zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Mířil na barony, trefil teplárny

01.09.2014
Energie
Mířil na barony, trefil teplárny

Novela zákona, jež měla od dotací odstřihnout anonymní vlastníky solárních elektráren, selhala. Postihla hlavně teplárny a průmysl s vlastním energetickým zdrojem.

Kouzlo nechtěného opět zafungovalo. Úder politiků zacílený na anonymní "solární barony" minul cíl. Finanční úspora bude jen dočasná, ani s odtajněním vlastníků velkých solárních elektráren zákon příliš nepohnul.

Týdeník Ekonom od správce energetického trhu OTE získal seznam 257 akciových společností, jež v červenci přišly o příspěvky na podporované druhy energie. Nestačily totiž včas převést listinné akcie do zaknihované podoby, a ztratily tak nárok na provozní dotace.

Majitelů velkých solárních elektráren je na seznamu pouze dvanáct. Početně převažují hlavně podniky, jež si na střechu výrobní, skladové či administrativní budovy umístily několik desítek fotovoltaických panelů. Namátkou lze jmenovat třeba Tesco Stores ČR, Cidem Hranice nebo podnik Fatra náležící do podnikatelského impéria miliardáře a politika Andreje Babiše.

Mezi postiženými je také úspěšný textilní podnik Juta průmyslníka Jiřího Hlavatého či rodinná firma Grund vedená Jiřím Grundem mladším. Obě jmenované společnosti si v minulosti pořídily malou vodní elektrárnu. Nemají však zaknihované akcie a dokud to nenapraví, nemají nárok na zvýhodněné výkupní ceny za vyrobenou elektřinu.

Za hlavní oběť této legislativní změny je třeba považovat teplárny. Mnohé z nich prošly kuponovou privatizací a mají stovky drobných akcionářů, což proces výměny akcií značně komplikuje. Nutná procedura tak u nich zabere mnohem více času než třeba u solárních elektráren, v jejichž případě mají akciovky zpravidla jen jednoho nebo dva vlastníky.

Stát podporuje teplárny hned několika způsoby. Finanční bonus dostávají nejen na efektivní výrobu elektřiny a tepla v kombinovaném režimu, ale také za decentrální zdroj a někdy i za spoluspalování biomasy či druhotných surovin spolu s uhlím.

O všechny tyto podpory přišla třeba Teplárna Strakonice, kterou ze 77 procent vlastní město. Zbytek akcií je rozptýlen mezi 650 dalších akcionářů. O zaknihování akcií rozhodli akcionáři na valné hromadě koncem května, ale složitý proces zabere odhadem čtyři měsíce.

V červenci přišla Teplárna Strakonice o bonus za energetické využití biomasy ve výši 170 tisíc korun. "Vzhledem k probíhajícímu procesu zaknihování, kdy transparentnosti dle odhadu bude dosaženo až v říjnu, může nevyplacený příspěvek činit celkem 400 tisíc korun," řekl generální ředitel teplárny Aleš Seitz.

Případ Teplárny Strakonice není výjimečný. Státem vlastněný správce energetického trhu OTE finanční příspěvky za měsíc červenec neodeslal třeba také Sokolovské uhelné, Pražské teplárenské a teplárnám v Táboře, Kyjově a Příbrami.

Zmíněné podniky však měly alespoň určité štěstí v neštěstí. V letních měsících teplárny vyrábějí jen v omezeném rozsahu, a finanční dopad nových pravidel je tedy poměrně malý. "Vzhledem k charakteru provozu nepředpokládáme problémy s čerpáním příplatku za kogenerační výrobu elektřiny a tepla," potvrzuje mluvčí Pražské teplárenské Radek Ježdík.

O peníze přijdou vedle tepláren i některé průmyslové podniky s vlastním energetickým zdrojem. Na "blacklistu" firmy OTE se totiž nacházejí třeba žďárské hutě ŽĎAS či břeclavská chemička Fosfa. A nechybí na něm ani podnik Energy Ústí nad Labem, jehož vlastníkem je podle informací deníku MF Dnes kontroverzní podnikatel Tomáš Pitr.

Na koho oběti nadávají

Kontrolu transparentnosti akciových společností má na starost zmíněný podnik OTE. Pokud k prvnímu dni daného měsíce nemá dotyčná společnost výhradně zaknihované akcie, ztrácí nárok na finanční podporu. Přijde tedy o pevnou výkupní cenu či takzvané zelené bonusy, které hlavně v případě elektřiny z obnovitelných zdrojů představují hlavní zdroj příjmu investora.

Předseda představenstva OTE Jiří Šťastný se ocitl v nelehké situaci. "Postižení výrobci pochopitelně zuří. Původní akcionáři solárních elektráren skrytí v anonymitě svůj nezájem zveřejnit jména překonali nebo situaci ošetřili jiným způsobem. A ustanovení zákona přineslo problém desítkám jiných výrobců," poznamenal Šťastný.

