Znečištění ovzduší I
Výčet základních plynů způsobujících znečištění ovzduší.
Slýcháme o něm často. Z různých stran se dozvídáme, jak může být nebezpečné a že je to s kvalitou ovzduší čím dál tím horší. Ale které látky znečištění vlastně způsobují a jaký mají vliv na naše zdraví? Jedná se o velmi pestrou škálu sloučenin různého druhu a původu. Pojďme si představit základní z nich:
První je oxid uhelnatý (CO), vzniká nedokonalým spalováním paliv. Není vidět ani cítit. Je to jedovatý plyn, negativně působí na lidský organismus, především na nervový a kardiovaskulární systém. V nižších koncentracích vyvolává únavu, bolesti hlavy a nevolnost. Ve vyšším množství může způsobit dokonce smrt, jelikož má bohužel tu schopnost, že se na hemoglobin v krvi váže mnohem lépe než kyslík, tudíž tento životně důležitý plyn vytěsní. Ale toto platí pro uzavřené prostory! Nadměrná přítomnost oxidu uhelnatého v ovzduší je nežádoucí.
Druhou nepříznivou složkou, která zhoršuje kvalitu vzduchu, je ozón (O3). Jedná se svým způsobem o velice důležitý plyn, ale prospěšný je jen tehdy, pokud se vyskytuje na ,,správném místě" tedy v ozonosféře, tj. asi 25 - 30 km nad povrchem Země, kde vytváří ozónovou vrstvu. Ta je nesmírně důležitá, protože brání dopadání UV paprsků na zemský povrch. Kdyby nebylo ozónové vrstvy, na Zemi by pravděpodobně neexistoval život, jelikož UV záření vyvolává ve větších dávkách změny a mutace neslučitelné se životem organismů. Nicméně ozón ve spodních vrstvách atmosféry, konkrétně v troposféře, kde se odehrává drtivá většina veškerého pozemského života, působí na organismy negativně. Oxiduje tkáně a je toxický ve spojení s dalšími látkami. Vzniká z kyslíku jeho štěpením, a to tak, že se molekula kyslíku rozštěpí a vytvořený atomární kyslík se spojí s ,,klasickou" molekulou kyslíku, čímž se zrodí molekula O3. Výhodou ozónu je, že se sice rychle vytváří, ale poměrně rychle se i odbourává.
Oxid siřičitý (SO2) je typický především pro oblasti, kde se vyskytovaly uhelné elektrárny bez odsiřovací technologie. Do vzduchu se dostává spalováním hnědého uhlí a souvisí s tzv. kyselými dešti. Jak to přesně funguje? V kombinaci s vodou se totiž mění na kyselinu siřičitou dopadající na zemský povrch. Z kyseliny se uvolňují vodíkové kationty a jejich vysoké koncentrace podněcují okyselování půd a vod, dochází k acidifikaci. Mění se pH a přírodní bohatství se znehodnocuje. To vše snižuje druhovou diverzitu (bohatost), tedy druhy, které jsou na okyselování citlivé, mizí ze stanovišť a zůstávají jen ty odolné. Oxid siřičitý však nepůsobí na organismy negativně jen v rámci kyselých dešťů (mokrá depozice), ale i tzv. suchou depozicí. A co to znamená? Suchá depozice je spad prachu v oblastech s vysokými koncentracemi tohoto oxidu. Ovlivňuje všechny živé organismy, při vysokých dávkách hynou ryby a vymírají horská rostlinná společenstva. Děje se tak při suché i mokré depozici. Oxid siřičitý se naštěstí v atmosféře díky účinným filtrům objevuje ve stále menší míře.
Další běžnou a zároveň nebezpečnou sloučeninou v atmosféře jsou oxidy dusíku (NOX). Jedná se o souhrnný název pro oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2). Uvolňují se například spalováním v motorech aut. Jejich množství tedy stoupá v době dopravních špiček a hustého provozu. Oxidy dusíku, stejně jako oxid siřičitý, způsobují okyselování prostředí. Opět při se při styku s vodou mění na kyselinu dusičnou, z níž se odštěpuje kationt vodíku. Ten následně okyseluje vodu a půdu. Na rozdíl od oxidu síry nám odstranění oxidů dusíku z ovzduší činí stále potíže.
Oxidy dusíku samozřejmě výčet látek znečišťujících ovzduší zdaleka nekončí. Končí však první část článku, který se znečištění ovzduší věnuje. Které další látky naše ovzduší znehodnocuje a jak, se dozvíte v pokračování.
Zdroj: Ekoporadna Praha