zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Mikroinvesticemi k udržitelnému rozvoji

03.08.2016
Obecné
Firemní ekologie
Mikroinvesticemi k udržitelnému rozvoji

Současné technologické možnosti umožňují řešení mnoha problémů nejen v rozvojovém světě. Jedním z nich je usnadnění investování do nejrůznějších podnikatelských projektů.

K tomu, aby byla rozvojová pomoc skutečně efektivní, je třeba, aby vycházela z místních potřeb, reflektovala zájmy konkrétních obyvatel, umožnila jim postavit se na vlastní nohy a fungovala bez vysokých transakčních nákladů. Organizace spojených národů se snaží nalézt řešení a formulovat Rozvojovou agendu po roce 2015. Problémy rozvojových zemí jsou komplexní, a proto je potřeba hledat řešení na mezinárodní úrovni. Na rozvojové pomoci je ale možné se podílet i osobně. Pomoci může kdokoli, kdo má přístup k internetu a drobné prostředky na účtu. A to nejen formou jednorázové pomoci v podobě poslání peněz zprostředkujícím organizacím. Pomoc může být oboustranně prospěšná, její poskytovatel nemusí být pouze dárce, ale může se stát jak půjčujícím, tak investorem.

Myšlenka na financování pomocí tzv. mikroúvěrů (či mikroinvestic) se začíná prosazovat stále častěji od sedmdesátých let dvacátého století, období, v němž dochází k environmentálnímu obrození, vzniku mnoha hnutí a myšlenkových směrů a k přehodnocování stávajících socioekonomických vzorců. V této době se pak také ztrácí víra v to, že soudobé instituce dokáží řešit společenské problémy. Mikroinvestice vznikají jako alternativa k tehdejšímu způsobu financování rozvojových projektů (v němž hrála hlavní úlohu politika mezinárodního financování). Jsou alternativou direktivně řízeného hospodářství. Marguerita Robinsonová v The micro finance revolution popisuje, že v osmdesátých letech mohly mikrofinance poskytnout ve značném rozsahu financování podnikatelských projektů, v roce 1990 se podle ní již o nich dá hovořit jako o průmyslovém odvětví a v roce 2000 obliba mikrofinancí dále narůstá a stávají se důležitým nástrojem pro odstraňování chudoby. Rok 2005 byl vyhlášen Mezinárodním rokem mikrokreditu a v roce 2006 byla udělena Nobelova cena za mír Mohammedu Yunusovi, ,,otci" mikrofinancí. Využívání tohoto způsobu financování pomáhá k zmenšování rozdílů mezi bohatými a chudými zeměmi. Zásadní pro něj ale je přístup k internetu, odstraňování digitální propasti a informační gramotnost a to nejen obyvatel v rozvojových zemích, ale i v těch vyspělých (viz článek Udržitelný rozvoj a informační společnost). V posledních letech dochází ke vzniku zprostředkovatelských platforem, jako je Kiwa, MYC4, Zidisha a další, které se zabývají propojováním uživatelů v digitálním prostředí a zprostředkováním finančních transakcí mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi.

Mikroinvestice hrají významnou úlohu v posilování komunitního rozvoje a podpoře tzv. major groups, tedy zájmových skupin, které, ač často marginalizované, jsou pro udržitelný rozvoj klíčové. Tyto skupiny jsou blíže specifikovány v jednom ze základních dokumentů udržitelného rozvoje Agendě 21. Jednou ze základních skupin, která je zmiňována na prvním místě, jsou ženy. A to nejen proto, že tvoří více než polovinu světové populace. Problematika genderu a rovnosti pohlaví je klíčová pro směřování k udržitelnému rozvoji. V mnoha rozvojových zemích je ženám odpírán přístup k mužským povoláním, mezi něž bývá počítáno rovněž podnikání. Ženy tak mají značné problémy získat přístup k základnímu kapitálu, který by jim umožnil otevřít živnost, vyvázat se z tradičních rolí a zároveň přispět k rozvoji komunity. Zprostředkování drobných finančních prostředků mimo oficiální struktury pak poskytuje řešení, vzhledem k tomu, že poskytovatele financí nezajímá gender, ale nápad.

V praxi se pak ukazuje, že ženy se podnikání a čerpání mikropůjček nebojí, ale aktivně se pouští do mnohých projektů. Některé zdroje uvádí, že ženy tvoří až 90 % klientek bank a neziskových organizací, které v různých zemích světa umožňují čerpat mikropůjčky. Podle Global Entrepreneurship Monitor (GEM) začínají ženy z rozvojových zemí podnikat dokonce častěji než ženy, které žijí v zemích rozvinutých. To má tak širší konsekvence i pro změnu daných kulturních vzorců, ukazuje se totiž, že i v rozvojovém světě mohou ženy živit rodiny a pomáhat rozvoji komunity stejně dobře jako muži. Mikrofinancování již ale není jen jiná forma rozvojové pomoci, ale regulérní cesta vedoucí k začátku podnikání i ve vyspělých zemích. V jižních státech Evropy dochází k prudkému rozvoji ekonomických alternativ od lokálních měn po různé typy sharing economy. V Řecku mikrofinance představují nadějnou alternativu k půjčkám od velkých bankovních domů.

Zdroj: www.udrzitelny-rozvoj.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí