zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Odpovědi na dotazy E15 k energetickému využití odpadů v ČR

03.07.2018
Odpady
Odpovědi na dotazy E15 k energetickému využití odpadů v ČR

Petr Havelka z ČAOH odpovídal na aktuální dotazy redakce deníku E15 ke zvěřejněným výsledkům energetického využívání odpadů v ČR (MPO).

Finální text článku deníku E15 k tématu energetického využívání odpadů v ČR a k výsledkům zvěřejněným ve zprávě Ministerstva průmyslu a obchodu je k dispozici pod tímto odkazem. Samotná zpráva MPO se stručným komentářem je k dispozici zde.

Níže jsou uvedeny konkrétní dotazy redakce a plný text odpovědí Petra Havelky z České asociace odpadového hospodářství.

Ze statistik vyplývá, že každý rok roste spotřeba tuhých alternativních paliv v cementárnách a vápenkách. Odpovídá tomuto růstu i růst výroby těchto paliv českými odpadářskými firmami? Jaká je v Česku kapacita na výrobu TAP?

Havelka - Ano, výroba TAP v česku stále narůstá, a to je samozřejmě pozitivní. Jako ČAOH nemáme statistiky konkrétních čísel, ty má spíše MŽP. Sledujeme však, že řada našich firem, které se dlouhodobě věnují výrobě paliv z odpadů dle evropských norem, stále navyšuje své výrobní kapacity. V tomto roce kupříkladu zdvojnásobila kapacitu své linky společnost Rumpold (viz zde). Rozšiřují se i kapacity společnosti OZO Ostrava, apod. O česká paliva z odpadů je u odběratelů stále větší zájem, mimo jiné i proto, že jsou známá svou kvalitou a homogenním složením.

Jak hodnotíte skutečnost, že energetické využívání odpadů roste v posledních letech stabilním tempem?

Havelka - Nárůst energetického využívání odpadů vítáme a chceme se na něm dále podílet jako doposud. Souvisí to i s již devět let probíhajícím každoročním snižováním množství odpadů ukládaných na skládky (viz zde). U paliv z odpadů je to v ČR nárůst využití na trojnásobek za posledních deset let. U této cesty energetického využití je pozitivní také to, že se nejedná o spalování neupravených směsných odpadů, které chce EU omezovat. Zde se jedná o energetické využívání energeticky bohaté části vytříděných odpadů různého původů, ať už z průmyslové výroby nebo od občanů z obcí, které nelze materiálově využít. Tato cesta je naopak Evropou doporučovaná. Velmi pozitivní je také to, že onen násobný nárůst se odehrál bez potřeby jakéhokoli navýšení ekologických daní, např. skládkovacího poplatku, který platí původci odpadů. Je tedy zřejmé, že to jde.

Je nějaká hranice, na níž při stávajících kapacitách (bez budování nových ZEVO) ještě energetické využívání může růst?

Havelka - Na toto téma byly zpracované různé studie. Vnímám kladně, pokud se rozšíří kapacity ZEVO v Brně (jeden kotel) a v Praze (dva kotle). S tím počítají i plány těchto měst. Spalovny (ZEVO) v ČR by tak měly kapacitu cca 1 130 000 tun odpadů. To je co se týká využití převážně neupravených směsných odpadů. Dále je tu řada regionálních energetických zdrojů, např. tepláren, které chtějí využívat velké množství paliv z odpadů. Potenciál růstu je stále i v cementárnách a vápenkách. Vzhledem k tomu, že výroba a využití paliv z odpadů je cesta, která dobře zapadá i do rámce balíčku oběhového hospodářství, je to jistě v pořádku. Potenciál růstu pro využívání paliv odpadů tu tedy stále vidím poměrně velký.

Zásadní ale je, abychom jako ČR splnili zejména recyklační cíle EU. Ty jsou nově jasně definovány na 65% recyklace komunálních odpadů. Logicky proto nevidím příliš prostor pro nová velkokapacitní zařízení typu ZEVO, která jsou navíc prakticky nejdražší odpadovou technologií a vyžadovaly by citelnější navýšení poplatků od občanů. Evropa stanovila rámec, ve kterém se máme pohybovat a myslím, že to je racionální. Některé zamýšlené projekty se proto nejspíš nerealizují, ale jiné nové naopak své místo najdou. A to je v pořádku.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz) s využitím dotazů redakce deníku E15

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
27
11. 2018
27-28.11.2018 - Seminář, školení
Praha
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí