Dnes ještě zvládá práci v Biopekárně Zemanka šest lidí - ale zanedlouho jich bude potřeba aspoň trojnásobek.
Trh biopotravin roste každý rok na dvojnásobek
Dnes ještě zvládá práci v Biopekárně Zemanka šest lidí - ale zanedlouho jich bude potřeba aspoň trojnásobek. A navíc uvažuje šéf sedlčanské firmy Jan Zeman o tom, že dosavadní ruční výrobu bude muset beztak převést na výkonnější průmyslovou technologii. Tak silně rostou požadavky odběratelů na větší dodávky biopotravin.
"Jednáme teď s několika obchodními řetězci. Už tak velká poptávka stále roste, dosavadní sortiment devíti druhů crackerů a sušenek možná rozšíříme ještě o biochleba a pečivo," říká Zeman.
Podobně hovoří většina podnikatelů v oboru. Česko prožívá dosud nevídaný boom biopotravin. Letos se prodej oproti loňsku téměř zdvojnásobí, dosáhne už 1,3 miliardy korun. A příští rok se má prudký nárůst zopakovat.
"V roce 2008 počítáme s tržbami kolem 2,6 miliardy korun, v roce 2010 obrat odhaduji na nejméně 5,8 miliardy," předpokládá Tom Václavík z agentury Green marketing, která český trh důkladně mapuje.
Razantní nástup ekopotravin v zemi ale zdaleka není tak přímočarý a bezproblémový, jak se zdá. Zatímco poptávka prudce stoupá, tuzemská nabídka zaostává. Především chybějí suroviny - biomlékem počínaje přes pšenici nebo med patřičné jakosti.
Paradoxem je, že základna pro bipotraviny by v Česku měla být teoreticky na skvělé úrovni. S téměř sedmiprocentním podílem ekologicky obhospodařované půdy na celkové výměře luk, pastvin a polí je země na evropské špičce. Ale farmáři sklízejí hlavně bohatě dotované "ekoseno", případně vyvážejí z ekofarem hovězí dobytek za lepší ceny do zahraničí.
"Domácí produkce uspokojí naše požadavky sotva na dvacet procent," potvrzuje biopekař Zeman.
Paradoxů je kolem tuzemských biopotravin ještě víc. Zatímco i v tempu jejich prodeje se Česko řadí k evropské špičce, v absolutním objemu ještě za západními státy výrazně zaostává.
Například Němci utratí ročně za ekopotraviny v přepočtu hodně přes tisíc korun na hlavu - v tuzemsku je to desetkrát méně. A rozhodně to není tím, že by biopotraviny na západě byly výrazně dražší. Podíl biopotravin na celkovém prodeji potravin v Česku tak dělá pořád jen pár desetin procenta - průměr v zemích staré evropské patnáctky je mnohonásobně vyšší.
Nicméně trend je jasný: Pochutiny s přídomkem bio spotřebitele stále víc zajímají. Celosvětový obchod s nimi už loni výrazně přesáhl 30 miliard eur. V Evropě vede Německo s prodeji za více než pět miliard eur.
Skromné začátky
Ačkoliv ve světě funguje byznys s bipotravinami už několik desetiletí, doma má podle Václavíka za západem stále zhruba desetileté zpoždění. Je to dáno nejen nižší kupní silou, ale i podmínkami, v nichž firmy vyrůstají.
Příkladem, jak těžce se v Česku rodí biopotraviny, je příběh rodiny Dobrovolných z Třebíčska. Manželé Pavel a Jarmila, oba Pražáci, dostali v restitucích zpět zničený statek v Ratibořicích. Rozhodli se zcela změnit životní styl a opustit velkoměsto. Následovala pracná rekonstrukce a vzápětí sázka na ekozemědělství, konkrétně chov koz a produkci biomléka. "Pak jsme si postavili i vlastní mlékárničku, zapojili jsme do firmy i syna a biojogurty už vozíme do řady prodejen," vylíčila Jarmila Dobrovolná vývoj firmy, který trval řadu let, stál spoustu úsilí a nevznikl by bez dotační podpory z EU i státní kasy.
