Jakub Málek: Cesty za posledními evropskými pralesy, kde stále vládne sama příroda

]]> Když se řekne prales, každému se zřejmě vybaví ten tropický deštný. Stromy s mohutnými kořenovými náběhy a liánami, po nichž se prohání vřešťani, po zemi pobíhají tarantule a na širokých listech rozmanité vegetace poskakují žabky všelijakých barev. Divoká příroda netknutá člověkem. Tyto ekosystémy jsou z hlediska jejich funkcí neocenitelné a to, jakou rychlostí mizí z mapy světa, je alarmující. Ovšem věřte nebo ne, i v Evropě jsou stále ještě poklady v podobě nedotčených pralesů, kde stále všem procesům poroučí sama příroda. Samozřejmě, že z hlediska druhové rozmanitosti samotných stromů či organismů, které tyto lesy obývají, se nedají s těmi tropickými srovnat. Ovšem minimálně dvě věci mají společné. Na svém území plní roli nenahraditelných ekosystémů a kvůli nenasytnosti člověka čelí kritickému ohrožení.