zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Co je to zelený produkční řetězec?

15.06.2016
Obecné
Odpady
Firemní ekologie
Co je to zelený produkční řetězec?

Lidský vliv na planetě vzrostl do takové míry, že je zapotřebí začít vnímat výrobu fundamentálně odlišným způsobem. Zinek zinku, dřevo dřevu, formaldehyd formaldehydu.

Lineární produkční řetězec

Pokud chceme, aby se civilizační vývoj lidstva pohyboval po stoupající přímce, a nikoliv ve spirále, musíme od základů změnit způsob, jak vnímáme výrobu. Současné produkční schéma, jež je často, hanlivě leč výstižně, nazýváno ,,od kolébky do hrobu", je lineární. Tak trochu ztracené v minulosti, kdy jsme bojovali proti nepřátelské přírodě, z níž jsme za cenu vysokých obětí získávali zdroje, které nám nesloužili k ničemu ambicióznějšímu, než bylo holé přežití. Tenkrát byla naše stopa na planetě zanedbatelná a o antropocénu nemohla být řeč. Měli jsme na Zemi malý vliv, a tím pádem jsme si také mohli dovolit mít malou zodpovědnost.

Lineární schéma nebylo problematické až do doby průmyslové revoluce, kdy jsme získali dostatečnou výrobní kapacitu a znalosti v oblasti chemie, abychom dokázali životní prostředí otrávit ve skutečně masovém měřítku.

Lineární produkční řetězec je ztělesněním toho, co bylo na průmyslové revoluci a modernismu negativní: je vulgární, netrpělivý a bezohledný. Dobrou zprávou je, že nikdy neexistoval v ryzí podobě. Díky regulacím, omezení v lidských i materiálních zdrojích a pokusům o odpadové hospodářství se nám podařilo zmírňovat dopady takového typu produkce. Je to však stále jako odnést 6 zrnek písku z pláže.

Zelený produkční řetězec

Výzvou dneška je proto přechod na cirkulární ekonomiku, která nevyhnutelně operuje s kruhovým výrobním schématem, jinak nazvaným zelený produkční řetězec.

K přechodu na zelený produkční řetězec nelze dospět postupnými kroky. Je od lineárního příliš odlišný. Vyžaduje totiž, abychom se zamýšleli nad dopady všech kroků, které při výrobě učiníme: musíme využívat obnovitelné zdroje energie, zajistit pracovníkům důstojné podmínky, odstranit negativní externality dopravy, design musí zvažovat, co se stane s výrobkem, až doslouží, co se stane s přebytky výroby a odpadem vzniklým při výrobě.

Braungart s McDonoughem v své knize Cradle to Cradle (Od kolébky do kolébky) navrhují, aby materiály cirkulovaly ve dvou oddělených okruzích, jež se řídí rozdílnou logikou. První operuje s látkami organického původu, které jsou snadno odbouratelné a není u nich proto problém navrátit je zpět do biosféry. Druhý operuje se syntetickými látkami, jež by měly být do produktů vkládány tak, aby bylo možné je z nich následně extrahovat a opět použít, a nikdy nebylo nutné je do biosféry navracet.

Představte si výrobek, který lze téměř beze zbytku rozložit na vstupní suroviny o stejné kvalitě, jako když jsme ho vytvářeli. Za příklad poslouží následující design výrobců lodí Maersk. Snažíme se dosáhnout stavu, kdy neexistuje odpad.

Odpad

Na počátku výrobního řetězce je potřeba, kterou chceme uspokojit. Poté hledáme nejkratší cestu, jak toho dosáhnout, v největším množství, při co nejmenších nákladech a bez ohledu na širší kontext a dlouhodobé dopady. Vstupy se mění na požadované předměty, zbytek je odpad. Existuje jen dnešek. Nikoho nezajímá, co se bude dít s výrobkem, který jsme tak pracně vyrobili, až doslouží, a co se stane s odpadem vytvořeným při jeho výrobě a užívání. Jak uvádí Braungart a McDonough: ,,Podle některých zdrojů více než 90 % materiálů získaných ve Spojených státech pro výrobu trvanlivých výrobků se stává odpadem téměř okamžitě." Co s tím?

Ani recyklace, a dokonce ani upcyklace (upcycling), při uzavření všech materiálů v zeleném produkčním řetězci, nejsou ultimátním cílem udržitelnosti. Při navracení materiálů do oběhu je bohužel zapotřebí energie. Další důležitou oporou cirkulárního uvažování je proto vytváření trvanlivých, lépe řečeno méně pomíjivých výrobků. Nad tím se zamýšlí například Don Norman ve své knize Emocionální design. Design některých produktů už dnes v souladu s touto doktrínou počítá s jejich zastaráváním. Emocionální vazba nám může pomoci překonat i lákavou skutečnost, že vyrobit nový produkt je často levnější, než vyhodit nebo opravit ten starý.

Ale ani emocionální design, který počítá s opětovným užitím a oddělenými cykly organických a syntetických látek, nestačí: naším záměrem by totiž nemělo být pouze odstranění všech negativních externalit produkce, ale dokonce vytváření pozitivních.

Omyly, které se stávají

Přechod na produkční řetězec je náročný, protože musíme brát ohled na všechny aspekty výroby na všech jejích stupních: design, vlastní výroba, doprava, skladování, prodej, nakládání s odpady. Při tom musí být zohledněny všechny požadavky udržitelnosti. V tomto aspektu stojí za zmínku americká firma Wallmart, která se už téměř 10 let hlásí k environmentalismu, udržitelnosti a přechodu na zelený produkční řetězec. Její mzdová politika je ovšem v přímém rozporu s harmonickým rozvojem všech pilířů udržitelnosti, v tomto případě toho sociálního. Minimální hodinová mzda vzrostla letos na 9 dolarů na hodinu, což by se v příštím roce mělo zlepšit na 10. To je v místních podmínkách stále tristní a poukazuje to na skutečné nepochopení toho, co přechod na zelený produkční řetězec obnáší.

Zdroj: www.udrzitelny-rozvoj.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
21
11. 2019
21.11.2019 - Seminář, školení
Hotel TRIM Pardubice
27
11. 2019
27.11.2019 - Seminář, školení
Dům techniky České Budějovice
29
11. 2019
29.11.2019 - Seminář, školení
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí