Komunikují buňky pomocí biofotonů?

Pojem, který spolu s výrazy jako "morfogenetické pole" nebo "mitogenetické záření" počátkem minulého století zavedl ruský embryolog Alexander Gavrilovič Gurvič, zdomácněl zejména v slovníku "alternativních" léčitelů a vyznavačů paranormálních jevů. Po desítkách neúspěšných verifikačních experimentů velká většina vědců podlehla hluboké skepsi a laureát Nobelovy ceny, americký chemik Irving Langmuir tyto teorie zařadil mezi "patologickou vědu". Ne, že by procesy v živé buňce nebo ona samotná neemitovala nějaké velmi slabé elektromagnetické záření. Kontroluje ale jeho nepatrná ultrafialová složka embryonální vývoj? Nebo zajišťuje jakousi formu mimosmyslové komunikace, a to nejen mezi buňkami jednoho organizmu, ale i mezi jedinci případně embryi některých druhů navzájem? Odborná diskuse ani po téměř století se zcela neuzavřela a z času na čas se objeví někdo, kdo se snaží Gurvičovu teorii potvrdit. Těchto pokusů poslední dobou spíše přibývá a není překvapením, že zejména v Rusku. Takzvaný "mitogenetický efekt" se nyní snaží obhájit Sergej Nikolajevič Mayburov z Lebeděvova fyzikálního ústavu v Moskvě. Ve své studii, kterou zveřejnil na internetu, popisuje vzor světelných "vzkazů", jež ve formě fotonů vysílají buňky rybích jiker.