Energetický audit a energetický management v roce 2015

Členské státy EU se vlivem směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti budou muset zaměřit na úspory energie, její efektivnější využívání, modernizaci budov a technologií. Tato opatření se dotknou zejména velkých podniků a vládních institucí - úřadů.

Směrnice stanoví, že členské státy budou muset každoročně renovovat tři procenta celkové podlahové plochy "vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání jejich ústředních vládních institucí" (tj. úřadů, jejichž pravomoci se dotýkají celého území členského státu); tato povinnost se vztahuje na budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 od roku 2014 a nad 250 m2 od července 2015.

Dále směrnice ukládá členským státům vypracovat programy, které podpoří provádění energetických auditů v malých a středních podnicích. Pro velké podniky budou energetické audity povinné a pravidelné.

Energetické audity mají zohledňovat příslušné evropské nebo mezinárodní normy, jako např. ČSN EN ISO 50001, ČSN EN 16247-1 nebo ČSN EN ISO 14001.

Členské státy mají zajistit, aby velké podniky musely absolvovat energetický audit provedený nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky nebo provedený a kontrolovaný nezávislými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy, a to do 5. prosince 2015, a alespoň každé čtyři roky od data předchozího energetického auditu.

Tento požadavek byl zapracován do novely zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření s energií, která by měla nabýt účinnosti 1. července 2015.

Povinnost zpracovat audit nebude mít podnikatel, jenž má zavedený a akreditovanou osobou certifikovaný systém hospodaření s energií podle české harmonizované normy upravující systém managementu hospodaření s energií nebo má zavedený a akreditovanou osobou certifikovaný systém environmentálního řízení podle české harmonizované normy, který zahrnuje energetický audit.

Systém hospodaření s energií je popsán v již zmiňované normě ČSN EN ISO 50001:2012 Systémy managementu hospodaření s energií - Požadavky s návodem k použití. Jejím účelem je umožnit organizacím vytvářet systémy a procesy nezbytné pro snižování energetické náročnosti, zlepšování energetické účinnosti a využívání a spotřeby energie.

Zavádění této mezinárodní normy má vést ke snižování emisí skleníkových plynů, ke snižování dalších souvisejících dopadů na životní prostředí a ke snižování nákladů na energii prostřednictvím systematického managementu hospodaření s energií.

Podle odborného odhadu technického potenciálu úspor energie v českém průmyslu z roku 2008 lze opatřeními na úrovni zavedení systému hospodaření s energií dosáhnout úspor až 7,6 %. Tato opatření spadají do tzv. beznákladové kategorie. Úspěšnost zavedení závisí na angažovanosti všech úrovní a funkcí v organizaci, zejména pak jejího managementu.

Ti, kdo mají praktickou zkušenost s normami pro systémy managementu kvality (ISO 9001) či environmentálního managementu (ISO 14001), uvítají, že norma ISO 50001 je s nimi plně kompatibilní a požadavky týkající se systému managementu jsou téměř identické. Podobně jako je tomu u výše zmíněných systémových norem, i zde se setkáme s principem PDCA (Plan-Do-Check-Act neboli plánuj-vykonej-zkontroluj-reaguj).

Zavádění systému hospodaření

Funkčnost a efektivnost zavedeného systému hospodaření lze změřit, jeho výstupy v podobě úspor lze jednoduše promítnout do ekonomiky podniku. Pokud se tedy rozhodneme pro zavádění systému hospodaření s energií, musíme si vybrat kompetentní experty, kteří skutečně pomohou s technickými aspekty a nedodají jen "krásný obrázek" v podobě certifikátu na zeď, který nic neušetří ani nepřinese.

V současné době neexistuje databáze takových expertů, ale řada mezinárodních organizací zabývajících se certifikací personálu již programy tohoto druhu připravuje.

Aktuálně lze využít alespoň seznam energetických auditorů a specialistů, vedený Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR (MPO). Tito experti však - aniž bych se chtěl někoho dotknout - nemají velkou zkušenost s implementací systémů managementu (ze své podstaty ani nemohou), ale pokud jde o oblast technické pomoci, měli by být kvalifikovaní dostatečně.

Dalším krokem je určení osoby, která bude odpovědná za zavedení, udržování a zlepšování systému, známé jako představitel vedení; ta si vytvoří tým managementu hospodaření. Taková osoba, ať již interní či externí, má mít vysokoškolské vzdělání technického směru a minimálně dvouleté zkušenosti v oblasti energetického hospodářství.

Obecně se doporučuje, aby měla znalosti z oblasti použité technologie, druhů energií, energetické spotřeby, skladování energií a energetické účinnosti. Má vědět, jak se energie měří a jak lze spotřebu redukovat, znát relevantní legislativu a normy, principy transformace, termodynamiku, principy výroby energie a také záležitosti týkající se monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů.

Součástí týmu by měl být energetický manažer, rovněž s vysokoškolským, technickým vzděláním, s mnohem hlubšími teoretickými a praktickými znalostmi problematiky, než je tomu u představitelů vedení.

Do týmu je vhodné jmenovat také manažera kvality, popř. životního prostředí, energetika, technologa, konstruktéra, ekonoma, zástupce údržby a samozřejmě vedení. Složení týmu je vždy závislé na předmětu podnikání organizace a na jejích aktuálních kapacitních a finančních možnostech.

Po sestavení týmu a definování odpovědností a pravomocí přichází fáze zmapování současného stavu. Tato fáze je velmi důležitá, protože si v ní musíme důkladně popsat, jaký současný stav je a v jakém rozsahu chceme systém hospodaření zavést.

Nejosvědčenější v praxi odzkoušenou technikou je nechat si zpracovat nezávislý energetický audit, nejlépe dle Vyhlášky č. 480/2012 Sb., kompetentním a způsobilým energetickým auditorem.

Energetický audit provádějí energetičtí auditoři a specialisté, kteří jsou pro tuto činnost autorizovaní MPO a jsou vedeni v jeho databázi.

Jak už bylo zmíněno, energetický audit je velmi důležitým nástrojem pro vybudování a nastavení základů celého systému. Zahrnuje podrobné přezkoumávání energetické náročnosti organizace, procesu nebo obojího. Je založen na vhodném měření a pozorování skutečné energetické náročnosti.

Výstupy auditu zahrnují informace o současné spotřebě nebo náročnosti a jsou doplněny o doporučení ke zlepšování energetické náročnosti, které uplatníte při stanovování energetických cílů a cílových hodnot. V neposledním řadě vám audit umožní definovat ukazatel energetické náročnosti (EnPI).

EnPI říká, jakou máme energetickou náročnost na výrobu určitého produktu nebo poskytnutí určité služby. Můžeme si ho představit například jako spotřebu energie na m2 kancelářské plochy nebo na výrobu tuny oceli. Hodnota EnPI je uplatnitelná při tvorbě ceny či porovnávání se s konkurencí, je tudíž referenční.

Při jejím stanovování musíme popsat veškeré okrajové podmínky, které ji ovlivňují, tak, abychom byli schopni ji správně interpretovat. Vliv může mít teplota prostředí, roční období, použitá technologie, objem výroby apod. Způsob určení a interpretace EnPI bychom měli podrobovat pravidelnému přezkoumávání z hlediska použití a vhodnosti.

Poslední důležitou oblastí je nastavení procesu měření a vyhodnocování. I zde - a zvláště zde - platí rčení v oblasti managementu: "Co nemohu změřit, nemohu řídit."

Na trhu existuje řada sofistikovaných nástrojů a zařízení. Doporučuje se volit taková, která budou respektovat výše uvedené rčení a pomohou dosáhnout cílů nákladově optimální cestou.

Následující kroky, jako je vytvoření dokumentace, vedení záznamů, provádění interních auditů apod. zde záměrně podrobněji neuvádím, protože jde o věci důvěrně známé a široce publikované.

Naopak je třeba připomenout, že jako ve všech obdobných případech ani v tomto nesmíme opomenout komunikovat o našich záměrech s pracovníky a se všemi zainteresovanými stranami/osobami a že musíme pracovníkům poskytnout odpovídající a adekvátní vzdělání. Právě lidé totiž mají nezanedbatelný vliv na celkovou efektivitu systému a množství dosažených úspor.

AUTOR: Simon Palupčík
TÜV SÜD Czech
ZDROJ: Energetika