zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak se vyvíjeli koně?

22.02.2020
Příroda
Jak se vyvíjeli koně?

Evoluce koní (lépe řečeno zástupců čeledi Equidae) je jednou z nejvíce prozkoumaných evolučních linií savců vůbec...

Koně patří mezi lichokopytníky (řád Perissodactyla) mezi jejich příbuzné tedy patří dnes žijící tapíři, nosorožci a vymřelá chalicotheria a titanotheria. Předpokládá se, že se lichokopytníci vyvinuli ze skupiny ,,prakopytníků" (Condylatrha) před před cca 56 miliony let.

Evoluce koňovitých je podmíněna postupnými změnami klimatu v průběhu třetihor. Prvními zástupci vývojové linie byla drobná zvířata, která žila v podmáčených nivních lesích. Koňovití byli na tento biotop skvěle uzpůsobeni - měli pět prstů, takže se nebořili do nestabilního podloží; byli drobní, takže se mohli pohybovat v hustém podrostu; a měli malé zuby s nízkými korunkami, které se hodily na zpracovávání měkké potravy (ovoce, mladé výhonky atd.).

V průběhu třetihor se klima postupně aridizovalo (vysoušelo) a biotop podmáčených lesů začal ustupovat. Na jejich místě se objevily mnohem sušší lesy s minimem podrostu a po další aridizaci lesy prakticky vymizely a objevil se biotop připomínájící savanu. To mělo radikální vliv na to, jak se koňovití vyvíjeli. V prvé řadě byli nuceni změnit potravu. Měkké ovoce a výhonky nahradila mnohem tužší potrava složená z listů a větviček keřů, a později i tráva.

Z toho důvodu muselo dojít k zásadním úpravám jejich chrupu. Zuby postupně získaly komplikovanější strukturu a zvětšovaly se. Jinak by nebyly schopny vydržet namáhání způsobené konzumací tvrdé stravy (především trávy). Aby se mohly zvětšovat zuby, musela se zvětšit i lebka. A se zvětšující se lebkou se musel nutně zvětšovat i zbytek těla.

Zároveň již nebylo třeba mít hodně prstů kvůli stabilitě a na rychlý pohyb je výhodnější mít prsty spíše redukované. Finálním stavem této redukce je dnešní kůň, který má jen jeden prst.

Pikantní na evolučním vývoji koňovitých je fakt, že většina tohoto procesu se odehrála v Severní Americe, kde však koně v pleistocénu vymřeli. Všichni koně, kteří v současnosti obývají tento kontinent, jsou potomky koní dovezených z Evropy.

Níže najdete velmi zjednodušenou evoluční řadu rodů koňovitých, která vede k moderním koním. Vynechány jsou všechny postranní slepé odbočky.

Rod Eohippus z raného eocénu Severní Ameriky. Eohippus byl přibližně velikosti lišky a na končetinách měl 5 prstů z nichž jeden (palec) se nedotýkal země. Jeho potrava se skládala z ovoce a měkkých výhonků.

Rod Orohippus ze středního eocénu Severní Ameriky. Orohippus byl podobně velký jako jeho předchůdce, ale byl gracilněji stavěný. Měl protáhlejší lebku a předních končetinách měl 4 prsty a na zadních 3 prsty. Zásadní změnou začala procházet dentice (ozubení), která se přizpůsobila pojídání mnohem tužších rostlin.

Rod Epihippus známý ze středního a pozdního eocénu Severní Ameriky. Tento rod prohlubuje specializace známé od rodu Orohippus.

Rod Mesohippus popsaný z pozdního eocénu a raného oligocénu Severní Ameriky. Byl již o poznání větší než jeho předchůdci. V kohoutku měřil cca 60 cm a odhadovaná váha se pohybuje mezi 25-35 kg. Na předních i zadních nohách měl 3 prsty. Zuby prošly dalším vývojem a tento rod se živil především větvičkami a mladými listy keřů.

Rod Miohippus se v Severní Americe objevuje ve svrchním eocénu velmi záhy po rodu Mesohippus a vymírá ve svrchním oligocénu.Tyto dva rody spolu koexistovaly 4 miliony let a nakonec rod Miohippus zcela vytlačil rod Mesohippus. Miohippus byl téměř stejný jako jeho předchůdce jen byl podstatně větší (váha se odhaduje na 50-60 kg). Tento rod a jeho blízcí příbuzní opustili Severní Ameriku a rozšířili se do Asie a následně do Evropy.

Rod Parahippus se objevuje ve spodním miocénu a je opět o něco větší než jeho předchůdce. V kohoutku už měří kolem jednoho metru. Jeho lebka je již hodně protáhlá a připomíná dnešní koně. Ačkoli má stále 3 prsty na předních i zadních nohách, většinu váhy těla již nese prostřední prst. Jedná se první rod koňovitých, který se živil téměř výhradně trávou.

Rod Merychippus je známý ze středního miocénu Severní Ameriky. Tento rod má již typický koňovitý tvar těla, jaký známe od moderních koní. Má stále 3 prsty na předních i zadních nohách. Velikostně je stejný jako jeho předchůdce.

Rod Hipparion byl v kohoutku vysoký až 140 cm a odhadovaná váha se pohybuje kolem 120 kg. Oproti předchozím rodům je gracilněji stavěný a má delší nohy k poměru k tělu. Má 3 prsty na předních i zadních nohách, ale postranní prsty se již nedotýkají země. Tento rod žil v miocénu a pliocénu a byl velmi úspěšný. Rozšířil se ze Severní Ameriky do Asie, Evropy a Afriky. Z rodu Hipparion se vyvinula celá řada dalších druhů koní.

Rod Dinohippus z pozdního miocénu a celého pliocénu Severní Ameriky byl již téměř stejný jako moderní rod Equus jen měl stále zachované dva rudimentární prsty na každé noze. Jeho odhadovaná váha se pohybuje kolem 200 kg.

Rod Plesippus je pliocenní a považuje se za přímého předka rodu Equus. Má již stejnou velikost jako dnešní koně.

Předpokládá se, že moderní rod Equus se vyvinul v Severní Americe na konci pliocénu a velmi rychle se rozšířil po téměř celém světě. Existuje celá řada druhů pleistocenních koní (jen v Severní Americe se jich udává přes 50).

Autor: Mgr. Štěpán Pícha

Zdroj: https://www.prirodovedci.cz/

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
3
11. 2020
3-6.11.2020 - Veletrh, výstava
Rimini
INISOFT s.r.o.
10
11. 2020
10.11.2020 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
CHEMELEONI s.r.o.
11
11. 2020
11-12.11.2020 - Seminář, školení
Konferenční místnost hotelu A-SPORT
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí