Nomádi pod Araratem

Jedno kurdské přísloví praví, že jediným přítelem Kurdů jsou hory, které je obklopují. Mahmet, mohutný, ve tváři větrem ošlehaný pastýř, přihnal sem na rozlehlé pláně pod Araratem jako každý rok huňaté ovce a postavil plátěný stan, který se na několik měsíců stane jeho domovem. Spolu s ním sem přišlo také několik dalších rodin. Těsně po svítání vyhánějí každý den své ovce do horských průsmyků i říčních koryt, jako to odedávna dělali jeho předkové, a pozdě večer se opět vracejí zpět. Život zde jen zdánlivě připomíná idylickou a poklidnou pohádku. číst dál