Úspěchem po 1989 bylo samostatné MŽP a zákon o ochraně přírody

Vytvoření samostatného ministerstva životního prostředí (MŽP) a zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 patří k nejdůležitějším změnám v ochraně životního prostředí po roce 1989 v ČR. Důležitým bodem bylo i přijetí legislativy o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) ve stejném roce a zákony na ochranu ozonové vrstvy v roce 1993. Shodli se na tom zástupci neziskových organizací Hnutí Duha a Greenepace a předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí Dana Balcarová (Piráti), které oslovila ČTK. Od roku 2000 podle nich však ochrana životního prostředí slábne.

"Před rokem 1989 ovlivňovaly ekologickou politiku dva elementy. Zaprvé jsme byli centrem těžkého průmyslu a těžby a zadruhé tu byl systém, který neumožňoval lidem aktivně ovlivňovat životní prostředí. Výsledkem byly zničené lesy i ovzduší, škodliviny ve vodě, kontrola ochranářských spolků a podobně," uvedl pro ČTK Jan Freidinger z Greenpeace. Zhruba do roku 1993 se podle něj pro životní prostředí udělalo mnoho, nebyl totiž takový důraz na ekonomické analýzy a rychle se zlepšila kvalita vody, ovzduší a lesů.

Porevoluční změny odrážely podle Balcarové změnu ve společnosti a její pohled na ekologii v kombinaci se schopnými ministry jako byli Bedřich Moldan a Josef Vavroušek. Díky tomu byl přijat zákon o ochraně přírody a krajiny. "Zákon má komplexně chránit životní prostředí jako nedílnou hodnotu naší společnosti, navíc byl nadřazený ostatním zákonům, a tak se stala tato ochrana velkou prioritou," řekla ČTK dále Balcarová. Podle Jiřího Koželouha z Hnutí Duha je důležité, aby se MŽP nikdy nesloučilo s ministerstvem zemědělství. "I přes všechny výhrady k ministrům i rozhodnutím to takto celkově funguje," sdělil ČTK. Tento návrh padl v roce 2017, Hnutí Duha konstatovalo, že by na společném úřadě mohly převládnout zájmy velkých agrárních firem a těžba dřeva nad snahou chránit přírodu.

Díky EIA získala veřejnost a ekologické organizace možnost vyjadřovat se ke stavebním projektům v jejich okolí. V roce 1991 byly také stanoveny limity těžby hnědého uhlí v Ústeckém a Karlovarském kraji, které byly podle Koželouha kompromisem mezi zájmy těžby a zájmy obcí na životním prostředí. Významným krokem podle Freidingera byl vstup do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a dále také přijetí mezinárodních úmluv jako byla Basilejská o odpadech, Ramsarská o mokřadech a další.

"Na zlomu milénia však započalo oslabování ekologie a nadřazování ekonomických zájmů, což vidíme na stavu našich lesů, půdy, špatné kvalitě podzemních vod a ovzduší," řekla Balcarová. Současná vláda podle ní například neřeší hlavní příčiny sucha, měla by zavést systémovou ochranu a revitalizaci krajiny, která bude schopna zadržovat vodu. "Je nezbytné přijímat zákony, které změní přístup k ochraně přírody a budou rychle reagovat na změnu klimatu," dodala.

Podle Koželouha je dále nutné snižovat spotřebu fosilních paliv, zlepšovat lesní hospodaření a nevytvářet výjimky z nových limitů pro uhelné elektrárny. "Politici by se při výročí revoluce měli vrátit k prosazování veřejného zájmu a méně se ohlížet na byznys. Ono nakonec ozdravení životního prostředí provázelo i zásadní oživení ekonomiky a růst průmyslu," doplnil Koželouh.