Zdravěji, a přece chutně

Co je zdravé, není dobré, říká jedna z osvědčených hospodských moudrostí. Nemusí to ale být pravda. Důkazem jsou stále populárnější biopotraviny.

Potraviny označené přívlastkem "bio" už v Česku dorazily i do speciálních koutků velkých obchodních řetězců a těší se rostoucí oblibě. Pravda, stojí víc než ty běžné, ale pokud jejich výrobci skutečně dodržují všechna předepsaná kritéria, jsou kvalitnější, zdraví prospěšnější a k přírodě šetrnější (viz rámeček Co je biopotravina).


Vražedný kolotoč

Snaha o co největší výnosy rozpoutala v přírodě vražedný kolotoč. Do půdy se dostalo gigantické množství umělých hnojiv a preparátů, které sice zvýšily produkci, ale zároveň poničily vše ostatní, včetně přirozených ochránců rostlin. Proto se masivně nasadily nejrůznější ochranné postřiky - a tedy další chemie. Živá půda časem mrtvěla, takže se dávky musely zvyšovat.

Ve vyspělých zemích však začaly postupně vznikat zemědělské podniky, které se snaží o návrat k hospodaření, jak ho praktikovali ještě na počátku minulého století naši prapředci. Dnes se tomu vznosně říká ekologické zemědělství. Má to být přirozený způsob hospodaření s kladným vztahem k životnímu prostředí, jenž by měl napomoci k obnově rovnováhy a harmonie v přírodě, kterou člověk silně narušil.


Vyšší cena, ale i kvalita

Získat označení "bio" není nic snadného. Vše se řídí danými pravidly a mnohdy trvá léta, než prvovýrobce i ten, který bioprodukty dál zpracovává, obdrží potřebná dobrozdání a certifikáty. Vyšší konečná cena není dána rozmarem výrobců - omezení či vyloučení chemie v hospodaření a při zpracovávání většinou znamená nižší výnosy a větší náklady.

Nejde totiž jenom o tuny hnojiv a postřiků, které uměle zvyšují produkci, ale také o nejrůznější plnidla, lepidla, barviva či ochucovadla, která se při konvenční výrobě přidávají do už tak dost chemizovaných potravin. Moc se mi líbil závěr vánočního příspěvku známého restauratéra Jiřího Karpíška pro Hospodářské noviny, který v ledničce objevil v igelitu zabalenou "šunku" a váhal, zda do tříděného odpadu vyhodit jenom obal, nebo i obsah, který s masem neměl už nic společného.

Jako porotce jsem se zúčastnil soutěže Česká biopotravina roku 2007 (nejlepší desítku výrobků přinášíme v rámečku na této straně). Je potěšující, že všechny přihlášené produkty byly nejenom bio, ale také chutné. To nebývalo vždy pravidlem, navíc rozhodně nepatřím k "zrnomilcům". Škála přihlášených výrobků zahrnovala také maso (existuje i biouherák), skvělé byly mléčné produkty a pečivo jakbysmet. Dokonce se zde letos objevil i med a hned se stal absolutním vítězem (více v rámečku na této straně).


Vítězové kategorií

Vzhledem k velkému počtu nominovaných biopotravin se porota rozhodla k absolutní desítce vyhlásit navíc také vítěze v kategoriích pečivo, mléčné výrobky, nápoje a pochutiny - ostatní.

Nejlepším pečivem se staly Celozrnné špaldové krekry s dýňovým semínkem a česnekem z Biopekárny Zemanka. Porota vysoko vyzdvihla originální recepturu, výbornou chuť, tradiční ruční výrobu a velmi dobře zpracovaný vizuální styl obalu celé produktové řady.

Také v kategorii mléčných biovýrobků se sešla kvalitní nabídka. Vítězem se stal Bio kysaný nápoj jahoda z Mlékárny Valašské Meziříčí. Jedná se o chuťově vynikající jahodovou variantu úspěšného bio kysaného nápoje, loňského vítěze soutěže.

Mezi nápoji získal nejvyšší hodnocení Hostětínský sirup z černého bezu, vyráběný společností Tradice Bílých Karpat. Porota ocenila výbornou chuť tradičního nápoje českého venkova i kvalitní rozvoj úspěšného výrobního programu využití plodů z biosférické oblasti Bílých Karpat.

Ve velmi silně zastoupené kategorii pochutin dominoval celkový vítěz soutěže, Pošumavský bio med.
AUTOR: Libor Ševčík

libor.sevcik@economia.cz

Co je biopotravina

Je to potravina vyrobená ze surovin pocházejících z ekologického zemědělství za podmínek uvedených v Nařízení Rady 2092/91 ES a v zákoně č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, na kterou bylo vydáno osvědčení o původu biopotraviny.


