Obrana stranictví

Stále více hlasů slyším tvrdit, že stavem na místě přešlapující české společnosti jsou vinny politické strany jako takové. Hašteřivé, prospěchářské, úplatné. Pryč s nimi, obrodu politiky teď vezmou do rukou občané. Budou se jmenovat Hnutí Alternativa nebo Změna a nebudou to politici. Kritika politických stran je česká, a nejen česká tradice. Vychází z představy zjednodušeně vyjádřené památným heslem Občanského fóra ve volbách v roce 1990: Strany jsou pro straníky, Občanské fórum pro všechny. Kritika rozbujelého stranictví je jistě správná: stačí otevřít meziválečné Lidové noviny či Přítomnost na libovolné straně libovolného ročníku, aby bylo zřejmé, že stranictví bylo problematizováno už za první republiky. Snad není nepřiměřené vést paralelu i s Výmarskou republikou, v níž neschopnost politických stran společně vládnout byla jednou z příčin nástupu fašismu. I u nás byla kritika stranictví po válce součástí celonárodního konsenzu, který umožnil zrušit celou politickou pravici a později zmrzačit i všechny zbylé strany vyjma komunistické. Překročí-li kritika politiky určitou hranici, stane se z kritiky politiky opozicí proti politice, tvrdí Václav Bělohradský. Ve své nejradikálnější podobě má opozice proti politice vždy totalitní podobu.