The Guardian: Značky, které přinesly sociální uvědomění do módy

V Londýně se otevřel obchod módní značky Bottletop, která si vydělává na luxusních kabelkách vyrobených z plechovek. Samotná značka není neobvyklá tím, že vyrábí kabelky z odpadků nebo proto, že interiér nového obchodu byl vůbec poprvé vytištěn na 3D tiskárně za použití recyklovaného plastu. Bottletop je neobvyklá tím, že nestaví na první místo vlastní zisk, píše britský list The Guardian.

Bottletop založili v roce 2002 Cameron Saul a Oliver Wayman ve spolupráci s luxusním módním domem Mulberry. První kabelka vznikla v Keňi z odřezků kůže a kroužků od plechovek a její prodej měl za cíl vytvořit pracovní místa a zlepšit životní úroveň v rozvojových zemích. Ateliér firmy je nyní v brazilském Salvadoru, kde se kroužky od plechovek šijí na kůži, která má potvrzení, že nepochází z území získaného kácením amazonského pralesa. V Keni pak vzniká takzvané umění na plátně. Dvacet procent zisku společnosti jde přitom do nadace Bottletop, která financuje zdravotnické a vzdělávací projekty v Salvadoru, Rio de Janeiru, Nairobi a Ethiopii.

Zajímavé je, že prvek "sociálního podnikání" zvýhodňuje módní značku před jejími konkurenty. Jinými slovy nehonit se jen za ziskem má kladný vliv na podnikání. Bottletop ukázala, že dokáže do maloobchodní sféry přinést více pozitivního poselství než ostatní: pohlcující zážitek, díky němuž je možné se dozvědět o nejmodernější udržitelné technologii.

"Udržitelnost získává ve světě na větším významu... Produkt mluví sám za sebe a funguje dobře. Lidé značky s takovými hodnotami vyhledávají," říká spoluzakladatel Bottletop Saul.

Bottletop sice v tomto směru dělá průkopnickou práci, avšak se svým 20procentním příspěvkem do nadace si zřejmě ještě v ničem nezadá s odvážnou značkou Ninety Percent (Devadesát procent). Ta svou činnost v lednu zahájila kolekcí šatů, které jsou nadčasové, mohli byste je potřebovat a opravdu byste je nosili.

Jejich ceny jsou dostupné a přitom odpovídají výrobním výdajům a kvalitě tkanin, které zahrnují organickou bavlnu a jiné udržitelné materiály. Za bílé tričko se zaplatí 40 liber (tedy 1160 korun), 80 za mikinu (asi 2326 korun). Ke každému produktu je k dispozici odkaz na webovou stránku, kde se vybere projekt, na který poputuje 90 procent z ceny za produkt (proto název značky Devadesát procent).

Nejedná se však o charitativní projekty, ale o komerční podnikání založené na pozitivním a inovativním modelu, který sdílí 90 procent ze svého zisku a 10 procent ponechává svým akcionářům.

Společnost chce v budoucnu vytvořit společenské hnutí cílící na ženy, které mají zájem o kvalitní a dobře navržené oblečení. Její zakladatelé vlastní také firmu Echotex, průkopnický subjekt v etickém obchodování a certifikované manufaktuře v Bangladéši. Vytváří tam cestu pro novou generaci výrobců, kteří podporují udržitelný rozvoj, a zajišťuje, aby mzdy a přiměřené podmínky tvořily podstatu tohoto úsilí.

Ninety Percent jejich produkty prodává přímo zákazníkovi na svém webu s pomocí chytré kampaně na sociálních sítích. Sníží přitom náklady, které produktu přidávají maloobchody. Na svém webu pak zveřejní, co se za značkou skrývá a kdo jsou její pracovníci. Zákazníci tak vidí, kdo vyráběl jejich oblečení a zároveň rozhodují o tom, komu svým nákupem pomohou. Podle zakladatele značky Bena Matthewse chce společnost tímto způsobem se svými zákazníky komunikovat.