Při její výrobě je zakázáno např. bělení, působení hormonů, ozařování a mikrovlnný ohřev, nakládání s použitím chemikálií atd. Nesmí se také užívat syntetické přídatné látky (např. syntetická sladidla). Existuje pozitivní seznam povolených přídatných látek, tzv. éček, jedná se přitom o látky v přírodě běžné nebo zhotovené z přírodních surovin, třeba kyselina askorbová (vitamin C), oxid uhličitý, kyselina mléčná, kyselina citronová atd. Pravé a certifikované biopotraviny jsou označené grafickým znakem BIO (tzv. biozebra), případně jeho schválenými modifikacemi a nápisem Produkt ekologického zemědělství. Seznam certifikovaných biopotravin najdete na internetových stránkách www.kez.cz.

Informace

www.probioliga.cz

www.biospotrebitel.cz

www.agronavigator.cz

www.agroporadenstvi.cz

www.pro-bio.cz

www.enviweb.cz

www.mze.cz

Česká biopotravina roku 2007

11. Pošumavský bio med Jan Pintíř

12. Bio kysaný nápoj - jahoda Mlékárna Valašské Meziříčí

13. Bio jogurt drink (bílý, jahoda, brusinka/černý rybíz) OLMA

14. Bio dýňové gomasio Bio nebio

15. Celozrnné špaldové krekry s dýňovým semínkem a česnekem Biopekárna Zemanka

16. Bio hovězí zadní bez kosti Moravan

17. Čoko-kokosky se špaldovou moukou Biopekárna Zemanka

18. Hostětínský sirup z černého bezu Tradice Bílých Karpat

19. Hruško-jablečný bio mošt Olga Syrovátková

10. Celozrnné špaldové krekry se sezamem a sojovou omáčkou Biopekárna Zemanka

Soutěž Česká biopotravina roku společně s Pro-Bio Svazem ekologických zemědělců vyhlašuje Potravinářská komora České republiky.

Med od pošumavských včel

Jedním z problémů českých výrobců biopotravin je fakt, že v tuzemsku neexistuje cukr v biokvalitě. Sladit se musí biocukrem z cukrové třtiny. Nyní se u nás poprvé objevil biomed. Vzhledem k tomu, že většina včelstev musí být chemicky ošetřena proti roztoči Varroa destruktor, neměl dosud prakticky nikdo ze včelařů šanci získat označení "bio". Až přišel zapálený včelař Jan Pintíř z Nedaniček u Švihova nedaleko Klatov.

Ekologický včelař musí být registrován v souladu se zákony EU a ČR o ekologickém zemědělství a je povinen respektovat veškeré zákonné podmínky. Zejména musí umístit včelstva tak, aby se v okruhu tří kilometrů skládaly zdroje nektaru a pylu převážně z kultur pěstovaných ekologickým způsobem nebo z divoce rostoucích rostlin. Včelař má rovněž za úkol zajistit dostatečnou vzdálenost od všech nezemědělských zdrojů znečištění, které by mohly vést k zamoření. Musí vyloučit veškeré cizorodé látky, zejména pak chemické veterinární preparáty pro léčení včelstev. Platí zakáz umělého přikrmování, na konci období produkce je třeba včelstvům zajistit dostatečné zásoby medu a pylu k jejich přezimování. Umělá výživa včelstev je výjimečně povolena, pokud je jejich přežití ohroženo extrémními klimatickými podmínkami. Tato výživa musí sestávat z medu pocházejícího z ekologického zemědělství, a to navíc přednostně ze stejné jednotky. Úly se v zásadě vyrábějí z přírodních materiálů, nezávadných z hlediska životního prostředí i z hlediska včelařských produktů.

Chov pošumavských včel Jana Pintíře na sklonku roku 2006 úspěšně splnil veškerá kritéria a byl zařazen do rámce ekologického zemědělství. Jeho včelstva jsou v rozsáhlých lesních komplexech okresů Klatovy a Plzeň-jih chována v nepřerušené linii už více než sto let. Pocházejí z divoké původní středoevropské, české medonosné včely (Apis mellifera mellifera L.) - ekotyp včela pošumavská. Ta byla odchycena v přírodě na shodném místě, kde se včelstva dodnes chovají.

Specialitou Jana Pintíře jsou jednodruhové medy v biokvalitě - maliníkový, krušinový, vrbový, ostružiníkový, z divoké višně, jedlový, borovicový a další. Každý z nich má svou charakteristiku, vůni, barvu, chuť i obsah základních živin.