Podobně ze skromných začátků vznikaly další ekopodniky. Na nadšení pro věc, a nejen na podnikatelském kalkulu, je založen i vznik společnosti Country Life. Má vlastní ekofarmu, biopekárnu v Nenačovicích u Berouna a čtyři prodejny i s nabídkou od jiných dodavatelů v Praze. Loni dosáhla obratu ve velkoobchodu zhruba 180 milionů korun. "Letos počítáme s nárůstem až o 30 procent. Ze zisku přitom dotujeme například osvětový Institut životního stylu či ozdravné pobyty v přírodě," vysvětluje propagační manažerka firmy Lubomíra Chlumská.
Jinou cestou se vydávají velké potravinářské firmy, které naopak ekoprodukty přibírají ke klasické výrobě. Průkopníkem je v tomto směru především olomoucká mlékárna Olma s biomlékem a dalšími mléčnými výrobky. Ta chce letošní produkci biomléka oproti loňsku ztrojnásobit. "Jenže není jednoduché sehnat doma surovinu. Museli jsme se ohlížet po dodávkách i v zahraničí," připomněl hlavní neduh oboru šéf Olmy Jiří Gavenda.
Řetězce nastupují
Největší rozmach biopotraviny zažívají díky tomu, že vstoupily do velkých obchodních řetězců.
Chlubí se jimi supermarkety Billa, obchody Tesca i Plus Discount. Letos vyrukovaly se značkou BioCoop i maloobchodní družstevní řetězce Coop. Nabídku posílil také řetězec Interspar.
"Vidíme v biopotravinách velkou perspektivu a hledáme stále domácí dodavatele," uvedl ředitel společnosti Spar Martin Hruška.
Fakt, že lví podíl na prodeji biopotravin mají velké obchodní řetězce, zaměřené především na konvenční potraviny, ovšem neplatí všude ve světě. Například největší světový biotrh v USA s roční tržbami šplhajícími k 20 miliardám dolarů má téměř polovinu obratu ze specializovaných prodejen.
V Česku je přitom Country Life se čtyřmi prodejnami největší specializovanou sítí v zemi. A popravdě zatím také jedinou.
Jsou vůbec zdravější?
Omezením pro ještě větší spotřebu biopotravin jsou jejich vyšší ceny oproti běžným výrobkům.
"V některých případech je to o 20 procent, v jiných až dvojnásobek," říká Chlumská. K výrazně dražším biovýrobkům oproti konvenčnímu zboží patří třeba vejce. Příčina vyšší ceny je podle podnikatelů zřejmá: Vyšší výrobní náklady, k jejichž pokrytí nestačí ani zvýšené speciální dotace ekologickým zemědělcům. Ekofarmář nesmí uměle hnojit pole, ani krmit chemicky ošetřovaným krmivem, a proto má nižší produkci. A biopotravinář nesmí přidávat do výrobku konzervační a jiné látky jako výrobce konvenční.
"Od ledna zdražíme zboží o šest až osm procent. Až o třetinu totiž zdražila mouka," upozorňuje Zeman z Biopekárny, že ani ekologickým potravinám se celkový růst cen nevyhne.
Stále více lidí přesto biopotraviny do jídelníčku aspoň občas zařadí - zdravá výživa patří k modernímu životnímu stylu. Další paradox biopotravin se ovšem týká právě otázky: Nakolik jsou vlastně biopotraviny zdravější - a jsou vůbec v tomto lepší než běžné výrobky? Provokativní otázka ale nemá jasnou odpověď.
"Není přesvědčivě prokázáno, že biopotraviny obsahují třeba víc vitamínů. Výrobky bez chemických konzervačních látek jsou také více náchylné k mikrobiálnímu znečištění," konstatovala Jana Dostálová z Ústavu chemie a analýzy potravin.
Pavel Trávníček ze svazu ekologických zemědělců Pro-Bio naopak upozornil nejen na vyšší kvalitu bioproduktů, ale i na jejich výrazně lepší chuť.
Jednu jistotu ale spotřebitel má: Vyšší cenou za zboží platí za to, že do půdy jde při pěstování méně chemie a zvířata jsou chována v lepších podmínkách, než v konvenčním zemědělství.
"Jednáme teď s několika obchodními řetězci. Už tak velká poptávka stále roste, dosavadní sortiment devíti druhů crackerů a sušenek možná rozšíříme ještě o biochleba a pečivo," říká Zeman.
Podobně hovoří většina podnikatelů v oboru. Česko prožívá dosud nevídaný boom biopotravin. Letos se prodej oproti loňsku téměř zdvojnásobí, dosáhne už 1,3 miliardy korun. A příští rok se má prudký nárůst zopakovat.
"V roce 2008 počítáme s tržbami kolem 2,6 miliardy korun, v roce 2010 obrat odhaduji na nejméně 5,8 miliardy," předpokládá Tom Václavík z agentury Green marketing, která český trh důkladně mapuje.
Razantní nástup ekopotravin v zemi ale zdaleka není tak přímočarý a bezproblémový, jak se zdá. Zatímco poptávka prudce stoupá, tuzemská nabídka zaostává. Především chybějí suroviny - biomlékem počínaje přes pšenici nebo med patřičné jakosti.
Paradoxem je, že základna pro bipotraviny by v Česku měla být teoreticky na skvělé úrovni. S téměř sedmiprocentním podílem ekologicky obhospodařované půdy na celkové výměře luk, pastvin a polí je země na evropské špičce. Ale farmáři sklízejí hlavně bohatě dotované "ekoseno", případně vyvážejí z ekofarem hovězí dobytek za lepší ceny do zahraničí.
"Domácí produkce uspokojí naše požadavky sotva na dvacet procent," potvrzuje biopekař Zeman.
Paradoxů je kolem tuzemských biopotravin ještě víc. Zatímco i v tempu jejich prodeje se Česko řadí k evropské špičce, v absolutním objemu ještě za západními státy výrazně zaostává.
Například Němci utratí ročně za ekopotraviny v přepočtu hodně přes tisíc korun na hlavu - v tuzemsku je to desetkrát méně. A rozhodně to není tím, že by biopotraviny na západě byly výrazně dražší. Podíl biopotravin na celkovém prodeji potravin v Česku tak dělá pořád jen pár desetin procenta - průměr v zemích staré evropské patnáctky je mnohonásobně vyšší.
Nicméně trend je jasný: Pochutiny s přídomkem bio spotřebitele stále víc zajímají. Celosvětový obchod s nimi už loni výrazně přesáhl 30 miliard eur. V Evropě vede Německo s prodeji za více než pět miliard eur.
Skromné začátky
Ačkoliv ve světě funguje byznys s bipotravinami už několik desetiletí, doma má podle Václavíka za západem stále zhruba desetileté zpoždění. Je to dáno nejen nižší kupní silou, ale i podmínkami, v nichž firmy vyrůstají.
Příkladem, jak těžce se v Česku rodí biopotraviny, je příběh rodiny Dobrovolných z Třebíčska. Manželé Pavel a Jarmila, oba Pražáci, dostali v restitucích zpět zničený statek v Ratibořicích. Rozhodli se zcela změnit životní styl a opustit velkoměsto. Následovala pracná rekonstrukce a vzápětí sázka na ekozemědělství, konkrétně chov koz a produkci biomléka. "Pak jsme si postavili i vlastní mlékárničku, zapojili jsme do firmy i syna a biojogurty už vozíme do řady prodejen," vylíčila Jarmila Dobrovolná vývoj firmy, který trval řadu let, stál spoustu úsilí a nevznikl by bez dotační podpory z EU i státní kasy.
