Kde končí hranice zelené energie

Německo letos postupuje do nové dimenze zelenosti. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v prvním pololetí dosáhl rekordních 31 procent. Příznivci zelené energetiky se radují a těší se na další rekordy. Když na celou záležitost pohlédneme kritickým okem, na žádnou velkou oslavu to není.

Pozoruhodné je, že největší podíl na zelené energetice má spíše přehlížená biomasa. Naopak vychvalované větrníky zavání průšvihem. Každý návštěvník Německa, zejména jeho severní poloviny, uvidí les kovových stožárů osazených větrnými turbínami. Už i Němci začínají mít pochybnosti a hovoří o "zachřestování" krajiny.

Navzdory enormnímu množství větrné elektrárny v pololetí v Německu dodaly do sítě jen 9,6 procenta elektřiny. A to jim ještě pomohlo příznivé počasí. K podobným závěrům lze dospět i v Česku.

Podíl solárních elektráren, které tak výrazně prodražují účty za energii, na výrobě elektřiny v dubnu dosáhl pouhých 3,4 procenta. Novější údaj není k dispozici, Energetický regulační úřad kromě jiných povinností nezvládá včas publikovat ani statistická data. Nebo jiný případ. Záplava žluté řepky byla letos na českých polích nepřehlédnutelná. Ale loni podobné množství stačilo k výrobě 182 tisíc tun bionafty a k náhradě 4,4 procenta celkové spotřeby nafty.

Často od ekologických aktivistů slýcháme o mezích růstu založeného na fosilních palivech a uranu. Jenže situace je ještě vážnější. Své limity má i růst zelené energetiky.

AUTOR: David Tramba