zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Lipani podhorní migrují šumavskými toky i desítky kilometrů ročně

23.05.2020
Příroda
Lipani podhorní migrují šumavskými toky i desítky kilometrů ročně

Lipan je lososovitá ryba, která vyniká pestrou barevností především samců, s velkou, duhovými barvami hrající ploutví. Dnes je v České republice stále vzácnějším druhem, jehož početnost je trvale snižována především intenzivním rekreačním rybolovem, znečištěním a oteplováním klimatu. Ačkoliv je na Šumavě stále ještě hojný, v dolních úsecích Vltavy pod městem Volary již silně ubývá právě pro příliš intenzivní rybolov a konkurenční tlak ryb migrujících z Lipna.

Lipan podhorní se v roce 2019 dostal do zájmu odborníků z katedry zoologie a rybářství České zemědělské univerzity v Praze, kteří sledováním vybraných jedinců chtěli zjistit, na jaké vzdálenosti lipani migrují a kde se rozmnožují.

,,Pro náš monitoring jsme si vybrali šumavské toky z toho důvodu, že právě ty už jsou jedním z mála míst, kde je možné migrace ryb zaznamenat v původní formě. Například pstruzi obecní z horního úseky řeky Otavy pravidelně migrují až k pramenům řeky Křemelné a řekou Vydrou putují do Modravského a Roklanského potoka a odtud až do hraničních potoků jako jsou Březnický, Luzenský nebo Rokytka," seznamuje se zajímavostmi rybích migrací Ondřej Slavík z katedry zoologie a rybářství České zemědělské univerzity v Praze.

,,Velkou neznámou však pro nás byla migrace lipana podhorního. Literární údaje uvádějí, že lipani migrují většinou jen v řádech stovek metrů nebo několika málo kilometrů. Proto jsme v roce 2019 vybavili vysílačkami 52 lipanů, které jsme vylovili v přítoku Teplé Vltavy, v řece Řasnaté Vltavě (Řasnici) u obce Hliniště a vypustili je zpět do místa jejich původního výskytu. Následně jsme v průběhu celého roku sbírali data o jejich pohybu," dodává Ondřej Slavík.

V létě se označené ryby zprvu pohybovaly pouze mezi proudy a tůněmi v loukách, kterými řeka Řasnice u Hliniště protéká. K zásadní změně ale došlo při podzimním ochlazení. Většina lipanů začala sestupovat po proudu a jednotlivé ryby se brzy objevily v Teplé Vltavě u Lenory a Soumarského mostu.

,,Překvapení ale narůstalo s dalším ochlazením okolo Vánoc a v lednu, kdy ryby Vltavou dále klesaly až k obcím Dobrá, Chlum, Pěkná a dokonce Slunečná nedaleko Lipna. Zde přečkaly zimu, aby v březnu a především dubnu, zahájily cestu zpět. Překvapení nebralo konce, když se lipani v Řasnici objevili nejen u Hliniště, kde byli původně označeni, ale migrovali dále proti proudu Stráženskou slatí až k ústí Mechového potoka u Dolního Cazova. Několik jedinců však minulo i toto stanoviště, aby se objevilo až v Hraničním potoce na hranicích s Německem. Motivací pro podzimní a zimní migrace bylo bez vší pochybnosti nalezení bezpečných míst pro přezimování, a pro jarní migrace proti proudu pak nalezení stanovišť pro rozmnožování," sděluje zajímavé zjištění Ondřej Slavík.

Délka pozorovaných migrací lipana v NP Šumava přesahovala v jednom směru tři desítky km, což je unikátní zjištění. Nabízí se otázka, jak byly asi původně dlouhé migrace ryb na Šumavě v dobách, kdy přehradní nádrž Lipno neexistovala? Jsme tak mimoděk svědky na našem území již vzácně dlouhých migrací, které se svým rozsahem dají přirovnávat snad jen k migracím ryb na dolním úseku Labe mezi ČR a Německem.

Správa NP Šumava se snaží obnovovat v minulosti poničené populace lipana od roku 2002. Lipany z místní vltavské populace chová v polopřirozených podmínkách v rybí líhni v Borových Ladech a vysazuje je do šumavských toků. Navrací tak lipana pouze tam, kde již kvůli příliš intenzivnímu rybolovu z přírody vymizel. To se týká i rybářských revírů na území národního parku, ve kterých se od letošního roku nesmí lovit.

,,Každý rok na přelomu dubna a května lipany řízeně rozmnožujeme. Ze stálého generačního hejna chovaného v průtočných nádržích na přirozené a umělé potravě lipany odlovíme, roztřídíme na samice (jikrnačky) a samce (mlíčáky) a suchou metodou vytřeme. Nejdříve získáme jikry ze zralých jikrnaček, následně jikry osemeníme mlíčím a oplodněné jikry inkubujeme na takzvaných Zugzkých lahvích. Část vykuleného plůdku použijeme na posílení našeho generačního hejna a část vysadíme do přírodních nádrží s přirozenou potravou. Odrostlé ryby pak vysazujeme na podzim do našich rybářských revírů," představuje historii chovu lipana podhorního Zbyněk Janči, z oddělení zoologie Správy NP Šumava.

Telemetrické sledování lipana podhorního je v současnosti podpořeno projektem TAČR ,,Vývoj technického opatření k zamezení migrace nežádoucích druhů ryb nad ÚN Lipno".

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Institut Cirkulární Ekonomiky
10
6. 2020
10.6.2020 - Ostatní akce
https://www.ciraa.eu/event/cirkularni-ekonomika-v-gastronomii/#tickets
Institut Cirkulární Ekonomiky
18
6. 2020
18.6.2020 - Veletrh, výstava
https://www.ciraa.eu/event/energie-pro-pohon-cirkularni-budoucnosti/#tickets
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí