těch dodavatelů vypadá. Nakupujeme totiž MEŘO od dodavatelů za ceny odpovídající kotaci na komoditních burzách, kde ovšem hrají roli dovozy biosložek ze zahraničí, např. palmového oleje. Jde o evropské ceny, vztažené k ceně komodity v přístavu, plus přirážka, která odpovídá nákladům na dopravu. V Česku by se tedy buď musela snížit cena řepky, což se asi nestane, nebo vzroste cena MEŘO, tím se už ale asi zvýší i cena směsného paliva jako takového. Zemědělci však na tom určitě špatně nebudou. Při 9000 korunách na tunu řepky budou ještě brát příplatek 45 eur na hektar za to, že pěstují energetickou plodinu.
Kdo na biopalivech nejvíc vydělává?
V byznysu obecně platí, že kdo má co nejdelší řetězec dodavatelů a odběratelů, nemá problém, když je v některé oblasti situace ztrátová a jinde zisková. Hodně výroben je u nás však založeno pouze na tom, že koupí řepkový olej, např. za 17 korun za litr, a ten esterifikují (přidává se do něj hydroxid draselný a metanol). Prodávají ho pak ovšem jen o pár desetihaléřů dráž než samotný olej. Ten rozdíl v ceně je příliš malý a v tom je riziko. Firmy jako Setuza, která nakupuje od zemědělců pouze řepku a sama ji lisuje na olej a posléze esterifikuje, má pod kontrolou větší kus řetězce. Nejlépe je na tom Agrofert, který má pod palcem i výkup řepky od zemědělců a vlastní také některé zemědělské podniky. Není pak ekonomický problém z toho, že se marže vytváří jen na některém konci řetězce a na jiném ne.
Vrátí se na čerpací stanice čistá bionafta, tj. pohonná hmota bez ropného produktu?
Nulová spotřební daň by mohla být v příštím roce na toto palivo schválena, směsi s motorovou naftou se sleva podle mne týkat nebude. Motorová nafta dnes stojí se spotřební daní a DPH bez marže čerpacích stanic zhruba 29 korun. Čisté MEŘO bez spotřební daně by mělo být o deset korun levnější. Pak by se skutečně mohlo dobře prodávat. Kdyby ovšem daňovou úlevu nemělo, tak bude tato ekologická pohonná hmota o tolik dražší než standardní motorová nafta, že bude neprodejná.
Jaká vozidla mohou na tuto naftu jezdit?
Certifikace naftových motorů na MEŘO už v některých automobilkách probíhají. Ale určitě na něj mohou jezdit některé stroje, také například dieselové lokomotivy. Chtěli jsme v Čepro spustit prodej stoprocentního MEŘO do konce letošního roku alespoň na jedné čerpací stanici, protože úleva na spotřební dani ještě letos platí, ale stačili jsme to jen vyzkoušet a víme, že jsme připraveni na prodej. Naše čerpací stanice jsou umístěny především na venkově, takže jsme blíž zákazníkům, kteří na ni mohou jezdit.
Svaz chemického průmyslu, jehož jste prezidentem, se biopalivy zabývá. Čím konkrétně?
Založili jsme českou technologickou platformu pro biopaliva, pro Ministerstvo průmyslu a obchodu jsme zpracovali studii o druhé generaci biopaliv. Současné zdroje tzv. 1. generace totiž nepokládáme za perspektivní. Navíc u obilí jde přece jen o potravinářskou surovinu. Druhá generace biopaliv je jediná šance, jak se této závislosti zbavit.
Přišel jste do ČEPRO zhruba před dvěma roky, kdy se utápělo v soudních sporech a hrozily mu kvůli tomu miliardové ztráty. Navíc je to podnik, který byl symbolem kšeftaření s pohonnými hmotami, daňovými úniky apod. Jak to vypadá dnes?
Právní kauzy jsou už částečně dokončeny, nebo alespoň v takové fázi, že naděje na řešení příznivé pro Čepro je vysoká. Vyhráli jsme u Městského i Vrchního soudu. Vyměnil se management, možná to bylo pár minut po dvanácté. Máme tu ale nyní lidi, kteří byznysu rozumějí, firma funguje standardním způsobem. Odráží se to na hospodářských výsledcích - za tři čtvrtě roku jsme měli 300 milionů zisku, předpokládáme, že za celý rok to bude 350-400 milionů, což je v této branži slušné. Podílejí se na tom naše čerpací stanice, které jsou nyní přínosnější, než v minulosti. Zvýšili jsme objem skladovaných státních hmotných rezerv převzetím některých objemů od soukromých firem, které ale neměly odpovídající kvalitní sklady. Myslím si ale, že dlouhodobě udržitelný zisk by se mohl pohybovat kolem 250 milionů korun ročně. Konkurence v našem oboru je opravdu silná, a to jak ve velkoobchodě, tak na čerpacích stanicích. Přitom nic nevyrábíme, jsme jen obchodníci.
Když se ale dobře daří chemii, tak se daří i obchodníkům?
Konjunktura zatím trvá. Ropa sice stojí už skoro sto dolarů, ale kurz dolaru už dávno není na třiceti korunách za korunu. České chemické podniky to proto příliš nestraší. Pomohlo jim navíc to, že velké evropské chemické firmy exportují převážně na východ, do Asie, kde je velká poptávka. V Evropě a okolí se tak ovšem vytvořil prostor pro menší podniky, které nejsou lokalizovány poblíž přístavů. Na trhy, které opustili giganti, se dá dostat, a čím je větší poptávka, tím vyšší ceny a marže.
Vydrží to?
Neodvážím se odhadovat. Nejsem si jist, zda ten vývoj v Asii není poněkud přehřátý a nemůže nastat velký sešup.
Co je v současnosti největším problémem české chemie?
Zavádění REACH, evropské chemické politiky, to určitě. Ale hlavně musíme řešit naši skladbu produktů. V české chemii není dostatek výrobků s extrémně vysokou přidanou hodnotou. Jen málo výrobců má takové speciality, které se přitom nemusejí vyrábět v ohromných množstvích. Snížení nadměrného množství hromadných komodit, posun do menšího množství založeného na inovacích, to tady chybí.
AUTOR: Milena Geussová
Pochybuji o tom, že se stihnou schválit potřebné novely zákonů, takže to bude asi o něco později. Neznamená to však ještě, že cíl na rok 2008 - dvě objemová procenta lihu v benzinu - nebude splněn. Jen se může stát, že na začátku roku nebude v benzinu žádný líh, a později se ho bude přidávat víc. Ten polštář mezi dvěma a pěti procenty není tak malý.
To se ovšem dotkne lihovarů, které nakupují obilí a počítají s prodejem většího množství lihu pro palivářské účely. Uškodí jim to?
Větší problém budou mít s levnějšími dovozy směsných paliv z mimoevropských států. V zákoně nejsou tyto dovozy ošetřeny tak dobře, aby nemohly domácím výrobcům konkurovat. Je to ovšem otázka pro celníky. Nejde o dovoz samotného lihu, tam je legislativa dopracovaná, ale z Ukrajiny či Běloruska se můžeme dočkat dodávek benzinu s etanolem, a to na cenové úrovni, která naše výrobce vytlačí.
Přídavek MEŘO (metylesteru řepkového oleje) do motorové nafty měl na cenu paliva nepatrný vliv. Jak to ale bude s cenou benzinu smíchaného s lihem?
Bude to problém. Obilí dnes stojí 6000 korun za tunu a stávávalo 2500-3000 korun.
Vždyť se z něj ale líh ještě pro účely pohonných hmot nedělá, proč se tedy tolik zdražuje - a to s odkazem právě na biopaliva?
Protože se všechno exportuje do Číny, Indie a dalších zemí. Vliv biopaliv na cenu obilí je jen zástupným vysvětlením. Obávám se, že obilné lihovary budou mít potíže: počítal jsem jen tak z hlavy, jakou mohou mít návratnost, ale už při ceně 3000 korun za tunu obilí mi vyšla nákladová cena lihu někde ke čtrnácti korunám. K tomu je třeba přičíst marži a některé další položky, přitom už dnes je možno dovézt ze zahraničí líh také za 17 korun za litr. Tak jsem sám zvědav, jak ta kalkulace skončí, když se cena suroviny, tj. obilí, zdvojnásobila. Dovozový líh se vyrábí z levnější cukrové třtiny.
Splní Čepro letošní povinnost přimíchat dvě procenta MEŘO do motorové nafty, kterou uvádí na trh?
Přijali jsme strategii zaměřenou na jistotu: v některých obdobích mícháme víc než povinná dvě procenta, protože ke konci roku by mohly nastat problémy, například kdyby udeřily velké mrazy, míchání se s tzv. zimní naftou tak dobře nesnáší. Nechceme ale platit vysoké sankční pokuty, kdybychom povinné procento objemu biosložky nedodrželi. Máme tu polštář, lze míchat až do pěti procent.
Je v Česku této suroviny dost, když se zatím hlavně vyvážela?
Pro míchání do těch dvou procent je MEŘO opravdu dostatek. Navíc přibudou nové kapacity, jako je továrna na řepkový olej, která se začíná budovat v areálu lovosické Lovochemie. O smlouvách na příští rok s dodavateli vyjednáváme. Pokud jde o vývoz, situace se mění. V Německu i jiných evropských zemích už rapidně snižují finanční podporu na tyto biosložky, a to již od začátku letošního roku. Každý rok to bude méně. Změna je i v tom, že " když je třeba, dovážíme MEŘO z Německa do Česka, cenově je to srovnané.
Bude řepkový olej v příštím roce dražší?
Pravděpodobně ano. Litr řepkového oleje za cenu 17,50-18,50 koruny odpovídá ceně řepky zhruba 6000 korun za tunu, ale dnes stojí 9000 korun a víc. Do jisté míry nechápu, jak ekonomika těch dodavatelů vypadá. Nakupujeme totiž MEŘO od dodavatelů za ceny odpovídající kotaci na komoditních burzách, kde ovšem hrají roli dovozy biosložek ze zahraničí, např. palmového oleje. Jde o evropské ceny, vztažené k ceně komodity v přístavu, plus přirážka, která odpovídá nákladům na dopravu. V Česku by se tedy buď musela snížit cena řepky, což se asi nestane, nebo vzroste cena MEŘO, tím se už ale asi zvýší i cena směsného paliva jako takového. Zemědělci však na tom určitě špatně nebudou. Při 9000 korunách na tunu řepky budou ještě brát příplatek 45 eur na hektar za to, že pěstují energetickou plodinu.
Kdo na biopalivech nejvíc vydělává?
V byznysu obecně platí, že kdo má co nejdelší řetězec dodavatelů a odběratelů, nemá problém, když je v některé oblasti situace ztrátová a jinde zisková. Hodně výroben je u nás však založeno pouze na tom, že koupí řepkový olej, např. za 17 korun za litr, a ten esterifikují (přidává se do něj hydroxid draselný a metanol). Prodávají ho pak ovšem jen o pár desetihaléřů dráž než samotný olej. Ten rozdíl v ceně je příliš malý a v tom je riziko. Firmy jako Setuza, která nakupuje od zemědělců pouze řepku a sama ji lisuje na olej a posléze esterifikuje, má pod kontrolou větší kus řetězce. Nejlépe je na tom Agrofert, který má pod palcem i výkup řepky od zemědělců a vlastní také některé zemědělské podniky. Není pak ekonomický problém z toho, že se marže vytváří jen na některém konci řetězce a na jiném ne.
Vrátí se na čerpací stanice čistá bionafta, tj. pohonná hmota bez ropného produktu?
Nulová spotřební daň by mohla být v příštím roce na toto palivo schválena, směsi s motorovou naftou se sleva podle mne týkat nebude. Motorová nafta dnes stojí se spotřební daní a DPH bez marže čerpacích stanic zhruba 29 korun. Čisté MEŘO bez spotřební daně by mělo být o deset korun levnější. Pak by se skutečně mohlo dobře prodávat. Kdyby ovšem daňovou úlevu nemělo, tak bude tato ekologická pohonná hmota o tolik dražší než standardní motorová nafta, že bude neprodejná.
Jaká vozidla mohou na tuto naftu jezdit?
Certifikace naftových motorů na MEŘO už v některých automobilkách probíhají. Ale určitě na něj mohou jezdit některé stroje, také například dieselové lokomotivy. Chtěli jsme v Čepro spustit prodej stoprocentního MEŘO do konce letošního roku alespoň na jedné čerpací stanici, protože úleva na spotřební dani ještě letos platí, ale stačili jsme to jen vyzkoušet a víme, že jsme připraveni na prodej. Naše čerpací stanice jsou umístěny především na venkově, takže jsme blíž zákazníkům, kteří na ni mohou jezdit.
Svaz chemického průmyslu, jehož jste prezidentem, se biopalivy zabývá. Čím konkrétně?
Založili jsme českou technologickou platformu pro biopaliva, pro Ministerstvo průmyslu a obchodu jsme zpracovali studii o druhé generaci biopaliv. Současné zdroje tzv. 1. generace totiž nepokládáme za perspektivní. Navíc u obilí jde přece jen o potravinářskou surovinu. Druhá generace biopaliv je jediná šance, jak se této závislosti zbavit.
Přišel jste do ČEPRO zhruba před dvěma roky, kdy se utápělo v soudních sporech a hrozily mu kvůli tomu miliardové ztráty. Navíc je to podnik, který byl symbolem kšeftaření s pohonnými hmotami, daňovými úniky apod. Jak to vypadá dnes?
Právní kauzy jsou už částečně dokončeny, nebo alespoň v takové fázi, že naděje na řešení příznivé pro Čepro je vysoká. Vyhráli jsme u Městského i Vrchního soudu. Vyměnil se management, možná to bylo pár minut po dvanácté. Máme tu ale nyní lidi, kteří byznysu rozumějí, firma funguje standardním způsobem. Odráží se to na hospodářských výsledcích - za tři čtvrtě roku jsme měli 300 milionů zisku, předpokládáme, že za celý rok to bude 350-400 milionů, což je v této branži slušné. Podílejí se na tom naše čerpací stanice, které jsou nyní přínosnější, než v minulosti. Zvýšili jsme objem skladovaných státních hmotných rezerv převzetím některých objemů od soukromých firem, které ale neměly odpovídající kvalitní sklady. Myslím si ale, že dlouhodobě udržitelný zisk by se mohl pohybovat kolem 250 milionů korun ročně. Konkurence v našem oboru je opravdu silná, a to jak ve velkoobchodě, tak na čerpacích stanicích. Přitom nic nevyrábíme, jsme jen obchodníci.
Když se ale dobře daří chemii, tak se daří i obchodníkům?
Konjunktura zatím trvá. Ropa sice stojí už skoro sto dolarů, ale kurz dolaru už dávno není na třiceti korunách za korunu. České chemické podniky to proto příliš nestraší. Pomohlo jim navíc to, že velké evropské chemické firmy exportují převážně na východ, do Asie, kde je velká poptávka. V Evropě a okolí se tak ovšem vytvořil prostor pro menší podniky, které nejsou lokalizovány poblíž přístavů. Na trhy, které opustili giganti, se dá dostat, a čím je větší poptávka, tím vyšší ceny a marže.
Vydrží to?
Neodvážím se odhadovat. Nejsem si jist, zda ten vývoj v Asii není poněkud přehřátý a nemůže nastat velký sešup.
Co je v současnosti největším problémem české chemie?
Zavádění REACH, evropské chemické politiky, to určitě. Ale hlavně musíme řešit naši skladbu produktů. V české chemii není dostatek výrobků s extrémně vysokou přidanou hodnotou. Jen málo výrobců má takové speciality, které se přitom nemusejí vyrábět v ohromných množstvích. Snížení nadměrného množství hromadných komodit, posun do menšího množství založeného na inovacích, to tady chybí.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
