zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Čeští vědci za polárním kruhem v Norsku mapují znečištění

05.09.2015
Příroda
Čeští vědci za polárním kruhem v Norsku mapují znečištění

Čeští vědci společně s norskými kolegy vyvíjejí v severonorském kraji Finnmark na pomezí Finska a Ruska novou metodu stopování rozsahu a zdrojů kontaminace životního prostředí. Ze vzorků půdy, rašeliny, lišejníků, mechů a sněhu analyzují původ a šíření izotopů kovů. Ty v oblasti po osm desetiletí produkuje ruská huť na zpracování niklu.

"Prostředí jinak nezasažené přírody s jedním znečišťovatelem je ideální model, jehož výstupy porovnáváme se vzorky z Ostravska, kde je zdrojů znečištění mnoho," řekl ČTK vedoucí projektu Michael Komárek z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU).

Region na norsko-ruské hranici je severním koncem takzvaného evropského zeleného pásu, což je území zachovalé díky někdejší ostře střežené hranici mezi demokratickým Západem a komunistickým Východem. Na obou stranách hranice jsou nyní chráněná území. U ruského příhraničního města Nikel, kam dopadá většina spadu z neodsířených komínů, je však z několikakilometrové vzdálenosti patrné poškození lesa, který připomíná někdejší zničené Krušnohoří. Na norské straně je pak zdrojem znečištění rozsáhlý povrchový důl na železnou rudu nedaleko přístavu Kirkenes.

Vědci nyní poprvé v rámci tříletého výzkumu odebrali od pobřeží po vnitrozemskou tajgu půdní vzorky ve třech směrech od hutě ve městě Nikel. Vedle chemického rozboru vyhodnotí i mineralogické složení kontaminovaných částic.

"Sníh odráží aktuální složení atmosféry, lišejníky reprezentují koncentrace v horizontu jednoho až dvaceti let a půda s rašelinou ještě delší období. Jsme potom schopni rekonstruovat složení atmosféry a stopovat a identifikovat zdroje znečištění v dané oblasti," vysvětlil Komárek. "Proto jsme nově vybavili naši laboratoř hmotnostním spektrometrem s termální ionizací, a můžeme (tak) vyhodnotit izotopové složení jednotlivých kovů ve vzorcích životního prostředí," dodal.

"Zajímá nás jak svrchní horizont, exponovaný kontaminaci, tak i minerální podloží, reprezentující přirozený výskyt prvků," řekl geochemik Vladislav Chrastný. "Nejde o to, že by nikl působil toxicky na zdejší organismy, toxicita je ale vždy jen otázkou dávky. Nikl je pro nás důležitý, protože je stabilní a nedochází k rozpadu jeho izotopů, lze tedy dobře stopovat," doplnil.

Předběžné výsledky z analýz sněhu i lišejníků v Norsku ukázaly výrazný trend výskytu niklu v závislosti na vzdálenosti od hutě i na převládajícím směru větru. "Myslíme si, že tento projekt je velmi důležitý, protože nám dovoluje nová srovnání a interpretace výsledků. Doufám, že se nám v blízké budoucnosti podaří zapojit do projektu také ruské vědce, byť to může být komplikované. Rádi bychom se dostali blíže k tomuto zdroji znečištění a zjistili, co se děje v tamní krajině, která je opravdu zle poškozená," sdělil Lars Ola Nilsson z norského institutu pro zemědělský a environmentální výzkum Bioforsk.

Češi v rámci tříletého projektu spolupracují vedle Bioforsku také s Norskou geologickou službou. Výzkum je financován z takzvaných norských fondů, které dotace projektu přidělily loni.

Zdroj: ČTK

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí