Ať žijí mrtvé stromy!

Stromy výjimečné svým mimořádným vzrůstem a stářím se těší zájmu společnosti od nepaměti. Takové stromy nám lidem imponují svou velikostí a pro nás nedosažitelným věkem, v němž mnohdy zůstávají vitálními a majestátními dominantami krajiny. Mnohé z těchto stromů jsou zařazeny na seznam tzv. památných stromů, čímž společnost stvrzuje zvláštní zájem na jejich ochraně. V současnosti je v seznamu památných stromů spravovaném Agenturou ochrany přírody a krajiny 6152 jednotlivých položek (některé záznamy přitom netvoří jednotlivé stromy, ale i celé aleje). Zprávy o ztrátě významných starých stromů vyvolávají zájem veřejnosti, ať již stromy odumřou přirozeně či je jejich skon uspíšen lidským zásahem. V takovém případě může ve veřejnosti neobyčejně silně rezonovat i zpráva o pokácení jednoho jediného stromu, jako se to stalo v případě dubu z Krnova [1]. Paradoxem je, že těžby starých lesních porostů, při nichž naráz zaniknou desítky i stovky starých stromů, mnohdy zůstávají stranou zájmu veřejnosti. Zatímco staré stromy se těší zaslouženému zájmu, staré lesy - přinejmenším některé - nezaslouženému nezájmu.