Pátek, 29. března 2024

Čtyři mladí českobudějovičtí vědci obdrželi Prémii Otto Wichterleho

Čtyři mladí českobudějovičtí vědci obdrželi Prémii Otto Wichterleho

Významné akademické ocenění získali čtyři mladí vědci z českobudějovického Biologického centra (BC) AV ČR, Kateřina Jirků Pomajbíková, Kateřina Sam, Veronika Jílková a Martin Palus. Předsedkyně Akademie věd prof. Eva Zažímalová jim udělila ve středu 6. června 2018 ve 14:00 hodin v pražské Lannově vile Prémii Otto Wichterleho. Ocenění je určeno špičkovým vědcům do 35 let věku, kteří úspěšně splnili významný vědecký úkol, a letos ho získalo celkem 23 mladých badatelů z celé republiky.

Podle předsedkyně Akademie věd Evy Zažímalové při výběru laureátů nerozhodovaly jen vědecké výsledky. ,,Kandidáty vybírá odborná komise, která velmi zvažuje nejenom výsledky mladých vědců, ale i jejich perspektivnost do budoucna. Doufáme, že tohle je budoucí generace, která potáhne akademii ve svých oborech dál". Prémie pro mladé vědecké pracovníky ve svém názvu nese jméno prof. Otto Wichterleho na památku vynikajícího českého chemika světového formátu, který vynalezl měkké kontaktní čočky a po listopadu 1989 se stal prezidentem Československé akademie věd.

MVDr. Kateřina Jirků Pomajbíková, Ph.D., se již od studií na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně věnuje výzkumu parazitů primátů a lidí. Na Parazitologickém ústavu BC AV ČR během posledních 4 let vybudovala Laboratoř parazitární terapie, kde se zaměřuje na ambiciózní téma léčby střevních onemocnění lidí, jako je Crohnova choroba, pomocí střevních nepatogenních parazitů, tedy červů a prvoků, kteří člověku neškodí. Na tento výzkum získala společně se svou zámořskou kolegyní Laurou Wegener-Parfrey z kanadské University of British Columbia prestižní grant v hodnotě 750 tisíc dolarů. Kateřina také koordinuje konsorcium třinácti akademických, průmyslových a klinických partnerů z různých zemí EU zaměřených na roli střevních mikrobů v lidském zdraví a onemocnění.

Účastnila se několika terénních výprav do divokých oblastí Afriky, kde se podílela na výzkumu infekcí kriticky ohrožených goril nížinných a dalších divokých zvířat ve Středoafrické republice a šimpanzů v Ugandě. Významným úspěchem bylo vybudování parazitologické laboratoře v rehabilitačním centru pro šimpanze (Chimpanzee Sanctuary) v rezervaci ,,Ol Pejeta" v Keni a trénink místních pracovníků. Kateřina se dále podílela na plošném očkování psů proti vzteklině v severní Keni (program organizace Veterináři bez hranic) a jako dobrovolnice pracovala na veterinární klinice ,,American Fondouk" v Maroku.

Mgr. Kateřina Sam, Ph.D., se na počátku své kariéry věnovala etologii a kognitivním schopnostem ptáků, později se stala součástí širokého výzkumného kolektivu prof. Vojtěcha Novotného na Entomologickém ústavu BC AV ČR. Současně se zaměřuje na potravní vazby mezi hmyzem, jejich predátory (ptáky, netopýry a dravým hmyzem) a rostlinami v tropických pralesech i lesech mírného pásma. Během několika málo let založila vlastní výzkumnou skupinu s několika Ph.D. studenty, získala pro ní grantovou podporu a zároveň rozvinula zahraniční spolupráci. Momentálně se podílí na vedení týmů vědců v Japonsku, Číně, Malajsii, Papui-Nové Guinei a na dvou studijních plochách v Austrálii. Jako první se jí také podařilo propojit mezinárodní síť tzv. "canopy cranes" (stavební jeřáby používané na výzkum ekologie lesů) a použít šest z nich v rámci standardizovaného projektu. Na Papui-Nové Guinei v současnosti vede ornitologickou sekci National Forest Inventory, v jejímž rámci šest ornitologických týmů zkoumá druhovou rozmanitost ptáků na celkem 1000 sčítacích bodech po celém ostrově.

Kateřina Sam se také podílela na unikátním celosvětovém ekologickém pokusu, při němž stejně jako 40 vědců v 21 dalších zemích lepila na stromy ve vybraných lesech desítky umělých housenek a poté zjišťovala, kolik a jací predátoři na ně útočí. Tento globální výzkum přinesl nové poznatky o vzájemných vazbách mezi živočišnými druhy od Arktického kruhu až po jižní Austrálii a byl publikován v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů Science.

RNDr. Martin Palus, Ph.D, se zabývá výzkumem virových nákaz člověka a možnostmi jejich léčby. Již během doktorského studia na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity se podílel na několika zásadních objevech týkajících se klíšťové encefalitidy a vývoje nových léčebných strategií. Za svou disertační práci ,,Klíšťová encefalitida - od patogeneze po terapii" pak získal Cenu děkana. Zaměřuje se na to, jak propuká klíšťová encefalitida, jak na ni reaguje imunitní systém pacienta, jakým způsobem virus proniká do mozku a jaké geny hrají v tomto procesu roli. V neposlední řadě hledá účinné léčebné postupy proti klíšťové encefalitidě a jiným virovým neuroinfekcím. V roce 2016 doslova obletěla svět zpráva o objevu prvních antivirotik účinných proti viru Zika, na kterém se Martin taktéž významným způsobem podílel (viz http://www.bc.cas.cz/novinky/detail/3060/).

V současné době pracuje Martin Palus v mezinárodně respektované Laboratoři arbovirologie na Parazitologickém ústavu BC AV ČR a také zodpovídá za chod laboratoře s vysokým stupněm biologického zabezpečení BSL-3, v níž se zkoumá nejen virus klíšťové encefalitidy, ale i další pro člověka nebezpečné virové nákazy, jako je virus Zika, horečka západního Nilu, Chikungunya virus, hemoragické horečky atd. Za svou práci získal Martin Palus již řadu ocenění. Na konferenci věnované aktuálním problémům klíšťové encefalitidy v Moskvě získal ,,Best Poster Award" za nejlepší prezentovaný výsledek; Československá společnost mikrobiologická jej v roce 2015 jmenovala ,,Nejlepším mladým českým a slovenským mikrobiologem roku."

Mgr. Veronika Jílková, Ph.D. se zabývá výzkumem půdy. Při studiu na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích začala zkoumat lesní mravence a jejich vliv na půdní prostředí. Během doktorského studia na Univerzitě Karlově a několika zahraničních a domácích stáží v širších souvislostech řešila úlohu lesních mravenců, jejich vliv a vazby na půdní mikroflóru v podmínkách mravenišť i v okolní půdě. Za svoji dizertační práci na téma ,,Lesní mravenci rodu Formica jako významní ekosystémoví inženýři" získala Cenu děkana. Od roku 2007 pracuje na Ústavu půdní biologie BC AV ČR na výzkumu půdní chemie, mikrobiologie a organické hmoty.

Díky úspěšným výzkumným projektům a získaným grantům založila v minulém roce Veronika Jílková Laboratoř půdní organické hmoty. Zaměřuje se hlavně na to, jak se v půdě rozkládá organická hmota, jak půda váže uhlík z atmosférického oxidu uhličitého, jaké jsou vzájemné vztahy mezi rostlinami, půdní mikroflórou a živočichy, a na další děje v půdě. Tato témata jsou velmi aktuální zejména kvůli udržitelnosti suchozemských ekosystémů, úrodnosti půd a výživy vůbec. Práce Veroniky Jílkové představují dílčí poznatky k pochopení těchto složitých a vzájemně propojených procesů.

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů