Velká Británie zkoumá možnosti akumulace energie z OZE do mořského podloží

Pomocí technologie stlačeného vzduchu (CAES) by v budoucnosti mohla Velká Británie akumulovat energii z obnovitelných zdrojů energie (OZE), zejména z větrných elektráren v pískovcovém podloží pod hladinou v Severním moři. Zejména by byla vhodná pro zimní měsíce, kdy je poptávka po elektřině vyšší.Zvětšit obrázekAkumulace energie pod mořemPřebytky vyrobené elektřiny z větrných parků v době, kdy hodně fouká, by se mohly ukládat pod mořem. Stlačený vzduch, který by poháněl turbíny, by se mohl uvolňovat v době, kdy je vyšší poptávka po elektrické energii, to znamená v zimních měsících. Tento přístup by vyřešil nestabilitu dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů, navrhli vědci ze skotských univerzit v Edinburghu a Glasgow. Studii zveřejnil časopis Nature Energy.Akumulace energie v CAES neprodukuje žádné emise a nepotřebuje palivový pohon, energii čerpá ze sítě, resp. jejího přebytku. Princip CAES funguje podobně jako přečerpávací elektrárny. V době nízkého odběru proudu se "nadbytečná" elektřina využije na stlačování vzduchu do podzemních zásobníků. Ve špičce se stlačený vzduch vrací z podzemí zpět, aby poháněl turbíny napojené na generátor. Tímto způsobem se omezí výkyvy způsobené změnou přírodních podmínek.Výhodou má být to, že skály jsou v blízkosti offshore větrných praků, případně by se daly použít i na energii vyrobenou z přílivových elektráren.Ukládání energie pomocí stlačeného vzduchu by mohlo být použito v porézních horninách po celém světě, uvedli britští vědci. V případě Velké Británie odhadují potenciální kapacitu pro ukládání energie v pískovcových útvarech v pobřežních vodách na 160 procent elektřiny, která se spotřebovala v celém Spojeném království v lednu a únoru v roce 2017. Studie počítá s energetickou účinností mezi 54 a 59 procenty.První CAES projekty v praxiVelkokapacitní zásobníky energie pracující se stlačeným vzduchem mohou být jednou z mnoha cest, jak do budoucna zajistit elektrickou soběstačnost. V praxi se již testují několik let v USA a Německu.První zařízení CAES na světě je v Huntorfu mezi Brémami a Oldenburgem v severním Německu. Je v provozu už od roku 1978. Kompresory pohání mimošpičkový proud z jaderné elektrárny Unterweser (1410 MW). Plní dva válcovité podzemní zásobníky v hloubce 650 až 800 metrů o objemu 310 tisíc m3. Na provozní tlak 72 barů se zásobníky naplní zhruba za osm hodin. Stlačený vzduch vystačí na dvě hodiny provozu. Ve špičce je elektrárna schopna prakticky okamžitě dodávat do sítě 290 megawattů.V roce 1991 ve státě Alabama ve Spojených státech byla vybudována druhá jednotka CAES jako součást plynové elektrárny McIntosh. Blok 1 má podzemní zásobník o kapacitě 538 tisíc m3. Zdroj funguje bez problémů v součinnosti s ryze plynovými bloky 2 a 3 (ty byly dostavěny v roce 1998).Výhodou technologie CAES je možnost uchovávání energie po několik měsíců. Hlavním nedostatkem je vysoká finanční náročnost. Do budoucna by ale technologie CAES mohla vyřešit přechod Velké Británie a dalších zemí na dodávky elektřiny pouze z obnovitelných zdrojů. Další výzkum by měl pomoci snížit náklady.