zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Baltské pazourky z hranice maximálního pleistocenního zalednění Moravské brány

21.05.2017
Geologie
Baltské pazourky z hranice maximálního pleistocenního zalednění Moravské brány

Hranice maximálního rozsahu zalednění se shoduje s pazourkovou linií a je rozhodujícím předělem, za nímž se horniny nordického původu vyskytují jen vzácně.

Aleš Uhlíř

Již v první polovině 19. století si německo-polský badatel Georg Gottlieb Pusch (Jerzy Bogumil Pusz), který se zabýval výskytem balvanů nordického původu v Polsku, všiml, že výskyt souvků nordických hornin ve směru od severu na jih klesá a rovněž že se zmenšuje jejich velikost. V té době byl výzkum týkající se rozšíření hornin pocházejících ze Skandinávie stovky kilometrů na jih v počátcích. Pusch je vysvětloval velkou povodní, při níž se kameny valily na jih. Jako první určil v Německu a v Polsku horniny původem z Norska, Švédska a Finska a vytyčil hranici rozšíření nordických hornin. Zjistil, že tato hranice se shoduje s rozšířením baltského pazourku a stanovil termín ,,Feuersteinlinie" - pazourková linie jako nejzazší místo zasažené záplavou.

Teprve v druhé polovině 19. století se došlo k poznání, že rozšíření baltských pazourků a nordických hornin daleko na jih nezpůsobilo ničivé kataklyzma, nýbrž že je důsledkem několika pleistocenních zalednění. Název pazourková linie se stále používá pro vymezení hranice maximálního zalednění. Na Ostravsku a v prostoru Moravské brány dosáhl kontinentální ledovec svého největšího rozšíření v předposlední velké době ledové, zvané podle severoněmeckého dělení sálská a podle alpského dělení risská (cca 230 000 - 290 000 let před přítomností).

Hranice maximálního rozsahu zalednění se shoduje s pazourkovou linií a je rozhodujícím předělem, za nímž se horniny nordického původu vyskytují jen vzácně. Doložené jsou ojedinělé nálezy ledovcových souvků v říčních sedimentech Moravy. Pokud jde o nálezy baltského pazourku za pazourkovou linií, literatura uvádí jen několik nálezů v řečištích Moravy a Bečvy.

Přitom v ledovcových sedimentech na hranici maximálního rozšíření zalednění se ve společenství souvků nordických hornin pazourek hojně vyskytuje, přičemž výjimečné nejsou ani kusy s váhou nad 1 kg. Na polích lze nalézt souvky pazourků podstatně menší a zpravidla poznamenané zvětráním, avšak pazourky vyzdvižené ze sedimentů, v nichž nebyly vystaveny působení atmosférických vlivů, vypadají jinak. Jsou sice menší než pazourky, jaké lze na březích Baltského moře sbírat pod křídovými útesy, avšak v zachovalosti se od nich nijak výrazně neliší.

Při stavbě vodovodního přivaděče v blízkosti Fulneku byly v hloubce menší než jeden metr nacházeny ve velkém množství pazourky. Lokalita je v bezprostřední blízkosti hranice, které dosáhl při sálském zalednění kontinentální ledovec. Na ilustrační fotografii jsou z uvedeného místa tři souvky pazourků, z nichž největší váží 1,8 kg.

Jde o baltské křídové pazourky, pocházející z nejsvrchnější křídy (maastricht). Všechny pazourky nalezené u Fulneku mají zachovanou ,,kůru". Často bývá tato kůra nesprávně považována za křídu nebo dokonce ,,patinu". Ve skutečnosti je bílá kůra na povrchu a v dutinách pazourků směsí opálu a chalcedonu. Její původní barva je bílá. Vlivem prostředí, v němž se pazourek nachází, může získat sekundárně jiné zabarvení. V kůře pazourku bývá mnoho mikrofosílií, ale i zkameněliny větších rozměrů, jako kupř. fosilie rozměrů 11 x 7 mm (Serpula Vermes?) na jednom pazourku od Fulneku.

Zjištění, že kvalitní pazourková surovina se nachází v prostoru Moravské brány i na hranici maximálního zalednění, má význam také v archeologii. V letech 2000 - 2015 bylo na Fulnecku a Bílovecku objeveno 28 nových paleolitických stanic, doložených (k roku 2015) 2755 předměty kamenné štípané industrie. Jasně převažující surovinou byly silicity z ledovcových sedimentů, tedy baltský pazourek. Rovněž surovinou nálezů středopaleolitických nástrojů, které byly od poloviny 70. let 20. století nalézány v širším okolí Příbora, Kopřivnice a Štramberku (moustérien), jsou silicity ledovcových sedimentů. Je pravděpodobné, že na významném osídlení této oblasti člověkem neandertálským se podílí bohatý výskyt baltských pazourků v ledovcových sedimentech.

Oderská část Moravské brány s ledovcovými sedimenty byla zdrojem pazourkové suroviny pro oblast kolem Přerova a jižní Moravu. Z Moravské brány tak pochází surovina desítek tisíc pazourkových artefaktů nalezených na moravských lokalitách z mladého paleolitu.

Pazourek z místních ledovcových sedimentů byl jako nástrojová surovina využíván nejen v paleolitu, ale i v neolitu. Nedávno u Nového Jičína objevená lengyelská lokalita, tj. z doby spadající do rozhraní neolitu a eneolitu (doby měděné) dokládá, že surovinou nástrojů byl místní pazourek z ledovcových usazenin. To svědčí o tom, že na sklonku doby, kdy se ještě jako nástrojová surovina používal kámen a začala se používat měď, se v této oblasti stále používal pazourek.

Jelikož na řadě míst v Evropě je doložena pravěká těžba pazourku, lze předpokládat takovou těžbu pazourku i u nás. Mohla se provádět v jámách hlubokých 2 až 3 metry. Tak lze získat kvalitnější a větší pazourkové hlízy, než jaké se nacházejí sběrem na povrchu nebo v řečištích. Existují svědectví sběratelů souvků a také archeologů, kteří se setkali s nahromaděním velkých pazourkových hlíz na ploše několika málo metrů čtverečních. Taková koncentrace velkých pazourkových souvků je neobvyklá. Malé i větší pazourky bývají v terénu roztroušeny na velkých plochách. Nález cca dvaceti velkých pazourků na jednom místě nemusí být dílem přírody. Je možné, že jde o jediné pozůstatky po dávné těžbě pazourku, po které se v krajině poznamenané průmyslovou a stavební činností veškeré stopy zahladily.

Odkryvy při nejrůznější stavební činnosti jsou příležitostí pro průzkum ledovcových souvků. Zpravidla se při tom - jako u baltských pazourků od Fulneku - objeví co do kvality a velikosti odlišné souvky pazourků než ty, které jsou nacházeny na povrchu.

foto: autor

Pozn.: Mapa maximálního rozsahu sálského zalednění Ostravska a oderské části Moravské brány převzata z publikace Kvartér Ostravska a Moravské brány, J. Macoun a kol., Praha 1965. Hranice nejzazšího zalednění vyznačena modře, místo nálezu pazourků u Fulneku červeně.

Údaje o používání silicitu z ledovcových sedimentů na pravěkých lokalitách Bílovecka, Fulnecka aj. převzaty z publikace Významné objevy a nálezy příborských archeologů v Poodří ve fotografiích, J. Diviš - D. Fryč, Archeologický klub Příbor 2015.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí