Brouci žijící v mrtvém dřevě jsou indikátorem biologické rozmanitosti lesů

Saproxylický hmyz svým životem vázaný na mrtvé dřevo, tvoří silně ohroženou skupinu naší fauny. Patří sem například náš největší brouk, roháč obecný, řada krásných tesaříků a krasců, ale také drobní štírci a spousta dvoukřídlých i blanokřídlých. Druhové bohatství této skupiny je velké, ale o většině jejích zástupců toho víme poměrně málo. Ohrožuje je nedostatek mrtvého dřeva v nejrůznějších podobách, ať už jde o suché stromy, mohutné tlející kmeny nebo třeba dutiny. Znalosti o životě těchto druhů jsou nezbytné pro zavedení účinných ochranných aktivit.

Poznatky o saproxylických broucích shrnuli vědci z České zemědělské univerzity v Praze v článku Saproxyličtí brouci jako indikátor biodiverzity lesů a vliv lesnického managementu na jejich rozhodující životní atributy, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2020. Změnou prostředí vlivem hospodaření byla zasažena během staletí většina lesů v Evropě. Ve střední Evropě je silně narušeno až 82 % lesů.

Mrtvé dřevo je klíčové pro biologickou rozmanitost. Intenzivní hospodaření bez ponechání mrtvého dřeva vede k razantnímu snížení lesní biodiverzity, především citlivých saproxylických organismů. Jejich přítomnost dává spolehlivé údaje o zachovalosti daného prostředí. Pro přežití velké řady těchto druhů je však nezbytná kontinuita, tj. nikdy nepřerušená přítomnost dostatečného množství vhodných stanovišť s mrtvým dřevem.

V celé Evropě se vyskytuje kolem 4000 druhů saproxylických brouků. Přitom v Evropském červeném seznamu ohrožených druhů bylo v roce 2010 zapsáno 436 druhů, v roce 2018 se jejich počet zvýšil na 693. Z celkového počtu je asi 17,5 % celoevropsky ohroženo a 21,5 % ohroženo v EU. V Německu je ohroženo nebo regionálně vyhynulo 28 % druhů. V České republice se v Červeném seznamu ohrožených druhů vyskytuje asi 530 druhů saproxylických brouků, což představuje cca 40 % bohatosti této skupiny.

Hlavním ohrožením saproxylických brouků je intenzivní těžební činnost bez ponechání dřevní hmoty v porostech k rozpadu. Změna druhové skladby porostů, tvorba homogenních a stejnověkých porostů, ztráta lesního prostředí s přerušením stálosti věkové posloupnosti struktury stromů, ztráta stromových veteránů bez následné podpory nové generace - tyto aspekty ohrožují více než polovinu saproxylických brouků. Další hrozbou je kácení stromů ze zdravotních a bezpečnostních důvodů, které však může být zbytečné například u starých alejí a parků, jež hostí řadu ohrožených saproxylických druhů.

Mrtvé dřevo je důležitým médiem pro růst nové generace lesa. Pomalu uvolňuje živiny a je rezervoárem vody. Mrtvá biomasa nese významný podíl na lesní biologické rozmanitosti, je biotopem pro mnoho druhů, od bakterií, hub, hmyzu až po vyšší rostliny a obratlovce. Mrtvé dřevo hostí asi 25 % z celkové lesní biodiverzity.

Důležitou roli hraje druh dřeviny. Dub je považován za dřevinu s nejvyšším hostitelským potenciálem, zejména kvůli svým růstovým vlastnostem: dlouhověkost, houževnatost a s nimi spojená tvorba dutin, silných větví, tlustá borka, míšení mrtvého dřeva s živým. Buk naopak poměrně rychle pozitivně regeneruje zásoby mrtvého dřeva v jeho přirozeném areálu výskytu.

Nejvyšší druhové rozmanitosti saproxylických druhů hmyzu z jehličnatých dřevin dosáhl smrk ztepilý, a to v porovnání s modřínem opadavým i s introdukovanou douglaskou tisolistou. Kombinace mrtvého dřeva habru a smrku dosahují mimořádně vysokých hodnot diverzity saproxylických brouků. S postupující rozkladnou fází dřeva se snižuje potřeba určitého druhu dřeviny pro saproxylické brouky.

V lesích ČR je značný nedostatek mrtvého dřeva zejména v porovnání s jeho objemy v rezervacích nebo s doporučenými objemy pro udržení biodiverzity (20-60 m3/ha). Kromě mrtvého dřeva však hospodaření ovlivňuje další aspekty lesních porostů, jako je druhová skladba, prostorová a věková struktura, průnik slunečního záření, stín. Různé způsoby hospodaření v lesích vytvářejí prostředí pro jiné komunity brouků.

Způsob využívání lesa má zásadní dopad na biodiverzitu saproxylického hmyzu, protože ovlivňuje všechny hlavní atributy, které jsou pro jeho výskyt důležité. Přírodní rezervace jsou nositeli velkého množství mrtvého dřeva a mikrostanovišť, proto jsou velmi důležitým fragmentem vysoké biodiverzity v krajině.

Dřevinná skladba je odvozena ze záměru lesního hospodáře a závisí na přírodních podmínkách. V některých způsobech hospodaření panuje u volby druhové skladby poměrně velká volnost (holosečný způsob s umělou obnovou, násečný způsob s kombinovanou obnovou), u jiných způsobů je druhová skladba významně determinována druhovou skladbou předchozího porostu (podrostní způsob s přirozenou obnovou), u výběrného způsobu se vzhledem k permanentnímu zástinu mohu obnovovat především stinné dřeviny.

Výběrný hospodářský způsob ve střední Evropě tvoří hlavně stinné dřeviny buk, jedle a smrk, je nejchudší na množství mrtvého dřeva, protože se zde zpravidla neprovádějí výchovné zásahy, při kterých se dřevní hmota ponechává v porostech k zetlení a je většinou jediným zdrojem mrtvého dřeva ponechávaným v produkčních lesích. V bukových lesích výběrný způsob snižuje regionální biodiverzitu téměř o 80 %. V lese věkových tříd hospodaření podporuje rozmanitost a výskyt vzácných i hojných druhů. Střídání vývojových fází lesa vede k vysoké strukturální heterogenitě porostů, což je reprezentováno vysokou variabilitou věků a dimenzí stromů.

Z hlediska biodiverzity je nejpalčivější problém v nedostatku mrtvého dřeva ponechaného v lesních porostech k úplnému rozkladu. Zejména takřka úplně chybí frakce větších rozměrů a celé kmeny, ať stojící nebo ležící, které jsou hlavním útočištěm ohrožených druhů. Na jejich podporu je nutné se zaměřit. Zejména stojící torza jsou klíčovým domovem vzácných saproxylických brouků.

Relativně novým problémem, který snižuje i počty běžných saproxylických druhů, je energetické využívání těžebního odpadu, což má neblahý vliv i na stav lesních půd. Omezujícím aspektem jsou také stinné, plně zapojené porosty, které brání vstupu sluneční radiace do nitra porostů.

Z tohoto důvodu je vysoce žádoucí kombinovat různé hospodářské způsoby a za vhodných podmínek i tvary lesa, jelikož každý z nich vytváří jiné mikroklimatické podmínky a také změní ráz krajiny, i když někde pouze dočasně. Tím je možné vytvořit podmínky pro různé komunity bezobratlých a pro druhy raně sukcesních stadií lesů, zároveň se zde může uplatnit i jiné dřevinné složení.

Jednotlivé hospodářské způsoby nelze z hlediska biodiverzity jednostranně plošně upřednostňovat, protože by to vedlo k homogenizaci krajiny a ke ztrátě regionální biologické rozmanitosti. Při uplatňování vhodných pěstebních postupů dochází k vyššímu průniku slunečního záření do nitra porostů, což pozitivně ovlivňuje aktivitu bezobratlých, a objem mrtvého dřeva pak není pro biodiverzitu tak zásadní. Tím se ale nesnižují požadavky na dimenze mrtvého dřeva. Kromě klasického pěstování lesů je nutná podpora a tvorba dříve běžných typů hospodaření, jako např. slunné (oborně) pastevní lesy, aleje se starými osluněnými stromy.

Článek ,,Saproxyličtí brouci jako indikátor biodiverzity lesů..." vznikl v rámci projektu IGA 43120/1312/3106 a je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/01/608-1.pdf.

Ilustrační foto: mrtvé dřevo v pralese Žákova hora, autor Jan Řezáč