Návrat kočky divoké do české přírody?

Po šedesáti letech se podařilo potvrdit výskyt kočky divoké v České republice. Vzhledem k tomu, že přirozeným biotopem kočky divoké jsou zejména listnaté a smíšené lesy vrchovin a pahorkatin (Stahl & Leger, 1992), se historicky kočka divoká vyskytovala v české přírodě ještě v 17. století téměř na celém území. V polovině 18. století se v důsledku intenzifikace lesního hospodářství a proměny přirozeného prostředí začala oblast jejího výskytu postupně zmenšovat. Ve stejnou dobu se stala kočka divoká lovenou zvěří, jelikož byla spolu s dalšími šelmami považována za škodnou. V polovině 19. století dochází k definitivnímu ústupu tohoto druhu a později ve 20. století se považuje v českém prostředí za vzácný druh (Kokeš, 1974).