Podobně ze skromných začátků vznikaly další ekopodniky. Na nadšení pro věc, a nejen na podnikatelském kalkulu, je založen i vznik společnosti Country Life. Má vlastní ekofarmu, biopekárnu v Nenačovicích u Berouna a čtyři prodejny i s nabídkou od jiných dodavatelů v Praze. Loni dosáhla obratu ve velkoobchodu zhruba 180 milionů korun. "Letos počítáme s nárůstem až o 30 procent. Ze zisku přitom dotujeme například osvětový Institut životního stylu či ozdravné pobyty v přírodě," vysvětluje propagační manažerka firmy Lubomíra Chlumská.
Jinou cestou se vydávají velké potravinářské firmy, které naopak ekoprodukty přibírají ke klasické výrobě. Průkopníkem je v tomto směru především olomoucká mlékárna Olma s biomlékem a dalšími mléčnými výrobky. Ta chce letošní produkci biomléka oproti loňsku ztrojnásobit. "Jenže není jednoduché sehnat doma surovinu. Museli jsme se ohlížet po dodávkách i v zahraničí," připomněl hlavní neduh oboru šéf Olmy Jiří Gavenda.
Řetězce nastupují
Největší rozmach biopotraviny zažívají díky tomu, že vstoupily do velkých obchodních řetězců.
Chlubí se jimi supermarkety Billa, obchody Tesca i Plus Discount. Letos vyrukovaly se značkou BioCoop i maloobchodní družstevní řetězce Coop. Nabídku posílil také řetězec Interspar.
"Vidíme v biopotravinách velkou perspektivu a hledáme stále domácí dodavatele," uvedl ředitel společnosti Spar Martin Hruška.
Fakt, že lví podíl na prodeji biopotravin mají velké obchodní řetězce, zaměřené především na konvenční potraviny, ovšem neplatí všude ve světě. Například největší světový biotrh v USA s roční tržbami šplhajícími k 20 miliardám dolarů má téměř polovinu obratu ze specializovaných prodejen.
V Česku je přitom Country Life se čtyřmi prodejnami největší specializovanou sítí v zemi. A popravdě zatím také jedinou.
Jsou vůbec zdravější?
Omezením pro ještě větší spotřebu biopotravin jsou jejich vyšší ceny oproti běžným výrobkům.
"V některých případech je to o 20 procent, v jiných až dvojnásobek," říká Chlumská. K výrazně dražším biovýrobkům oproti konvenčnímu zboží patří třeba vejce. Příčina vyšší ceny je podle podnikatelů zřejmá: Vyšší výrobní náklady, k jejichž pokrytí nestačí ani zvýšené speciální dotace ekologickým zemědělcům. Ekofarmář nesmí uměle hnojit pole, ani krmit chemicky ošetřovaným krmivem, a proto má nižší produkci. A biopotravinář nesmí přidávat do výrobku konzervační a jiné látky jako výrobce konvenční.
"Od ledna zdražíme zboží o šest až osm procent. Až o třetinu totiž zdražila mouka," upozorňuje Zeman z Biopekárny, že ani ekologickým potravinám se celkový růst cen nevyhne.
Stále více lidí přesto biopotraviny do jídelníčku aspoň občas zařadí - zdravá výživa patří k modernímu životnímu stylu. Další paradox biopotravin se ovšem týká právě otázky: Nakolik jsou vlastně biopotraviny zdravější - a jsou vůbec v tomto lepší než běžné výrobky? Provokativní otázka ale nemá jasnou odpověď.
"Není přesvědčivě prokázáno, že biopotraviny obsahují třeba víc vitamínů. Výrobky bez chemických konzervačních látek jsou také více náchylné k mikrobiálnímu znečištění," konstatovala Jana Dostálová z Ústavu chemie a analýzy potravin.
Pavel Trávníček ze svazu ekologických zemědělců Pro-Bio naopak upozornil nejen na vyšší kvalitu bioproduktů, ale i na jejich výrazně lepší chuť.
Jednu jistotu ale spotřebitel má: Vyšší cenou za zboží platí za to, že do půdy jde při pěstování méně chemie a zvířata jsou chována v lepších podmínkách, než v konvenčním zemědělství.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
