Petr Svoboda: Zastavějí všechno kolem vás

Před volbami v roce 1992 stála naše společnost na podobném rozcestí jako dnes. Rozhodovala se mezi dvěma cestami hospodářské transformace. První cesta byla rychlá a vedla přes privatizaci státních podniků bez výraznější právní regulace. Druhá cesta byla pomalejší a podmiňovala privatizaci přijetím standardních evropských zákonů v oblasti kapitálového trhu. První cestu razila ODS v čele s usměvavým Václavem Klausem, který nevěděl, jak rozlišit čisté a špinavé peníze, a chtěl, aby se privatizace udělala rychle a pokud možno po tmě. Druhou cestu reprezentovalo Občanské hnutí složené z intelektuálů a právníků, jako byl Petr Pithart, Jiří Dienstbier či Dagmar Burešová, kteří varovali před privatizací bez pravidel a kromě peněz vyznávali i nějaké zásady. Lidé však tenkrát masově podlehli kouzlu Václava Klause a představě, že když to uděláme rychle, budeme se mít brzy jako v Německu. Volby skončily drtivým vítězstvím ODS, Občanské hnutí zmizelo v prachu dějin a Česká republika nastoupila éru 90. let, ,,doby kožené a železné", kterou charakterizovala divoká privatizace, krachy investičních fondů a bank a rozkradení státního majetku v hodnotě až 1 bilionu korun. Tato doba stvořila i své ,,hrdiny", z nichž ten největší nedávno spadl s vrtulníkem, a ten druhý největší nám už několik let vládne ve střetu zájmů, který je větší než krakatice obrovská.