Dalším v řadě, na koho míří kritika ze strany postižených investorů, je Centrální depozitář cenných papírů (CDCP). Tato instituce je dceřinou firmou Burzy cenných papírů Praha a má na starost vedení evidence všech zaknihovaných akcií. Díky novele zákona získá dodatečné příjmy v řádu desítek milionů korun.

Například akciová společnost se základním kapitálem 10 milionů korun a desítkou akcionářů zaplatí za registraci dle kalkulačky na webu CDCP jednorázově 7630 korun, a to v případě levnější elektronické komunikace. Poté bude každý rok platit sedm tisíc korun za vedení emise. Jenže s poplatky za vedení účtu v řádu stovek až tisíců korun ročně musejí počítat také samotní držitelé akcií.

K tomu je třeba přičíst náklady za právní a bankovní služby. "Obecně zaknihování akciových společností vnímáme jako administrativní zátěž, kde vydělává banka, depozitář a právní firmy. Celkové náklady na zaknihování jsou v řádu desítek tisíc korun," uvedl Aleš Jelínek, člen představenstva společnosti E4U, jež podniká v oboru solární energetiky.

Skupina REN Power CZ, jež patří mezi největší investory do solární a větrné energetiky v Česku, tyto dodatečné náklady vyvolané změnou legislativy spočítala na 400 tisíc korun.

CDCP popírá, že by mu legislativní novinka přinesla téměř bezpracné zisky. "Celkově CDCP vybere na poplatcích o 10 až 15 milionů korun více, ale proti tomu se také zvýší náklady. Depozitář bude obsluhovat o zhruba 50 procent více emitentů než doposud, na což musí být systémově a personálně vybaven," reagoval ředitel odboru komunikace pražské burzy Jiří Kovařík.

Centrální depozitář zaregistroval během prvního pololetí 381 nových emitentů zaknihovaných akcií, z nichž většinu tvořily právě podniky z oboru zelené energetiky a teplárenství. Musel proto posílit stavy zaměstnanců a vzrostly i další náklady. A pokud se některému podniku nelíbí ceník depozitáře, měl podle Kovaříka přistoupit k jinému řešení - třeba k transformaci na společnost s ručením omezeným. Záznamy o majitelích státem zvýhodněných elektráren v CDCP nejsou volně dostupné širší veřejnosti, ale orgány činné v trestním řízení k nim přístup mají. "Druhou výhodou je, že veškerá dokumentace, korespondence, převody a plné moci jsou povinně po dobu 10 let archivovány. To samozřejmě snižuje prostor pro případné podvody," dodává Jiří Kovařík.

Malé a dočasné úspory

Novela zákona o podporovaných zdrojích energie, která akciovky s listinnými akciemi připravila o nárok na dotace, prošla Poslaneckou sněmovnou v srpnu loňského roku. V původním vládním návrhu zmíněné opatření chybělo, propašoval ho tam až hospodářský výbor sněmovny vedený Milanem Urbanem (ČSSD).

Poslanecká sněmovna stihla návrh schválit těsně předtím, než sebe sama rozpustila. Návrh vznikl narychlo v napjaté atmosféře, kdy po razantním zásahu proti anonymním "solárním baronům" volali mimo jiných i prezident Miloš Zeman, šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková či bývalý premiér Petr Nečas.

Zákonodárci to tehdy vzali důkladně. Kromě emitentů listinných akcií na doručitele, jejichž užívání v Česku výrazně omezil již zákon o zvýšení transparentnosti akciových společností, totiž odstřihli od dotací také akciovky s listinnými akciemi na jméno. Ty z hlediska netransparentnosti vlastnictví nepředstavují závažnější riziko. Emitent je totiž povinen vést evidenci majitelů této formy akcií.

Zbytečnou přísnost zákona později poslanci o něco zmírnili. Povinnému zaknihování akcií se tak vyhnuly zemědělské podniky provozující bioplynovou stanici a také teplárny ve stoprocentním vlastnictví města či obce. Zemědělské podniky mají stovky až tisíce různých akcionářů a provést výměnu listinných akcií za zaknihované by jim přineslo značné komplikace.

Ostatní akciové společnosti, jež pobírají dotaci za využití obnovitelných zdrojů energie či příspěvek za kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, se musely novému znění zákona přizpůsobit. Od března do června letošního roku tak na rejstříkových soudech vypukla doslova "smršť" převodů listinných akcií na zaknihované. Většina společností to nakonec stihla včas.

Jak vyplývá z přehledu správce energetického trhu OTE, zaknihování listinných akcií nestihlo 257 z 882 akciových společností, které pobírají některou z forem podpory výroby elektřiny či tepla. "Celkový objem nevyplacené podpory za měsíc červenec odhadujeme na více než 200 milionů korun," uvedl předseda představenstva OTE Jiří Šťastný.

Úspora tak dosahuje jen zlomku z celkem vyplácených peněz. Všem podporovaným výrobcům elektřiny a tepla totiž OTE posílá okolo 3,5 miliardy korun měsíčně. Spotřebitelé elektřiny tedy díky této legislativní změně nejspíše nic neušetří.

Srpnová úspora bude ještě nižší, protože část provozovatelů velkých solárních elektráren stihla zaknihovat akcie v průběhu července. Během podzimu proces završí také zbývající teplárny. Postiženi tak nakonec budou hlavně průmyslníci, kteří mávnou rukou nad ztrátou několika stovek tisíc korun za elektřinu ze střešních solárních panelů či za decentrální výrobu energie.

Svéráznou pomoc jim nyní nabízí velká novela energetického zákona, která v minulých týdnech prošla meziresortním připomínkovým řízením. Odstraňuje totiž nadbytečné ustanovení loňské novely zákona o podporovaných zdrojích energie a znovu otevírá cestu k čerpání provozních dotací za zelenou energii společnostem, jež vydaly listinné akcie na jméno.

Velká novela energetického zákona nezačne platit dříve než na počátku příštího roku. K příspěvkům na střešní fotovoltaiku, malou vodní elektrárnu či kombinovanou výrobu elektřiny a tepla se tak znovu dostanou i ti, kteří raději oželí výpadek statisícových příjmů v letošním druhém pololetí, než aby zaknihovali své akcie v depozitáři.

Daňové ráje jsou stále v kurzu

Finanční úspora měla být jen jedním z benefitů loni schváleného zpřísnění podmínek transparentnosti příjemců dotací. Došlo tedy alespoň ke zprůhlednění akcionářské struktury společností pobírajících příspěvky za zelenou energii? Zčásti ano, ale žádná sláva to není.

Týdeník Ekonom prošel několik desítek velkých výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů. O skutečném odtajnění akcionářů lze hovořit jen v některých případech, kdy se v zápisech v Obchodním rejstříku objevily konkrétní fyzické osoby.

U dalších firem je situace horší - místo hradby z listinných akcií na doručitele se objevuje těžko dohledatelný vlastník se sídlem v daňovém ráji. Příkladem mohou být podniky Talwin a Chiloe, jejichž vlastníci na rozdíl od desítek jiných majitelů velkých solárních elektráren nestihli včas změnit podobu akcií. Obě společnosti přijdou o dotace za červenec, Talwin navíc i za srpen.

Společnost Talwin vlastní fotovoltaickou elektrárnu u obce Moldava v Krušných horách o výkonu 4,4 megawattu. Přes 92 procent akcií nyní vlastní kyperská firma Lombaroy Limited. Talwin může sloužit jako ukázka firmy, jejíž vlastnická struktura je tajemnější než v minulosti. Podle informací ve výroční zprávě za rok 2010 držel 51 procent akcií Talwinu severočeský "kmotr" a bývalý politik ODS Alexandr Novák. Ten si od loňského dubna odpykává ve vězení čtyřletý trest kvůli úplatkům, jež přijal jako starosta Chomutova před 15 lety.

Proti proudu vyšší transparentnosti se vydali také vlastníci společnosti Chiloe, jež provozuje čtyřmegawattovou solární elektrárnu v Rožné na Vysočině. Jako její vlastník je od počátku srpna v Obchodním rejstříku zapsána firma N-Concept Manufacturing se sídlem v daňovém ráji na Seychelách.

Hra na schovávanou pokračuje

Praktické zkušenosti tak dokládají bezzubost novely zaměřené proti utajeným příjemcům dotací za zelenou energii. Většina přímých vlastníků má právní formu společnosti s ručením omezeným, až nad ní je akciová společnost s listinnými akciemi a těžko dohledatelnými majiteli. Příkladem může být firemní skupina Brno Solar Park, která nepřímo vlastní jednu z největších českých fotovoltaik v areálu brněnského letiště.

Jmenovat lze i další cesty, jak lze reálné vlastníky či beneficienty zamaskovat. Vlastnictví akcií či firemních podílů je možné formálně převést na advokáty nebo jiné nastrčené osoby. V praxi je po zákazu listinných akcií na doručitele nejrozšířenější tento model: elektrárnu vlastní "průhledná" česká firma kontrolovaná podnikem registrovaným na Kypru či v jiném daňovém ráji.

Jako naprosté fiasko se tady ukazuje další opatření z loňské novely zákona zaměřené proti těžko dohledatelným zahraničním vlastníkům. Dopadlo totiž pouze na ty elektrárny, jež se nacházejí v přímém vlastnictví zahraniční společnosti. Podle sdělení společnosti OTE se jedná o pouhé čtyři případy. Požadované čestné prohlášení s uvedením jmen hlavních akcionářů všechny čtyři firmě OTE řádně dodaly.

Celá politická "huráakce" se zvýšením transparentnosti se tak zdá být z dnešního pohledu zbytečná. Utajení vlastníci části solárních elektráren, třeba i z řad vlivných kmotrů a politiků, zůstávají i nadále utajeni. Naopak lze nalézt stovky seriózních podniků, kterým novela přinesla pouze dodatečné starosti a náklady.

AUTOR: David Tramba

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí