zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Otevřu přírodu lidem

13.07.2014
Příroda
Chráněná území
Les
Otevřu přírodu lidem

Richard Brabec, ministr životního prostředí...

Richard Brabec si dal za cíl zpřístupnit nejcennější kouty české přírody. Turisté by se třeba mohli toulat okolím stezky k Modrému sloupu na Šumavě. Ovšem jen s povolením v mobilu, počty návštěvníků má totiž regulovat webová aplikace.

Když vedl šest let jednu z největších tuzemských chemiček Lovochemii, byl Richard Brabec zvyklý, že věci odsýpají a že se může věnovat problémům, které vyžadují jeho pozornost. Jako ministr musí mnohem víc času věnovat přestříhávání pásek, médiím, vysvětlování. "Na to jsem si musel zvyknout, že to nejde tak rychle," říká ministr životního prostředí.

OTÁZKA: HN: Jsme na začátku léta, řada lidí míří na Šumavu, tak začněme s ní. Čekal jste před nástupem na ministerstvu, že právě ona bude tak silné téma?

Trochu jsem to tušil, protože jsem byl upozorněn předchůdci a lidmi, se kterými jsem o problematice resortu hovořil. Šumava je téma, ale kdybych to vnímal jako normální člověk bez souvislostí, tak by mě to nikdy nenapadlo. Pochopil jsem, že je to strašně latentní problém, který se dvacet let v zásadě pořád převaluje. Už chápu, proč to tak je, proč je to tak zásadně jiné než v jiných národních parcích.

OTÁZKA: HN: No právě, proč se tak nemluví například o Krkonoších?

Těch důvodů je několik. Zaprvé park Šumava je největší z národních parků. Zadruhé je to zóna bezzásahovosti, kde proti sobě stojí dva tábory. Místní obyvatelé, kteří to mají před očima a bezzásahové území si spojují se suchým lesem. Druhá skupina lidí, kam patří jiní vědci a řada nevládních organizací, říká, že je to přirozený vývoj. Příroda se takto obnovuje, horské smrčiny takto fungují... Třetí aspekt je, že v parku jsou obce. A ty zase říkají, že se jim před lety slibovalo, že bezzásahová zóna bude daleko menší a že budou z parku víc profitovat. Ten aspekt je i komerční, mluví se o různých developerských projektech. Například u pana prezidenta a dalších lidí to podle mě vychází z toho, že to tam mají rádi. Spousta vlivných lidí tam má chaty a domy, Šumavu vnímají jako Blaník. Je to český symbol.

OTÁZKA: HN: A vy teď chcete pustit lidi i do těch nejstřeženějších částí...

Šumava má tisíc podob. Má na jedné straně silně komerční Lipno a pak má Modravu, Prášily nebo Horskou Kvildu. Někde uprostřed vede cesta, kdy se všechny strany shodnou na kompromisu, což se možná povedlo v poslední době. Mluvím o dohodě na rozsahu bezzásahovosti v řádu 25 procent. Co se týče zákona o Národním parku Šumava, problém je, že ten by byl buď příliš obecný, nebo naopak příliš svazující a kvůli každé úpravě stezek by se musela dělat novela. Proto jsme se pokusili udělat úkrok stranou a udělat zásadní novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, na níž se podíleli i ředitelé parků. Říkáme: Udělejme to moderněji, méně komplikovaně, nevažme první zónu na vstup, vytvořme například klidové území, kam se nebude smět vstoupit v určitých měsících roku. Některé oblasti budou ale stále zavřené kvůli vzácným rostlinám či živočichům, což vyhlásí správa. Udělejme to jinak, je to opak vůči dosavadní rigiditě.

OTÁZKA: HN: Jenže český turista umí být pěkný hulvát.

Někdy, bohužel. Když se jdete podívat na některá ta cenná místa, zjistíte, že lidé tam chodí i přes zákaz. Nemáme německou disciplínu, tam to lidé respektují. Na druhou stranu chceme lidem důvěřovat a tu možnost jim dát.

OTÁZKA: HN: Jestli tomu dobře rozumím, když tento zákon změníte, tak to bude mít dopad i na další parky, o kterých se třeba teď nemluví. Je to tak?

Ano. Ty změny jsou v zásadě v tom, že se pro všechny parky stanoví základní ochranné podmínky, tedy zákazy. Stanoví se tam, co je zakázáno, což by platilo pro všechny parky, například zákaz rozdělávání ohňů, těžba surovin nebo výstavba průmyslových komplexů. Těch zákazů je zhruba dvacet. Pak tam bude řečeno, co platí v obcích, které se v parcích nachází. A už tam nebude řečeno, kam se smí a kam nesmí. Dnes máte první zónu, kde nemůžete jinam než na stezky. Novela by toto zrušila a zavedla klidová území. Správy nebo ministerstvo by ale formou výjimek mohly omezit přístup tam, kde to je opravdu specifické či citlivé.

OTÁZKA: HN: Takže se všechny parky víc otevřou lidem?

