zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Wilhelm Gutmann: Uhlobaron místo rabína

05.10.2014
Energie
Wilhelm Gutmann: Uhlobaron místo rabína

Těžil uhlí na Ostravsku a stál u zrodu Vítkovických železáren. Spolu s bratrem patřil k největším boháčům v Rakousko-Uhersku.

Rodinná tradice ho předurčovala ke studiu teologie, místo toho se však dal na podnikání. Wilhelm Gutmann nakonec s bratrem kontroloval téměř polovinu těžby uhlí a výroby koksu v ostravsko-karvinském revíru. Společně vybudovali Vítkovické železárny, žili na zámcích a ovládali desítky podniků.

Počátky rodu, který posléze patřil k nejbohatším v Rakousku-Uhersku, byly přitom poměrně skromné. Ve druhé polovině 18. století se do židovské rodiny v Lipníku nad Bečvou přiženil kolínský rodák Isaak Gutmann. Díky penězům, které získal od tchána, si vybudoval důstojnou existenci - obchodoval s textilem. Jeho potomek Marcus Leopold se již věnoval i výrobě vlněných látek ve vlastní dílně. Měl dva syny: Starší Wilhelm se narodil v roce 1826, mladší David v roce 1834.

Lipník nad Bečvou byl tehdy poněkud netypické město. Téměř třetinu obyvatel tvořili Židé, kteří ovšem nežili v ghettu, ale ve zhruba 70 volně rozptýlených domech. Wilhelm se měl v souladu s rodinnou tradicí stát rabínem, leč životní los rozhodl jinak. Jeho otec totiž nejprve zkrachoval a záhy nato umřel. Wilhelmovi bylo v té době 12 let. O několik let později se sice vypravil studovat teologii do Uher, ale ukázalo se, že rodina si takový přepych nemůže dlouhodobě dovolit. Vrátil se, aby ji pomohl finančně zaopatřit. Navíc sám cítil, že více než otázky víry ho zajímají praktické záležitosti.

Zbohatl na obchodu s uhlím

Po návratu nejprve působil jako vychovatel. Později se stal vedoucím úředníkem na statku svého vzdáleného příbuzného, přičemž projevil velkou spolehlivost a pracovitost. Pak se v roce 1851 osamostatnil a začal obchodovat s obilím, sádrou a uhlím.

Historik Jan Županič v publikaci Nová šlechta v českých zemích uvádí, že počátek slávy Gutmannů spadá do let 1855 a 1856, kdy nejprve podnikatelé bratři Kleinové a po nich i rakouský stát prodali své doly na Ostravsku společnosti Severní dráha císaře Ferdinanda. Wilhelmu Gutmannovi se podařilo uzavřít s ředitelstvím této firmy dohodu, podle které od roku 1857 převzal veškerý její obchod s uhlím. Zákazníky se staly četné významné podniky - cukrovary, plynárny, železniční a lodní společnosti.

Ačkoli byl Wilhelm mimořádně vytrvalý a pilný, začal mít pocit, že povinností plynoucích z tak rozsáhlého podnikání je na jednoho člověka až moc. Přizval proto bratra Davida, který navázal na rodinné tradice a dosud obchodoval v Lipníku nad Bečvou. Jejich společná firma se jmenovala Bratři Gutmannové (Gebrüder Gutmann) a sídlila ve Vídni. Vizionář Wilhelm Gutmann ve firmě určoval strategii, zatímco pečlivý David dbal hlavně na účetnictví.

Společnost se neomezovala jen na velké dodávky obřím odběratelům, jako byly například Rakouské státní dráhy či Dunajská paroplavební společnost. Začala prodávat uhlí rovněž domácnostem, což byla novinka. Do té doby totiž topila většina lidí dřevem.

Dým z komínů zčernal

Jak později zakladatel firmy vzpomínal, proti uhlí panovala spousta předsudků, a to zvláště u žen. Ve Vídni, Budapešti a Brně investovali bratři značné prostředky do instalace uhelných kamen a do marketingové kampaně v novinách, kterou přesvědčovali hospodyňky, že kamna nevybouchnou a uhlí lze přikládat, aniž by se při tom člověk umazal. Zároveň vybudovali hustou síť objednávkových kanceláří, která pokryla střed měst, periferie i okolní obce, a zaručovali, že kvalitní palivo ze skladu bude do každého domu dodáno nejpozději 24 hodin od objednávky. Pokud někdo nebyl s kamny na spalování uhlí spokojen, mohl je vrátit a dostal peníze zpět. Kampaň zabrala, prodej uhlí prudce vzrostl a dým stoupající z domovních komínů poněkud ztmavl.

Koncem 60. a na počátku 70. let předminulého století se bratrům podařilo prostřednictvím výhodných kupních a nájemních smluv ovládnout téměř polovinu těžby uhlí i výroby koksu v ostravsko-karvinském revíru. Tehdy se také zrodila jejich dlouhodobá spolupráce s mocnými Rothschildy. Ti byli totiž příliš zaneprázdněni svým působením ve světě velkých financí. Přízemní starosti plynoucí z provozování báňských a hutních podniků rádi přenesli na Gutmanny, pod jejichž vedením byly položeny základy Vítkovických železáren. Od roku 1873 měli Gutmannové ve firmě 49procentní majetkový podíl. Vítkovice se díky jejich úsilí staly největší železárnou v habsburské monarchii a jednou z největších v celé tehdejší Evropě.

Školení a pravidelné hodnocení

Bratři se přitom rozhodli zásadně změnit podmínky, v nichž zaměstnanci pracovali a žili. Postavili nové město pro sedm tisíc obyvatel. Zajistili jim pitnou vodu, kostel, knihovnu i park s lavičkami. Vystupovali proti nadměrné konzumaci alkoholu, zavedli systém školení, pravidelné hodnocení zaměstnanců a platovou diferenciaci podle dosahovaných výkonů. Produktivita tak podle Wilhelma Gutmanna vzrostla o téměř 200 procent.

Do komplexu patřilo šest nejmodernějších vysokých pecí, několik oceláren, slévárna, válcovna, strojírna, závod na výrobu mostních konstrukcí, vodárna, laboratoř, vlastní produkce svítiplynu a rozvodna elektřiny. Jídlo dodávala závodní kuchyně, o rehabilitaci se starala zotavovna. Ve Vítkovicích vznikla také například škola, školka, nemocnice, knihovna, divadelní a hudební sál.

Bratři ovšem nemysleli jen na lidovou zábavu a dělnické byty. Starší Wilhelm si pořídil honosný novorenesanční palác ve Vídni a dolnorakouský zámek Jaidhof. Mladší David si za rodinné sídlo zvolil zámek Tovačov na Moravě, který nákladně rekonstruoval a doplnil novým křídlem, dále měl luxusní vilu v Badenu u Vídně.

Wilhelm Gutmann se stal zakládajícím členem Spolku rakouských průmyslníků a zarputile obhajoval zájmy podnikatelského stavu. Bratři měli vlastní banku a do svého impéria postupně přikupovali řadu firem, zejména těch, které potřebovaly uhlí a železo, nebo se naopak jejich výrobky daly uplatnit v dolech a železárnách. Šlo například o cementárnu, cihelnu, lokomotivku, vagonku či továrnu na šamotové kachle. Součástí skupiny se stala rovněž celulózka ve Vratimově (předchůdce dnešního Biocelu Paskov), sladovna v Kroměříži a cukrovar v Břeclavi. Společnost si dále pořídila kupříkladu velký parník, vápencový lom, přádelnu juty, tkalcovnu a železniční lokálky.

Podporoval židy i křesťany

Koncem předminulého století zaměstnávali Gutmannové padesát tisíc lidí, z toho sedm tisíc horníků. Nakoupili desítky tisíc hektarů zemědělské půdy. Aby Vítkovické železárny měly dostatek nejkvalitnější suroviny, koupili si Gutmannové železnorudný důl ve Švédsku.

Nicméně Wilhelm Gutmann byl i významným mecenášem. Podporoval řadu vzdělávacích a kulturních institucí v Ostravě a rodném Lipníku, založil dětskou nemocnici ve Vídni, ústav pro invalidy v Kremži a nadaci na pomoc Židům v Haliči. Významně podpořil židovskou náboženskou obec ve Vídni a stal se jejím předsedou, zároveň však bohatě obdaroval i vídeňské nemajetné křesťany. Celkem bratři přispívali na chod tří desítek zdravotnických zařízení. Za to se jim dostalo mnoha oficiálních poct.

Císař udělil oběma bratrům Řád železné koruny a v roce 1878 byli povýšeni do rytířského stavu. Starší se pak celým jménem psal Wilhelm Isak Wolf rytíř von Gutmann. V jeho erbu se mimo jiné objevila šesticípá židovská hvězda a heslo Semper progrediens (Stále vpřed).

Gutmannův palác byl střediskem vídeňské liberální kultury. Jeho majitel vystupoval proti antisemitismu, zároveň však odmítl sionistické hnutí. Zato ještě založil kupříkladu dvě nadace v Lipníku nad Bečvou, které měly podporovat studenty a řemeslníky.

Wilhelm von Gutmann zemřel v roce 1895 na zápal plic. Jeho synové zdědili například 43 milionů korun, podíly ve firmách, velkostatek, množství cenných papírů a sbírky cenných uměleckých předmětů.

David Gutmann měl šest dcer a syna Ludwiga, ten však předčasně zemřel. Když tedy v roce 1912 umřel i David von Gutmann, novým majitelem zámku v Tovačově se stal jeho nejstarší vnuk Wilhelm Hermann. To se už však zvolna schylovalo k první světové válce, do které narukovali téměř všichni mužští příslušníci obou větví rodu.

Po porážce Rakouska se podnik musel rozdělit. Československá vláda totiž požadovala, aby akciové společnosti přenesly své sídlo do tuzemska, a vydala řadu dalších opatření, která moc zahraničních majitelů dolů a velkostatkářů omezila. Další těžkou ránu zasadila meziválečná hospodářská krize.

Arizace a znárodnění

Pak přišel nacismus. Ten znamenal konec koncernu Gutmannů v Rakousku, neboť došlo k arizaci jejich majetku. Společníci z rodiny Gutmannů zemi opustili - jeden například přes Prahu do Kanady, další do Brazílie. Po Mnichovu se však v obtížné situaci ocitl i v Tovačově žijící Wilhelm Hermann Gutmann. Přestože byl německým nacionalistou, rasové zákony třetí říše nakonec ohrozily i jeho. Podařilo se mu ale získat kubánský pas a zůstat ve Švýcarsku. Jeho majetek v okupovaném Československu byl spravován úřadem říšského protektora a po válce zabaven na základě dekretů prezidenta republiky.

Nacisty byl zavražděn Moritz Gutmann, Wilhelmův syn z druhého manželství. Vrácení Moritzovy sbírky uměleckých děl se v Nizozemsku domohl až jeho vnuk Nick Goodman v roce 2002.

Po druhé světové válce již Gutmannové své rozsáhlé průmyslové a obchodní impérium nedokázali obnovit. Mnohé podniky byly válkou zcela zničeny; i Vítkovické železárny těžce poškodil americký nálet v roce 1944. Majetek v Československu navíc podléhal znárodnění, přičemž dohoda o náhradě byla uzavřena až v roce 1956. Nicméně finančník Guntard Gutmann, dnešní představitel rodu, uznal, že vyplacená částka byla férová a že socialistické Československo se zachovalo ke Gutmannům mnohem lépe než jejich rodné Rakousko. To nevrátilo téměř nic, přičemž restituce drobností z arizovaného majetku se vlekly i déle než desetiletí.

Z někdejší skupiny tak zbyla pouze banka, neboť ta nebyla ani formálně zkonfiskována na základě nějakého zákona, ale nacisty prostě ukradena. Banku sice v roce 1957 koupil podnikatel Karl Kahane, ale dodnes nese název Bank Gutmann.

Peníze, které Gutmannovi získali za svůj podíl ve Vítkovických železárnách, využili k tomu, že si znovu koupili a opravili dolnorakouský zámek Jaidhof. Jeho současný majitel Guntard Gutmann působil v nedávné minulosti v České spořitelně, kde zastupoval mateřskou Erste.

AUTOR: Petr Korbel

Bratři Gutmannové

- Společnost, kterou v roce 1856 založili Wilhelm a David Gutmannové.
- Na počátku obchodovala s uhlím, které dodávala jak velkoodběratelům, tak domácnostem.
- Stala se základem průmyslového impéria, které zahrnovalo doly, železárny, strojírny, celulózku a mnoho dalších firem.
- V 90. letech předminulého století zaměstnávala 50 tisíc lidí.
- Měla i vnitropodnikovou banku; současná privátní banka Gutmann navazuje na ústav, který získal licenci v roce 1922.
- Dnešní Bank Gutmann má více než 1500 klientů z řad zámožných lidí; spravuje majetek za více než 15 miliard eur.

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí