BBC: Život pod mořskou hladinou se možná brzy stane realitou

Luxusní hotely a restaurace, flotily výzkumných ponorek a rodinná obydlí s výhledem na plovoucí ryby - to jsou jen některé návrhy, jak osídlit oceán.

Spousta lidí je připravena připlatit si za bydlení v blízkosti moře. Logickým krokem pak, podle architekta Michaela Schuttea, je zahájení výstavby i pod mořskou hladinou. Budování podmořských koktejlových barů nebo přístavů pro ponorky, které berou návštěvníky na prohlídku korálových útesů, by podle Schuttea jejich zážitky ještě zesílilo.

Existuje ale v současnosti, mimo posádky ponorek, vůbec někdo, kdo by nyní žil pod vodou? Odpovědí je ano - hloubkoví potápěči. Výzkumná stanice Aquarius Reef Base jedné z floridských univerzit je totiž trvale usazena těsně nad úrovní mořského dna. Nemá dveře, na které by se dalo zaklepat. Stanice se mimo jiné skládá ze třpytící se vodorovné tekutiny, která vytváří rozhraní mezi mořem a vzduchem. Tlak vzduchu uvnitř stanice toto rozhraní udržuje a zároveň zadržuje přívaly vody, které by jinak stanici zaplavily. Lidské hlasivky se zde nicméně musí vypořádat s 2,5 krát hustším vzduchem oproti normálu a hlas proto zní poněkud pisklavě.

"Máme ten nejlepší výhled na světě," říká Mark Hulsbeck, profesionální hloubkový potápěč a provozní manažer stanice Aquarius (Vodnář). "Jste uvnitř akvária a sledují vás ryby."

Aby se Aquarius nezačal sunout směrem k mořské hladině, brání mu v tom základová deska o hmotnosti větší než 100 tun. Přívod vzduchu, elektřiny, wi-fi připojení a signálu pak zajišťuje silný kabel. Obytné části spolu s vědeckou laboratoří zabírají prostor o velikosti amerického školního autobusu. Co se tvaru týče, jedná se o dlouhou trubku, neboť pouze tento tvar dokáže nejúčinněji vzdorovat vodnímu tlaku. Uvnitř je toaleta a zástěna, která má vzbuzovat pocit soukromí. Veškerý odpad stanice Aquarius je přitom shromážděn a poté i dopraven na souš, kde je následně zlikvidován.

K přípravě jídla je určena malá kuchyňka s vroucí kohoutkovou vodou a mikrovlnkou. Na úplném konci jsou umístěny palandy s únikovým poklopem určené pro šest osob a pod podlahou pak náhradní potápěčské dýchací přístroje pro nouzové případy.

Díky výzkumným zařízením jako je Aquarius a jeho předchůdce Tektite, jež dokazují, že život pod vodou je možný, nyní některé soukromé osoby plánují podobné projekty. Například jeden floridský pár, Dennis a Claudia Chamberlandovi, chtějí založit první lidskou podmořskou kolonii. Na rozdíl od stanice Aquarius bude vnitřní část jednotky blíže mořské hladině, což sice odstraní jinak potřebnou dekompresi (postupné snižování tlaku okolního prostředí), avšak zároveň i zkrátí celkovou dobu ponoru.

Jejich nápad ovšem nelze úplně zavrhnout. Lidé by mohli dojíždět na zemský povrch za prací, za návštěvou lékaře nebo jen kvůli nákupu potravin a jiných životně důležitých nezbytností. Adresou by pak bylo "Mořské dno".

Od roku 2007 experimentuje s různými nápady, jak zajistit trvalý život pod vodou, také australský dobrodruh Lloyd Godson. V roce 2010 strávil dva týdny v boxu ponořeném ve veřejném akváriu. Dýchal vzduch doplňovaný kolonií slizkých zelených řas a šlapal na kole, aby si vytvořil elektřinu. Godson zná velmi dobře Dennise Chamberlanda a oba muži si tak vyměňují nápady a rady, týkající se jejich vlastních podmořských projektů.

Architekt Michael Schutte, vedle jiných projektů, momentálně pracuje na konstrukci jednoduchých ocelových pouzder s okny na pobřeží Vancouveru, jež mají sloužit jako restaurace. Tím dalším je vůbec první podmořská rezidence na světě, rezidence H2OME, která je dostupná všem, kdo mají k dispozici kus mořského dna.

Schutte tvrdí, že lidé si k oceánu a vodě vytvořili zvláštní vztah a dodává: "Opravdu věřím, že tyto věci mají budoucnost".