Hledá se česká buchta. Zn. Bio

Jak vypadá boom v přímém přenosu? Vítejte ve světě biopotravin. Vyskakují odevšad, z ekonomického zpravodajství, lifestylových časopisů, obchodů i reklamy. Poptávka skutečně letí raketově nahoru. Během loňského roku stoupla o 70 procent. Mohlo by se - hlavně pod vlivem kakofonie všudypřítomného biozájmu - zdát, že tu jde hlavně o společenský fenomén, pozoruhodný, leč bez většího praktického významu. To ale vůbec není na místě.

Buďme bio, vyplatí se to

Spotřebitelská poptávka po biopotravinách má totiž výhledově velké a velmi věcné důsledky. Pokud dál poroste, postupně promění české zemědělství. Může tedy zcela přestavět odvětví, které prakticky rozhoduje, jak vypadá více než polovina země. Ekologické hospodaření, jež biopotraviny dodává, totiž nesype na pole a do sadů kvanta pesticidů ani průmyslových hnojiv.

Venkov hned vypadá jinak. Janne Bengtsson a jeho kolegové z univerzity v Uppsale shromáždili a přepočetli výsledky 66 studií, které v různých evropských státech porovnávaly přírodu kolem biopolí s průmyslovým zemědělstvím. Statistický trend odpovídá selskému rozumu. Kde pěstují podle ekologických pravidel, je viditelně větší bohatství rostlin, motýlů, dalšího hmyzu i jiných zvířat. Třeba na dánských ekologických statcích napočetli dvoj- až trojnásobně větší početnost ptáků. Přitom pro jednu skupinu tyhle výsledky neplatí: pro škůdce.

Podobně z ekologického zemědělství odtéká do řek, přehrad a rybníků asi o polovinu méně dusíku. Slepice či prasata netráví život namačkaná v nelidských halách velkochovů, nýbrž mají volný výběh, na rozdíl od běžných hospodářských zvířat poznají v životě zemi, seno a nebe. Pokud domácí biopotraviny opravdu postupně obsadí významnou část zdejšího trhu, vrátí do české krajiny život. Možná poprvé před sebou máme hospodářské odvětví, kde v roli hlavního faktoru, který snižuje znečištění, může státní legislativu vystřídat tlak spotřebitelů.

Není ovšem zdaleka jisté, že české biopotraviny velkou část trhu opravdu obsadí. Sice jen od ledna do března přibylo skoro 250 nových farem, ve skutečnosti se ale hrozivě rozevírají nůžky mezi poptávkou a výrobou. Loni už 62 procent biozboží v obchodech pocházelo z dovozu. Přitom v roce 2006 to bylo o šest procentních bodů méně.

Čekáme na biohermelín

Velký podíl dovozu je přitom úplně zbytečný. Supermarkety nabízejí desítky druhů importovaných biopotravin, které by klidně mohli dodávat domácí zemědělci. Třeba řetězec Plus Discount (který loni vedl ambiciózní reklamní kampaň na podporu své značky Biobio) uvedl, že čtyři pětiny sortimentu dováží. České statky i naše krajina tak přicházejí o dobrou příležitost. Rozhodující příčinou je konzervativní přístup hlavních výrobců potravin.

Řetězce si stěžují, že potřebné zboží na domácím trhu nemohou sehnat. Většina velkých českých pekáren, mlékáren a dalších podniků bio prostě nevyrábí. Proto v obchodech chybí hlavně základní potraviny: docela obyčejný biochleba či sýry a další mléčné výrobky, uzeniny, zboží z ovoce a zeleniny. Kdy třeba Pribina začne dodávat biohermelín, kdy se dočkáme obyčejného biochleba od Delta Pekáren nebo kdy z Vodňan přijdou biokuřata?

Práce pro Gandaloviče

Ale nevypadá to beznadějně. Většina z velkých výrobců, kteří na trh zatím nevstoupili, ve výzkumu Hnutí DUHA řekla, že o novém trendu uvažují. Pouze asi třetina podniků biopotraviny rovnou vylučuje.

Otevírá se zde i nová role pro politiky. Ministr nemusí jen navrhovat zákony, rozdělovat dotace a podepisovat vyhlášky. Mohl by s průmyslem také jednat. Manažeři se bezesporu rozhodují v prvé řadě podle vlastních ekonomických úvah. Ale důležitá překážka větší nabídce biopotravin - opatrný přístup - má hlavně kulturní příčiny. Potom neformální autorita vlády může dveře naopak otevírat. Petr Gandalovič by to měl alespoň zkusit.

AUTOR: Vojtěch Kotecký
Autor je programový ředitel Hnutí DUHA