Jaké je řešení velkého problému jádra v malé zemi?

Už dobře 15 let slýchám každý nový rok, že letos už se konečně musí rozhodnout, z čeho budeme vyrábět elektřinu. Volání expertů i investorů po jasném postoji státu k jádru a uhlí je logické. Čím jednoznačnější rozhodnutí bude, tím pochopitelně pro investiční rozhodování lépe. Když chce ČEZ, respektive na něj navázané dodavatelské konglomeráty stavět novou jadernou elektrárnu, je pochopitelné, že potřebuje vědět desítky let předem, že se má pustit do díla. Stejně tak uhelné elektrárny a teplárny potřebují vědět mnoho let dopředu, zda limity pro těžbu hnědého uhlí zůstanou v platnosti ve stávajících hranicích, anebo jejich posunutí zvýší nabídku.Takové jasné slovo ale nemusí být pro ostatní investory v energetice a veřejnost, tedy spotřebitele a daňové poplatníky, čili pro celý trh, dobrou zprávou. Ukázalo se to paradoxně v případě nepovedené podpory obnovitelných zdrojů, kterou spustil zákon z roku 2005. Stát o šest let později napravil svou vlastní chybu tak, že potrestal investory. A zdá se, že v řetězci chyb chce pokračovat i nadále, když hodlá z aukcí, tedy efektivního systému pro výběr dodavatele obnovitelné elektřiny, vyloučit některé typy zdrojů (např. právě velké fotovoltaiky), aniž by měl pro to ekonomický argument.Když se vrátím k očekávanému letošnímu rozhodnutí - zda bude nová jaderná elektrárna, nebo ne - napadá mě, že rizika takového rozhodnutí, bude-li kladné, opět ponese nejen trh a jeho hráči, včetně všech občanů. Také samotný investor ponese jak ekonomická, tak politická rizika. Žijeme totiž v Česku a nikdo mu proto nemůže garantovat, že se za pár let radikálně nezmění politická reprezentace, která přijde se zcela jinou energetickou koncepcí. Je tudíž otázkou, zda v takové situaci lze vůbec vyjednat oboustranně výhodnou smlouvu. Rozhodování, které čeká vládu, je natolik složité, že by před ním zřejmě couvli i nejlepší z nejlepších soukromých hráčů světové energetiky.Má tedy velký problém jádra v malé zemi, navíc v mlýnském kameni mezi několika mocnostmi, nějaké správné řešení? Těžko radit, ale co kdyby se pro změnu stát a experti podívali na naši energetickou koncepci obrácenou optikou? Namísto malování grafů, kolik má ten který zdroj v roce 2040 vyrábět, by představili sadu opatření na podporu podnikatelských iniciativ, inovací, vědy a výzkumu v energetice tak, aby do budoucna mohlo převzít odpovědnost za dostatek elektřiny diverzifikované portfolio mnoha zdrojů a investorů?To není nic proti jádru. I zde by náš stát měl projevit prozíravost a nadále investovat slušné sumy do jaderného výzkumu a vzdělání, které má v Česku tradici a stále dobrý zvuk. Vždyť už i aplikovaný výzkum přichází například s malými jadernými reaktory, které mohou zásadně změnit globální energetiku, pomoci s radikálním snížením emisí, a flexibilně doplnit obnovitelné zdroje. Jestli se tak stane, to však ukáže až čas. A trh.Autor: Zdeněk Sobotka (majitel holdingu SOLEK GROUP)