Ano. Víc, než je to dosud. Ale určitě ne všechna místa. Jsou oblasti, které svým charakterem, zejména z hlediska ohrožených druhů, neumožňují, aby tam lidé šlapali volně. To jsou ta klidová území, která budou rozlišena na místa, kde budou jenom stezky, ale zdaleka to nebude jenom první zóna. Některá klidová území budou zavřená asi komplet, některá by byla zavřená pouze v určité části roku. V jiných oblastech by se to ale uvolnilo. I v dnešní první zóně by se dalo v některých oblastech chodit volně, což je průlom.

OTÁZKA: HN: Každopádně ta nová pravidla by platila jak pro Šumavu, tak pro Krkonoše, Podyjí a České Švýcarsko, což jsou dnes národní parky?

Ano, ve všech parcích se stane to samé.

OTÁZKA: HN: A správy těchto parků si budou moct říct, kde vyhlásí ony klidové zóny, kam se nesmí nebo smí jen někdy v roce?

Ano. A to dneska nešlo. Bylo řečeno, že je tady nějaká zóna, kam nemůžete, a tím to haslo. Další věc, kterou chceme prosadit nezávisle na novele, je, že se objednáte přes internet a dostanete pořadové číslo. Třeba na řeku v chráněné oblasti pustíme jen dvacet lodí denně. V zahraničí tohle normálně funguje. To, čeho se přírodovědci bojí, je, že kdybychom do těch oblastí pustili v létě tisíce lidí, tak to pak bude jako na Václaváku. V době internetu si dopředu objednáte návštěvu. A sami uvidíte, že se na vodu nedostane denně více než 200 lidí a zda už není kapacita vyčerpaná.

OTÁZKA: HN: A pokud by mě tam nějaký správce chytil bez povolení, dostanu pokutu?

V každém případě. Technických možností je nepochybně více. Turnikety samozřejmě nebudou, jsou tam ale počítače a sčítače, kolik lidí kolem projde. Tak se dělají statistiky průchodu například i zakázanými oblastmi.

OTÁZKA: HN: Platilo by to už od příštího roku?

Rád bych, technicky to není problém. Je tam ještě další možnost, která se nám velmi líbí a je běžná v zahraničních parcích. A to jsou výlety s průvodcem i v opravdové divočině, kterou s vámi projde.

OTÁZKA: HN: To se dnes nedělá?

V podstatě ne. V každém případě ne v první zóně. Takovou výpravou samozřejmě zabijete několik much jednou ranou. Budete mít lidi vedené profíkem, který jim toho navíc o té oblasti řekne mnoho. Uděláme vše pro to, abychom otevřeli celou řadu dalších programů na šetrnou turistiku. Chceme otevřít další stezky, cyklostezky, úseky spojující řeky. Chceme Šumavu opravdu otevřít lidem, aby viděli, co to ta divočina je. Jsem hluboce přesvědčen, že lidí, kteří si přejí uchovat Šumavu divokou, je spousta. A zároveň se na to rádi půjdou podívat. Jde o to, v jakém rozsahu to dovolíme.

OTÁZKA: HN: Ať se dostaneme i k jinému tématu, než je Šumava. Vy teď s Prahou domlouváte spolupráci na vyhlášení nízkoemisních zón, kam by nesměla stará auta. O tomto tématu jste se tento týden bavil i se svou německou kolegyní Barbarou Hendricksovou. Prý budou dokonce i dotace pro města, která tyto zóny chystají...

Ano. V rámci národních programů. Bude to obdoba kotlíkových dotací ve smyslu spolupráce ministerstva a obcí. Podpora bude určena na zavedení nízkoemisních zón, plánujeme podporovat sdílení aut nebo cyklodopravu. Když jste zmínil Německo: to, co jsme s německou ministryní životního prostředí projednali a potvrdili, je vzájemné uznávání nízkoemisních plaket, které mají řidiči na předním skle. Na rozdíl od Německa, které tím má pokrytou řadu měst, to u nás nikde není, byť to zákon umožňuje. Logicky první město, kde by to vzniknout mohlo, je Praha. Umím si představit i to, že úkolem Státního fondu životního prostředí by bylo mimo jiné vytisknout ty plakety, zajistit jejich administrativu. Vzhledem k tomu, že se blíží komunální volby, toto bude nepochybně jedno z témat. Zakázat vjezd aut je citlivé, byť se shodneme, že staré motory někde nemají co dělat. Je to krok správným směrem.

OTÁZKA: HN: Řada měst si ale stěžuje, že by zóny zavedla, ale že je s tím spojená složitá administrativa. Nepřemýšlíte o revizi toho, co města musí podniknout?

Řekl bych, že v tuto chvíli čekáme na pilotní projekt, pak jsme připraveni se o tom bavit. Když se ukáže, že je zde společenská poptávka a že by to kolabovalo na administrativě, která by se zdála příliš složitá, tak si tu nebudeme vymýšlet nějaké obstrukce. Myslím, že si to odladíme na Praze.

OTÁZKA: HN: Tohle téma dost souvisí s modernizací vozového parku v Česku. Jak se díváte na vývoj technologií u automobilů, jako jsou elektrické motory a podobně? Nemělo by se zvážit, zda to u nás více nepodporovat?

Shodou okolností ministerstvo nyní vyhlásilo výzvu za miliardu korun na CNG autobusy, která byla zaměřena na tři regiony - moravskoslezský, ústecký a metropoli Brno. Za miliardu se dá pořídit i se spoluúčastí asi 200 autobusů a plnicích stanic. Dnes už je tato výzva přeplněná, zájem vysoce převyšuje nabídku. Problém je ten, že při omezených penězích, které máme k dispozici, si vybíráme na podporu projekty s nejlepším poměrem ceny a výkonu. A u takovéto dotace na CNG ten výsledný efekt pro životní prostředí není tak velký jako u naší vlajkové lodi, což budou dotace na výměnu kotlů.

OTÁZKA: HN: Třeba elektromobily jsou ale v řadě zemí velké téma, jsou daňově zvýhodněné.

Vše je o technologické úrovni. Máme tady na ministerstvu hybridní auta, máme elektrická auta, se kterými jezdíme po městě. No jo, ale ono ujede padesát kilometrů a musí se dobíjet baterie. Už jsou ale nové technologie, daleko kapacitnější baterie. Co se podpory elektromobility týče, máme od několika firem projekty na její zavedení například na Šumavě. Autobusy, půjčovny elektrokol, vozíků, aut. Jsou v tom velké firmy. A mně se to líbí.

OTÁZKA: HN: Firmy by to zdarma poskytly a tím by si udělaly reklamu, chápu to správně?

Ano, je to tak koncipováno. Je to horizont příštích dvou let, tedy že by to začalo fungovat v roce 2016, ale takové projekty zde jsou a vzrůstají. Jsou tady velké energetické firmy podnikající v zemním plynu, které samozřejmě v dnešní době ztrácí peníze, jak lidé částečně přechází na biomasu. Hledají se nové způsoby na využití zemního plynu. Je to budoucnost. My se ale spíše díváme na to, že tohle by měli podporovat sami výrobci nebo dodavatelé. Vidím to tak, že stát by se na tom měl nesporně podílet propagačně, propagovat to legislativně, nebránit tomu. Z hlediska podpory konkrétních technologií je to v této chvíli ale na velkou debatu. Spíše bych viděl radši podporu vědecké i marketingové části a snahy vytvořit podmínky, aby to mohlo fungovat.

OTÁZKA: HN: Jádrem úspěchu firem, jako je americká Tesla, jsou například daňová zvýhodnění zavedená ve Skandinávii či v USA. Něco podobného se u nás neplánuje?

V této chvíli ne, řekl bych, že možná jenom proto, že není moc společenská poptávka. Konzervativní Čech čeká, co se nabídne. Ale aut, která jezdí na LPG, je hodně a má to ekonomický stimul, je to prostě levnější. Podle vývoje technologií si myslím, že do deseti let se můžeme těšit na velké věci. Když se podíváme na energetickou koncepci státu, z hlediska spotřeby elektrické energie se počítá s tím, že se bude výrazně snižovat spotřeba elektřiny a tepla tam, kde to jde. Zároveň se ale počítá s tím, že když se vyřeší problém s akumulací, pak se hodně rozšíří i auta na elektrický pohon. CNG bude ovšem podle mě cesta, která se masově rozšíří dřív.


Na rybách a na houbách

Když Richard Brabec nastupoval na post ministra životního prostředí, budilo to velké vášně. "Bývalý generální ředitel velké chemičky hlavou resortu, který zodpovídá za ekologii?" divili se lidé z neziskovek i politická konkurence. Jeho první kroky v úřadě jsou ale pro řadu z nich překvapivé - stáhl povolení pro vodochodské letiště společnosti Penta, v nekončícím sporu o Šumavu vyměnil bývalého ředitele Jiřího Mánka, dnes kandidáta do Senátu za ODS, za odborníky uznávaného Pavla Hubeného. "Často slýchám, že jsem jak od zelených," směje se sedmačtyřicetiletý politik, který se dříve přírodě věnoval hlavně jako vášnivý houbař a občas při lovu ryb. "Jenže já ryby, které jsem chytil, zase pouštěl. Ani bych je neuměl zabít, navíc je nejím. Na ryby jsem chodil kvůli tomu klidu a tichu na břehu," dodává.

Mgr. Richard Brabec

Ačkoliv se do vysoké politiky dostal teprve loni na podzim, když se stal poslancem za hnutí ANO 2011 a letos v lednu pak i ministrem, politika ho provází od začátku 90. let. Po revoluci byl postupně členem Občanského fóra, ODS, Unie svobody a teď je v ANO 2011. Od roku 1990 do podzimu 1998 byl zastupitelem Kladna, odkud pochází, pak seděl i v zastupitelstvu Středočeského kraje. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, pracoval jako sekretář Českomoravské komoditní burzy, působil v Unipetrolu, v letech 2005 až 2011 řídil společnost Lovochemie ze skupiny Agrofert, již vlastní Andrej Babiš. Richard Brabec je ženatý, má dva syny a střídavě žije v Praze a v Lovosicích.

AUTOR: Luboš Kreč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí