zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Cesta k německé energetické unii

15.04.2015
Energie
Cesta k německé energetické unii

Při formulování nové energetické politiky ovládla Evropskou unii izolovaná řešení velkých zemí. Největší rizika pochopitelně ponesou malé země jako ČR.

Energetická unie nyní jako jedno z nosných témat nové Evropské komise rezonuje Evropou. V minulých dnech přijel nový koncept představit do Prahy Maroš Ševčovič, místopředseda EK zodpovědný za tuto oblast. Současný obsah záměrů spojených pod vznešený název energetické unie je ale bohužel pouhým souhrnem palčivých a nedořešených problémů evropské energetiky z minulosti, souvisejících s klimatickým balíčkem 20/20/20 z roku 2009, nenaplněných cílů EK, jako bylo do roku 2014 vytvořit společný liberalizovaný energetický trh, ale i neúspěchu EU a EK při pomoci diverzifikace dodávek plynu do zemí jihovýchodní a střední Evropy.

Deformace pokračují

K tomu jsou dolepeny obecné deklarace reagující na již přítomný rychlý technologický pokrok v oblasti přenosových sítí, obnovitelných zdrojů energie, tržní pokles jejich investičních nákladů, rozvoj konceptů skladování elektrické energie, pokrok v oblastech energetické účinnosti nebo čisté mobility, stejně jako spotřebiteli tlačenou decentralizaci. Ani slovo o tom nejpodstatnějším, co evropskou energetiku jako celek rozděluje, deformuje a předurčuje místo k tržním celoevropským řešením, k nekonečným regulacím a souboru národních výjimek. Ani náznak toho, jak postupně odstranit v evropské energetice formování bezpečnostní politiky na národních úrovních nebo úplnou volnost při rozhodování o národním energetickém mixu, což jediné může pomoci oživit myšlenku jednotného liberalizovaného trhu jako základu skutečné a efektivní energetické unie. Připravovaná opatření mají zhruba tento charakter: Podpora výzkumu, inovací. Snaha přilákat soukromé investice, zajistit lepší přístup k finančním nástrojům, pomoci k plnění klimatických cílů, posílit pravomoci evropského regulátora, dohlížet na vývoj jednotného trhu a řešit jeho problémy. Báječné, ale to je málo.

Znovu oživit snahy o jednotný trh nepomůže ani plán vytvořit nový design trhu s elektřinou či snaha EK přezkoumat národní podpory v oblasti energetiky. Osamocená legislativní tažení či sankční politika EK se totiž vždy pod tlakem Evropského parlamentu, ekonomicky silných zemí či zájmů národních energetik dohnaných do kouta (Polsko) rozplynou k bezzubým kompromisům. Stačí sledovat zoufalou a fakticky neúspěšnou snahu EK oživit trh s emisemi, jenž měl být základem předešlého energetického balíčku EU.

Přitom logika je jasná. Německo bez konzultací s EU, vlastní hlavou, potichu předřadilo rozvoj obnovitelných zdrojů energie před boj s emisemi a vše tomu ve své koncepci uzpůsobilo. Zamotalo tak hlavu nejen evropským energetikám (včetně svých gigantů), ale i všem okolním menším zemím v regionu i celé EU. Německo si to může dovolit, díky své ekonomické síle a velikosti exportuje skrze ceny silové elektřiny ke svým sousedům nenápadně nejen strukturu své energetiky, ale i celou svou koncepci. Představa, že se nyní například Německo vzdá své jednostranné, invazivní energetické politiky nebo naopak Polsko najde zázračný a rychlý lék, jak ven z absolutní závislosti své energetiky na těžbě a spalování uhlí, je více než naivní. Pochybení a naivní cíle pro celou EU v oblasti energetiky za posledních osm let zašly příliš daleko. Evropu ovládla izolovaná řešení velkých zemí. Ambice skutečně spojit v energetice Evropu, zůstala za dveřmi.

Nepřipravený ČEZ

Než pochopíme německé tažení, zákopy a ohrady v Evropě dál porostou. Na druhou stranu asi není ani důvod se v delším horizontu tím nějak dál děsit. Mírná vylepšení se EK snad povedou a časem úředníky, byrokraty, evropské plánovače předběhne spotřebiteli tažená decentralizace, inovace a pokrok, přirozený vývoj trhu - revoluce v energetice.

Změny jsou již na pochodu. Paradoxně tak největší rizika ponesou malé země, sousedi Německa, zdánliví ale nevýznamní eurohujeři jako Česko a jím špatně směřovaný ČEZ, kteří včas nepochopí, že minimálně v regionu nesměřujeme k evropské energetické unii, ale k německé energetické unii založené na technologickém pokroku a snaze v čase se zbavit závislosti na energetických surovinách z nestabilních oblastí, okořeněné odmítnutím jádra.

AUTOR: Michal Šnobr

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí